Špína a slast viktoriánského Londýna

„Jistěže můj syn chodí za děvkami – kdyby nechodil, měl bych strach o jeho zdraví,“ prohlásil kdysi Charles Dickens. A není se čemu divit, ve viktoriánském Londýně připadala jedna prostitutka na dvanáct mužů. Jak se asi takovým ženám žilo, vylíčil Michel Faber v románu Kvítek karmínový a bílý, a to mnohem otevřeněji a upřímněji, než by to mohl udělat zmíněný Dickens.

Osou románu je vztah osmnáctileté prostitutky Sugar a dědice voňavkářského impéria Williama Rackhama. Oba chtějí uniknout: ona svému hnusnému prostředí, on své lehce šílené manželce. Sugar nechce být jen vydržovanou milenkou, chce se „napevno vetkat do tapiserie jeho života, aby ji nepokládal za pouhý flirt, ale za přítelkyni stejně vzácnou, jako je sourozenec“. A pak se jí naskytne šance přece jen proniknout do Williamovy domácnosti… Zbytek děje prozrazovat nebudeme, ale potenciální čtenáře můžeme spolu s autorem ujistit, že se „v blízké budoucnosti stanou svědky soulože, o šílenství, únosu a násilné smrti ani nemluvě“.

Kvítek není sentimentální vyprávěnka o kurvě se srdcem ze zlata. Je to panoramatický portrét viktoriánského Londýna se všemi jeho společenskými vrstvami, bildungsroman s nečekaně katarzním vyzněním a hlavně silný příběh, u kterého budete hlavní hrdince fandit. Jestli tohle není literatura, tak už nevíme, co by jí tak mohlo být.

Michel Faber (*1960) se narodil v Nizozemsku, v sedmi letech se s rodiči přestěhoval do Austrálie a nyní žije na Skotské vysočině. Po studiích na Melbournské univerzitě pracoval jako ošetřovatel, balič, uklízeč a pokusný králík pro lékařský výzkum. Debutoval roku 1998 bravurní povídkovou sbírkou Někdy prostě prší  (česky 2011), o dva roky později následoval znepokojivý román Pod kůží, jenž byl přeložen do bezmála dvaceti jazyků včetně češtiny. Po dvou novelkách mu nakladatelství Canongate roku 2002 vydalo monumentální opus z viktoriánské Anglie Kvítek karmínový a bílý pojednávající o osudech chytré londýnské prostitutky, s níž se zaplete dědic voňavkářského impéria. Krom Fahrenheitových dvojčat (česky 2008) mu vyšla ještě povídková sbírka Jablko, v níž se vrátil k některým postavám svého mistrovského neoviktoriánského kusu. Faberovým předposledním románem je Evangelium ohně (č. 2010), pozoruhodné zpracování prométheovského mýtu a zamyšlení nad mocí médií a náboženství v moderním světě. K tomuto tématu se vrací i v zatím posledním, misionářském románu Kniha zvláštních nových věcí, originálním dobrodružném příběhu o víře a poutech mezi dvěma lidmi, které od sebe dělí mnoho světelných let.

 …Ale od Sugar se lze nadít mnohem víc než jen odevzdání a nemravnosti. Odevzdání a nemravnost jsou k mání levně. Za pár pencí na gin udělá spousta bezzubých babizen cokoli, oč je chlap požádá. Sugar se vymyká právě tím, že udělá totéž co ta nejzoufalejší šlapka, ale udělá to s úsměvem plným dětské cudnosti. V její branži není vzácnějšího pokladu než dívka panenského vzezření, která se vystaví záplavě hnoje a pak se zvedne a voní po růžích, s očima přátelskýma jako kokršpaněl a úsměvem nevinným jako po rozhřešení. Muži se vracejí znovu a znovu a žádají si speciálně ji v domnění, že po ukojení oné konkrétní neřesti musí toužit úplně stejně jako oni. Při pohledu na to, jaký na ty chlapy dělá dojem, mohou její kolegyně jen se zdráhavým obdivem vrtět hlavou.

Vydává Argo, 920 stran, 498 Kč. Přeložil Viktor Janiš.

TZ

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]