Galerie Jaroslava Fragnera položí Praze horkou otázku: Je architektura sexy?

Prostory touhy: Je architektura sexy? Takový je název výstavy, kterou nabízí Galerie Jaroslava Fragnera od 5. srpna do 25. září. Sex, identita a prostor jsou témata, která napovídají, že nepůjde o pohledy do ložnic obyvatel architektonických skvostů. Výstava ukáže na příběhu architektury 20. století, jak různé sexuality a genderové role utvářely architekturu, prostor a proces architektonické tvorby a jak naopak architektura a urbanismus ovlivňují genderové stereotypy v naší společnosti.  Jako příklady poslouží díla a myšlenky předních architektů a umělců – Adolfa Loose, Otto Wagnera, Jana Kotěry, Hany Kučerové-Záveské, Jana Kaplického, Coop Himmelb(l)au, Jana Zrzavého, Ilony Németh, Veroniky Bromové, Lenky Klodové, Stano Filka, Andrey Fraser, ale i návrhy a design z anonymního prostředí, které však mají neméně formotvornou roli. Doplní ji kritické texty F. X. Šaldy, Bohuslava Brouka, Bohumila Markalouse nebo profeministické příručky Bruno Tauta.

Kurátoři Ladislav Zikmund-Lender, Filip Šenk a Dan Merta se pokusí představit, problematizovat a interpretovat vztahy sexuality, konstrukce sexuální a genderové identity, architektonického prostoru a architektonické tvorby na modernistickém a současném materiálu. „Sex a éros hrají klíčovou roli v našich životech a pochopitelně od pradávna i ve všech uměleckých oborech,” říká ředitel Galerie Jaroslava Fragnera a jeden z kurátorů Dan Merta a dodává: „Chceme ukázat z různých úhlů, že to platí i pro architekturu, i když tato inspirace je zde mnohdy ukryta rafinovaněji. Prostě Freud vedl ruku nejen hudebníkům a výtvarným umělcům, je ukryt i za rýsovacími prkny předních architektek a architektů.”

„Záměr výstavy vychází z přesvědčení, že sexuální identifikace i sexuální praxe se uskutečňuje i v architektonickém prostoru. Stereotypy a historické tradice patriarchálního řádu měla výsostný́ vliv na utváření identity architektů i architektek a jejich tvorby,“ vysvětluje Ladislav Zikmund-Lender. „Od počátku dvacátého století po současnost vidíme na jedné straně nevědomou i vědomou tendenci toto schéma potvrdit a legitimizovat, na straně druhé stejně intenzivní snahu jej narušit, dekonstruovat a překonat.“

Ve třech dvourozměrných plochách budou představeny relace ženského a mužského prostoru, věže jako dominanty maskulinity i ženské symboly rozevření prostoru. Šikmá plocha kubismu bude představena jako vzepření se horizontálnímu a vertikálnímu modu, návštěvníci se dozví o přiznaných erotických inspiracích architekta Jana Kaplického i o historii a typických znacích architektury vykřičených domů. Část expozice se bude věnovat odhmotnění architektury a zhmotnění těla, plastu jako materiálu (neuskutečněné) budoucnosti či fenoménu proměnlivosti. „Zde představené projekty ukazují radikální vize nové podoby architektury konce 60. let, které jsou na jedné straně určené představou sdílené intimity a lepší, otevřené společnosti a vedle toho minimálně ve stejné míře nadšením kosmického objevování,“ upřesňuje Filip Šenk.

Nad výstavou převzala záštitu primátorka Hlavního města Prahy Adriana Krnáčová a uskuteční se díky spolupráci s řadou kulturních institucí: Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, Muzeem hlavního města Prahy, Nadačním fondem Kaplicky Centre, Zbierkou Linea, Slovenskou národní galerií, Kabinetem architektury, Konsepti, Městskou částí Praha 6, Galerií Zdeněk Sklenář a dalšími českými i zahraničními archívy, ateliéry či muzei.

Tisková zpráva. Více informací na www.gjf.cz.

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]