Jenda věřil v to, co kázal

Jan z Husince, známější jako Mistr Jan Hus, věřil v pravdu, kázal pravdu a žil pravdu. Bůhví, jak by se díval na výklad, který o jeho životě hraje divadlo Aqualung. A možná, že by se zasmál stejně jako diváci inscenace Pan Hus. Možná, že to dokonce takhle nějak bylo.

Na inscenaci Pan Hus byste měli jít alespoň minimálně poučeni o osudech velkého Mistra Jana. Jinak by se také mohlo stát, že nepochopíte, o čem herci divadla Aqualung tak skvěle hrají. Notoricky známý příběh života a doby Mistra Jana Husa předkládají, v režii Ondřeje Lážnovského, jako svižnou hříčku s notnou dávkou nadsázky a velkou špetkou často černého humoru. Během hodiny a půl sehrají příběh Jana Husa od jeho příchodu na univerzitu až po nešťastný koncil v Kostnici.

Příběh je to opravdu tak notorický známý, že není třeba urážet diváky jeho připomínáním. Raději vás nalákám na vtipné, vypointované situace a skvěle vystavěné vtipy, při nichž se zasmějí i ti neotrlejší bezvěrci. V titulní roli Jana z Husince se představí výborný Lubor Šplíchal, ztvárňující svou úlohu s grácií, šarmem a vtipem. Ostatní herci během hry vystřídají hned několik charakterů. Například Petr Gelnar se představí jako arcibiskup Zbyněk, ale také sehraje několik dalších mužů z Husova okolí. Zbigniew Kalina ukazuje svůj skvělý cit pro situační humor nejen jako král Václav IV, ale i v rolích různých úředníčků. Výborní jsou i ostatní, Zita Morávková mistrně přebíhá od královny k jiným ženským hrdinkám a Viktor Dvořák, František Čachotský i sám režisér Ondřej Lážnovský dokreslují svými postavami děj a dobu.

Fraška Pan Hus přináší na jeviště zábavnou a velmi humornou formou jednu z klíčových etap naší pohnuté historie. Rozhodně stojí za to vzít na inscenaci divadla Aqualung i dětské diváky. Až přijde ve škole na přetřes Jan Hus, budou pak už vědět, že to byl ten Jenda z Husince, co vždycky ctil a věřil v pravdu. A byl ochoten pro pravdu i zemřít.

Tvůrci si rozhodně nechtějí dělat z Jana Husa legraci nebo jakkoli snižovat jeho životní názory. Spíše naopak. Zpracovávají jeho osud přívětivě a s poetikou sobě vlastní. Vždyť i velký mistr Jan byl přeci jen člověk, a co my víme, jak se choval v univerzitních posluchárnách? Samo divadlo uvádí Pana Husa jako „polopravdivý příběh o nejpravdivější pravdě“ a já s touto interpretací vřele souhlasím. Inscenace je doplněna o autorskou hudbu z pera Josefa Počepického a také živý orchestr, báječně doplňující děj probíhající na jevišti.

Brány Karlovy univerzity se otevírají a mladý, trochu nesmělý, Jan vstupuje na posvátnou půdu. V tu chvíli vůbec netuší, jaký osud mu jeho boj za pravdu přichystá. Divák to ví, nebo minimálně tuší, a proto se může s klidným srdcem zasmát nad eskapádami, které Pan Hus na své cestě zažije.

PAN HUS
Divadlo Aqualung, hrající v Žižkovském divadle Járy Cimrmana
www.divadloaqualung.cz

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]