Proč být hezká: hra amerického dramatika Neila LaButeho ve zlínském divadle v české premiéře!

Desátou hru v Městském divadle Zlín režíruje Petr Štindl, který se čtyřmi herci připravuje komedii všedního života Proč být hezká od současného profilového amerického dramatika Neila LaButeho. Její podtitul zní „diktát krásy a čtyři obyčejní lidé“ a odehraje se v české premiéře 11. dubna v 19 hodin ve Studiu Z. Diváci se mohou těšit na herce Pavla Vacka, Marii Vančurovou, Martu Bačíkovou a Radovana Krále. Poklevetit si s nimi a režisérem budou moci už 8. dubna v 17 hodin na tradiční předpremiérové besedě Klevetivá středa v Dílně.

Jak se žije ve společnosti posedlé krásou? A jak se promění mezilidské vztahy, když se zaměříme na něco tak povrchního, jako je vzhled? Mají pravdu ženy, nebo muži? A kteří muži a které ženy? Kdy je lepší mluvit a kdy mlčet?
V jedné ze svých nejúspěšnějších her s názvem Proč být hezká (Reasons To Be Pretty) zobrazuje LaBute intimní vztahy čtyř obyčejných lidí, kterým do života nečekaně vstoupil kult krásy – činí tak ale s notnou dávkou ironie a v mantinelech lehkého komediálního žánru. Jedno slovo spustí nečekaný příval událostí. Autor neváhá zobrazovat naši současnost syrově a bez příkras – jeho hry prosluly mimo jiné i svou politickou nekorektností, s níž si střílí z pochybných hodnot dneška. 

„Nečekejte líbivé řeči jako z lifestylového časopisu. Připravte se na to, o čem vám v něm zapomněli napsat,“ říká dramaturgyně inscenace Kateřina Menclerová.

V komorní hře se pevně provázaný společenský kruh kolem hrdiny Grega dostane do nečekaného víru, když se jeho mimoběžná poznámka o půvabu tváře jeho kolegyně (a nedostatku téhož u jeho přítelkyně) donese právě k jeho přítelkyni Steph (všechny postavy jsou třicátníci).
To je ovšem jen začátek. Gregův nejlepší kamarád Kent a jeho žena Carly také vstoupí do hry a emocionální rovnice se ještě více zkomplikuje. Jak se Gregův vztah rozpadá, do jeho potyček se Steph se stále více zapojují i tito jejich přátelé a dojde i na podvody, nevěru a zrazenou důvěru.
Odpověď na tolik americkou otázku „jak je důležité být hezký“ nezní tedy moc povzbudivě.

Petr Štindl (*1964) dosud ve zlínském divadle režíroval inscenace Everyman (2000), Terasa (2001), Hroší snění (2001), Tři sestry II(2002), Deníky Kryštofa Kolumba (2003), Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou (2003), Andělé všedního dne (2008), Komunismus(2011) a Palubní deník Hanzelky a Zikmunda (2013).

Titul Proč být hezká v anglickém originále Reasons To Be Pretty nebyl dosud přeložen. Vy jste vrhl na jeho překlad i režii. Čím si Vás tato hra získala?
Já znám samozřejmě i jiné LaButovy hry, několik bylo již v českých divadlech uvedeno. Líbí se mi jeho smysl pro humor, práce s jazykem a znejisťování tzv. politické korektnosti. Znám i některé jeho filmy; ale blíže mne zaujal, když jsem režíroval jeho aktovky pro Theatre Uncut, což je taková zajímavá britská divadelní iniciativa. No a pak jsem viděl, že hry /Reasons To Be Pretty a Reasons To Be Happy, – to je pokračování té první/ jsou nabízené v anotaci agentury, bohužel jako nepřeložené; tak jsem si je vyžádal a začal číst a abych to nezapomněl, rovnou jsem to zapisoval a vznikl první náčrt. No a pak tedy, když jsme se domluvili, že by to šlo uvést v Zetku, začal jsem se tomu překladu věnovat podrobněji a něco z toho vyšlo. Ta hra mimochodem byla velmi úspěšná na Broadwayi a West Endu a posbírala i dost cen a nominací.

Jak podle Vás zapadá inscenace Proč být hezká do současného repertoáru zlínského divadla?
To popravdě nevím. Je to moje volba, zadání bylo: komorní hra pro čtyři postavy. A já mám rád nové texty. Nejlépe v české premiéře. Tenhle text se mi zdál natolik vtipný a přitom nepodbízivý, že jsem po něm sáhl. Dává obrovské herecké možnosti všem protagonistům, zároveň doufám, že to herce inspiruje k probádání svých hereckých možností. Taky si myslím, že by mohl bavit i diváky. Svým způsobem je to takový protipól nedávno uvedených “Devíti měsíců“. Pokud ty pojednávají o krizi životní intelektuála, šedesátníka; tak naše inscenace mluví o vztahových krizích obyčejných dělníků, třicátníků. Ta hra je velmi dobře napsaný bulvár. Kdysi se taky v Zetku hrál třeba “Obraz“, “Oleanna“… To jsou možná tituly, ke kterým nějak patří “Proč být hezká“.

Ve zlínském divadle režírujete již desátou hru. Poprvé jste ve Zlíně dělal v roce 2000 Everymana. Co se od té doby v Městském divadle Zlín Vaším pohledem změnilo? Proměnila se nějak Vaše režijní práce se zdejším souborem během let? Znáte se už s mnohými přece jen docela dobře… 
Ano, je to desátá. Pět ve velkém sále, pět v Zetku. To vypadá hezky. Já se snažím svou práci vždycky dělat znova, jakoby od nuly, takže nevím, jestli se na tu otázku dá vůbec odpovědět. Je to pokaždé jiné. Každé téma chce jiné řešení. Změnilo se toho tady za ta léta dost, někdy k lepšímu, někdy k horšímu. Ale teď myslím, že zase k lepšímu. Ale stavět barák místo parku je blbost. Zlíne, vzpamatuj se. K tomu souboru: výhodou jistě je, že herce znám, s většinou jsme se pracovně někdy potkali, spoustu z nich dokonce považuji za své přátele. Doufám, že je to oboustranné. Ale i soubor se časem proměňuje, jistě, někteří leniví a stárnou, někteří nelení a mládnou, sem tam někdo odejde takzvaně na lepší a hned na jeho místo naskočí někdo další, mnohdy i šikovnější… a přesto zlínský soubor si drží tu nejvyšší hereckou kvalitu po všechny ty roky. Kéž by tomu bylo i jinde.

TZ

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]