Pavlína Brzáková: Tvarytmy (Jaroslava Duška)

Tvarytmy je úžasná kniha, kterou přečtete ve zvláštním, až meditačním opojení. Snad za to mohou dva pobyty ve tmě, který s námi Jaroslav Dušek v Tvarech-tmy absolvuje, ale celý text je takový něžný, plynulý, šeptavý a přitom neskutečně naléhavý. Je to jako slepičí polévka pro duši a čas od času se autor dotýká také ryze mateřských témat…. Třeba toto:

„Spisovatel Bill Plotkin se z téhož důvodu zaměřuje na vztah k přírodě.  Bere lidi na divoká místa, a ti lidi ožívají. Když přestaneme rozvíjet divokost, přicházejí na řadu drogy, násilí, kriminalita a zdivočelost. Dítě je od počátku divokou bytostí a my je záhy formujeme. Ovšem rodí se do našeho světa, který není pro děti, stále je okřikováno, aby něco nerozbilo. Držíme je v mezích, vytváříme hranice.  U indiánů je přítomno u všeho. I u milování rodičů.

Když se dítě narodí do naší civilizace, jakoby náhle vznikl problém: Co s ním? Kam je dáme? Do školky. Ale ono se přece narodilo, protože chce být s námi. Začíná sen oběti – roztrhne se rodina, maminka nemá čas pro sebe, je zcela ponořena do snu oběti . „Všechno jsem ti obětovala,“ jednoho dne řekne. Sen oběti zproblematizuje všechno přirozené. A tohle potrvá tak dlouho, dokud to budeme považovat za přirozené. V tomhle snu děti odháníme: „Běžte někam! Nepleťte se tady.“ Svět by se změnil naprosto a radikálně, kdybychom všude s sebou vodili svoje děti. Ukázalo by se, že nejsou žádným problémem. Když přijmeme své děti, můžeme proudit a směřovat… Kam?“

A toto je třeba jedna z chvil, kdy se nad touto knihou zastavíte, zasníte se, zadíváte z okna a v duši se vám rozběhne film, jak jiné by všechno bylo, kdyby děti nebyly v naší společnosti na obtíž. Kdyby nebránili matkám v rádoby nutném výdělku, kdyby nepředstavovaly finanční zátěž a celkově pocit nepříjemného závazku.  Vždyť stačí si vzpomenout jen na chvíli, kdy šla vaše ratolest poprvé do školky, protože jste „musela“ do práce.

Tato kniha pohladí… mne velmi pozitivně očarovala a milý lidský výsledek dotvářejí ještě krásné drobnosti. Kresby od akademického malíře Dina Čeča, které tvořil buď sám nebo společně s jeho nevidomými a handicapovanými svěřenci. Takže tady se prohlubuje ta tma, vidění ve tmě, vnímání ve tmě. Každý obrázek je jako fantazie, jako horečné snění, jako něco, co se právě vylíhlo z úplného nevědomí a teprve dostává nějaký realistický základ. Myslím si, že v tomto případě sáhl Jaroslav Dušek naprosto přesně, a to nejen proto, že Dino Čeča také absolvoval pobyt ve tmě.

Dobře si vzpomínám, že reálně bych v dobách nejranějšího mateřství nebyla schopna ani uklidnit svou mysl na cokoliv… natož na pobyt ve tmě. Proto bych si se zájmem přečetla o zážitku, který je tak niterný a intimní, že se v něm prolíná svět duchovna a reálné žití. Je to jako pobyt ve svatyni, postupně se zpomaluje myšlení, pohyby a přichází úlevná očista. Snad i proto jsou Tvarytmy úplně jiné než předchozí kniha Země, která mi přijde drsnější, víc probouzející. I tady autor probírá závažná a hluboká témata, ale s jakousi jinou pokorou, hladivě, jemně,s  tekoucí energií života.

To si prostě musíte přečíst, protože si jsem jistá, že kolik čtenářů, tolik různých účinků a úhlů pohledů na tuto knihu.

Knihu sepsala jako autorizované vyprávění Jaroslava Duška Pavlína Brzáková

Etnoložka, která se zbývá studiem kultur sibiřských kočovných pastevců. Vydala dvě knihy jejich pohádek a příběhů – Goromomo goroló – vyprávění sibiřskejch Evenků (1996) a Jamtana – vyprávění sibiřskejch Něnců (1997). V roce 2000 vyšla její novela Stíny na kupecké stezce a kniha Goromomo goroló – Davnym davno na území Evenckého autonomního okruhu, kterou napsala v ruštině spolu s ruským lovcem Vitalijem Voronovem. Poté nsáledovala mytologie Cesta medvěda (2002), román Dědeček Oge  – Učení sibiřského šamana (2004), obnovené vydání prvních sběrů Až odejdu za horu (2004) a sibiřský cestopis Modřínová duše (2005). V roce 2006 vyšly její příběhy pěti světadílů Co přináší vítr a v roce 2008 volné pokračování románu Dědeček Oge s názvem Dva světy. Je spoluautorkou knih Květa Fialová – štěstí tady a teď (2009) a Květa Fialová – Zákony štěstí (2010). Je také autorkou pohádkových příběhů pro děti Helinda a klekánice (2009). V roce 2012 napsala s Jaroslavem Duškem další knihu, která dostala název ZEMĚ. Působí jako šéfredaktorka měsíčníku Regenerace.

Vydalo nakladatelství Eminent, 2014, www.eminent.cz

Foto: Eminent a Kamil Vancoller

Renata Petříčková

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]