Ángel Muñoz: Flamenco pro mě znamená život

Mistr flamenca Ángel Muñoz se narodil v Córdobě, kde na místní taneční konzervatoři vystudoval tanec u profesorky Inmaculady Luque. Taneční ostruhy získal v renomovaném souboru Ziryab Dance Company, vystupoval v několika operách. Dlouhodobě spolupracoval jako sólový tanečník se souborem vynikajícího kytaristy Paco Peñi, choreografka María Pagés si jen vybrala do své company jako prvního tanečníka pro úspěšné představení La Tirana. Tato hvězda řady předních světových divadelních a koncertních pódií přijede v dubnu do Prahy. Předtím se můžete seznámit s jeho názory v krátkém rozhovoru.

Co vás přivedlo k tanci, respektive k flamenku?
K flamenku mě přivedla tradice, kterou v Andaluzii najdete všude, aniž byste si to uvědomovali. Moji rodiče jsou navíc vášniví příznivci flamenka, pravidelně chodili na koncerty a festivaly a nás vždycky brali s sebou. Flamenco se ve mně postupně zakořenilo natolik, že už ze mě nikdy nevymizí. A ani bych mu to nedovolil.

Sledujete vývoj flamenca? V čem se podle vás za posledních 20 let změnilo?
Samozřejmě že ho sleduji, ale ve skutečnosti jsme to my, kdo se vyvíjíme a snažíme se překračovat nové a nové hranice. Flamenco nám slouží jako cestovní pas, i když je a nadále zůstane flamenkem. Rozdíl je pouze v tom, jak s ním pracujeme.

V čem se liší současné flamenco od filmů C. Saury (Carmen, El Amor Brujo, Bodas de Sangre), které jsou v ČR velmi známé a pro velkou část populace představují jeho synonymum?
Saurovo zpracování bylo a bude vždycky úplně jiné než všechno ostatní. U sebe vidím, že mé podání flamenka v mnoha směrech postrádá na pravdivosti – naštěstí ne úplně ve všem.

Zakomponoval jste do představení Ángel, del Blanco al Negro i jiné taneční prvky nebo mají diváci očekávat „tradiční“ flamenco?
Ve svém představení nepředvádím různé taneční styly. Rozdílné je však pojetí každé jeho části. Ale víc než kdy předtím jsem to především já, kdo zosobňuje tradiční flamenco jako takové, s odkazem k mistrům, kteří se objevují v Saurovi (např. Antonio Gades, o Manolete, Güito). Všechny jeho části spojuje to, že do každé vteřiny, kterou strávím na jevišti, vkládám celou svoji duši.

Proč jste se rozhodl pro sólový taneční projekt?
Byl to návrh mého manažera a já si řekl, proč to nezkusit. Vždycky tančím v páru nebo ve skupině s velmi dobrými tanečníky a tanečnicemi. Byla to pro mě výzva a zároveň možnost vyjádřit všechny formy, které v tanci cítím.

V čem vám sólové představení dává svobodu a v čem vás omezuje?
Svobodu mi dává veškerou, omezení žádná.

Co znamená flamenco pro současné Španěly?
Pro mě stále znamená totéž jako v mých začátcích. Cosi jako kapesník, do kterého jsem si utíral slzy, dvorek, na kterém jsem si hrával, místo, kde jsem o samotě přemýšlel… flamenco pro mě znamená život jako takový, ke kterému samozřejmě patří i moje žena a dcery. I díky nim flamenco cítím, tak jak ho cítím a tím víc si ho užívám.

Ptala se Silvie Marková

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]