Šťastného prince nenapadne po něčem toužit

Z vysokého sloupu shlížela na město socha Šťastného prince. Tenoučké plátky zlata ho krášlily od hlavy až k patě, místo očí mu zářily dva safíry a na jílci jeho meče rudě planul veliký rubín… „Jsem rád, že aspoň někdo na světě je šťastný,“ říkají si lidé, zklamaní chudobou a životem, kráčející kolem krásné sochy. Šťastný princ, který by neměl po ničem toužit, vůbec šťastný není. A touží.

Princovo olověné srdce touží zmírnit bolesti, chudobu a nesnáze lidí kolem. S jeho touhou mu pomůže vlaštovka, jež původně na moment spočinula na princově rameni, aby si oddychla před dlouhou cestou na jih. Vlaštovka nakonec na princovo přání postupně roznese jeho zdobný zlatý kabát, rubín i safíry mezi potřebné z okolí. Když se konečně zdá, že by princ mohl být šťastným, že pomohl tolika lidem, padá mu vlaštovka k nohám mrtva zimou a vysílením.

Vím, že není správné odvyprávět v recenzi celou knihu. Jsem si však jista, že děj pohádky Šťastný princ je tak notoricky známý, že vůbec nic nepatřičného neprozradím. Křehký příběh Oscara Wildea dojímá čtenáře již více jak sto dvacet let. Právě nyní vychází útlá pohádka v roce 80. výročí založení nakladatelství Vyšehrad, umocněna poetickými ilustracemi Jana Híska. Tím pádem se může s dojemným a velmi pravdivým příběhem seznámit zase další generace čtenářstva.

Šťastný princ je jímavým vyprávěním o upřímné lásce, utrpení a slepé marnivosti, jenž nechá chladným snad jen opravdu otrlého čtenáře. Dramatický osud vlaštovky a jejího milovaného prince prožijete nejlépe za chladného podzimního večera se šálkem teplého čaje. Usaďte se do pohodlného křesla a ponořte se do hlubin princovy nešťastné mysli.

ŠŤASTNÝ PRINC, Oscar Wilde
vydal Vyšehrad, v roce 2014
www.ivysehrad.cz

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]