Budu ti vším
Drama o věrnosti, nekonečné lásce a zradě, ukryté v každé kapce vody. Strhující podívaná, která vás osvěží jako májový deštík a přitom ve vás dlouho přetrvá jako vzpomínka na nejstrašnější bouřku. Příběh o rusalce Ondině a jejím pohnutém osudu nově uvádějí v Městském divadle v Mladé Boleslavi.
„Vždycky jsem jenom tušila, proč jsem dívka. Teď už to vím,“ pronese procítěně Ondina, když poprvé spatří svého milého a zamiluje se. Nezamiluje se jen poprvé, nýbrž na celý život. Ondina je totiž rusalka, neteř krále Jezerní říše, neumí lhát a nikdy nikoho neoklame. Měla být poslušna svému osudu a zamilovat se do vodníka, jenže podlehla lásce k člověku. Člověk, v tomto případě rytíř Hans z Wittensteinu, je však stvoření nestálé, často zrádné a umí zahořet láskou i vícekrát, než k té jediné a pravé.
Hans a Ondina, Ondina a Hans. Když se ti dva potkali, zašumělo to ve všech potůčcích a řekách. Ondina žije spokojeně v rodině rybářů Anselma a Guty téměř jako jejich dcera. Spoustu času tráví však na jezeře se svými sestrami rusalkami, až se jednoho večera za bouře na prahu objeví promočený rytíř Hans. Ondina propadne mocnému kouzlu lásky, kouzlu, na něž neumí vyzrát ani její strýc, král Jezerní říše. Hansovi se dívka rovněž zalíbí, touží si tento klenot vzít s sebou domů. Jedním dechem zatratí princeznu Bertildu, tak jej Ondina omámila.
Jejich láska musí však přestát mnohé útrapy, přežít velké bouře i krupobití. Miluje Hans Ondinu natolik, aby ustál její nespolečenské chování u dvora? Divokost, nespoutanost i nadpozemská láska, která mu zprvu imponovala, trochu děsí jeho „obyčejnou“ lidskou duši. Odolá svodům krásné Bertildy, která se nesmířila s tím, že je opustil? Král Jezerní říše lidem nedůvěřuje a nevěří tedy ani Hansovi. Uzavře proto s Ondinou kruté ujednání. Kdyby ji Hans kdykoliv zradil, musí zemřít a Ondina se vrátí do vodní říše. Jak boj lásky proti nepravostem světa dopadne, to již prozradí inscenace Ondina, kterou v Mladé Boleslavi nastudovali v režii Martina Vokouna a dramaturgii Kristýny Čepkové.
Hlavní role Ondiny se ujala Nina Horáková. Svou rusalku ztvárnila jako bezelstnou a něžnou bytost, která však v ten pravý okamžik umí bránit svého milého a do níž se nezamiluje jen Hans, ale snad každý divák v hledišti. Hans Václava Šandy je světaznalý, trochu do sebe zahleděný, uvnitř však velmi zranitelný muž, jenž se nehodlá vzdát krásy a lásky ani za cenu vlastního života. V princeznu Bertildu se proměnila Svatava Milková a vtiskla jí přesnou míru šarmu, nepoddajnosti a bojovnosti, aby divák uvěřil, že o Hanse nehodlá přijít bez boje. Posledním hrotem pomyslného milostného čtyřúhelníku je nesmělý básník Bertram Iva Theimera. Bertram miluje své verše, ale podobně zřejmě miluje i mladičkou Ondinu, které dokázal na pár okamžiků vrátit úsměv na líčka.
Králem Jezerní říše se stal Roman Teprt, vdechl postavě důstojnost i klidnou sílu, divák si může být jist, že své říši vládne rukou tvrdou, leč spravedlivou. Ivana Nováčková a Martin Hrubý se během hry vtělí hned do tří postav. Nováčková je rybářovou ženou Gutou, královnou Isoldou a nakonec tajemnou Gretou. Všechny tři ženy ztvárňuje osobitě a s náležitou grácií, divák přesně chápe pohnutí mysli milující matky i Grétinu jednoznačnost. Kým je Greta, si dovolím neprozradit, abyste nepřišli ani o jediné vyústění hry. Hrubý sehraje rybáře Anselma, krále Herkula s elegancí a citem milujícího otce. Role kata se zhostil tiše a klidně, jako by měl být divák ušetřen poznání, co je jeho pravým úkolem.
Luděk Jiřík jako královský komoří a rybář Ulrich i Miroslav Babuský jako vrchní intendant a soudce báječně vystihují postavení svých postav u dvora a umně dodávají i špetku (či hrst) humoru, díky němuž je Ondina celistvým a živoucím divadelním kusem.
Rusalky v podání Hany Marie Marouškové a Barbory Vovsíkové jsou sice krásné a křehké bytosti vodní říše (a jejich původ lze vyčíst, i když se převtělí do dvorních dam i služek), ale ve svých rolích dvě herečky předvádějí i slušný sportovní výkon. Choreografie Petry Parvoničové je totiž dech beroucí, ale na první pohled i fyzicky náročná.
Příběh křehké Ondiny (z pera spisovatele a dramatika Jeana Giraudouxa), která se kvůli lásce pustila do boje proti malosti, přetvářce a jiným lidských slotám, vychází ze starobylých legend. Motiv mořské panny či rusalky se autorům zalíbil natolik, že se objevil v rozličných literárních i dramatických dílech. V Mladé Boleslavi velmi moudře opustili stereotypní zpracování stylem „scéna plná rybářských sítí“ a posunuli hru do příjemného bezčasí s moderním a svěžím nádechem. Výpravy se chopila skvělá scénografka Agnieszka Pátá-Oldak, která již s režisérem spolupracovala na několika inscenacích. Pátá-Oldak stvořila jednoduchou, funkční a zajímavou scénu, v níž se herci pohybují ladně a mrštně, jako na dně klidného jezera. Kostýmy na první pohled skrývají povahu postav, ale již na ten druhý přesně odhalují, kým která postava je, a dokonale tak dotvářejí kouzelné a místy snové prostředí zámku i rybářské chýše.
Důležitou součástí boleslavské inscenace je rovněž jímavá, a přesto naléhavá hudba z dílny Petra Zemana. Zemanova hudba uvádí a doprovází dění na jevišti a v těch pravých okamžicích se divákům zahryzne do ucha s takovou intenzitou, aby si ji pamatoval ještě dlouho po skončení představení. Tvůrčí tým si dovolil navíc malou hudební připomínku jiného slavného zpracování legendy o rusalce. Jakou, to už si musíte zjistit sami, až se na Ondinu do Mladé Boleslavi vypravíte.
Pokud toužíte dostat do divadla i své dospívající děti, příběh plný lásky, humoru a napětí by se pro ně mohl stát tím pravým. Král Jezerní říše se hněvá, Hanse hlídá každý pramínek, nad vodami se tmí a rusalky již volají svou sestru.
Ondino… Ondino… Ondino!
ONDINA, Jean Giraudoux
uvádějí v Městském divadle Mladá Boleslav
www.mdmb.cz