Znáte české podzimní zvyky a tradice? Jak jde dohromady Martin na bílém koni a husí pečínka?

Vánoční a velikonoční zvyklosti si každy vybavíme. Aspoň některé z nich. Ale život našich předků byl mnohem  bohatší. Celý rok byl protkán mnoha církevními i světskými svátky, zvyky, tradicemi a obyčeji. Znáte ty podzimní? Vybíráme alespoň některé z nich.

Podzimní období začínalo svátkem svatého Václava. Svatý Václav je nejen hlavním patronem českých zemí, ale také patronem vinařů a pivovarníků. Na jeho počest se v celé zemi konaly slavnostní mše, poutě, slavnosti a posvícení. Hospodyně pekly posvícenské koláče a v některých oblastech chystaly výslužky pro průvod čeledínů a děveček.

Se svátkem svatého Václava se pojí i řada pranostik, např.:

Na svatého Václava každá pláňka dozrává

Svatý Václav praví: „Pusťte krávy do otavy!“

Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní.

Přijde Václav, kamna připrav!

V novodobé historii je tento den také státní svátkem a Dnem české státnosti.

Jednou z nejznámějších událostí je svátek svatého Martina. V českých zemích připadá na 11. listopadu a je s ním spojena hned celá řada tradic a pranostik. Čeledi končila roční služba, dostávali výplatu a museli si hledat službu novou, nebo získali smlouvu na další rok. I obec v tento den uzavírala nové smlouvy s obecním pastýřem či ponocným. Konaly se výroční trhy, poutě a posvícení. Rodiny a přátelé se scházeli u jednoho stolu, aby si pochutnali na martinské huse a martinských rohlíčcích. Hostiny bývaly bohaté a tučné a po nich následoval šestitýdenní předvánoční půst.

Do současnosti přetrvalo očekávání „přijezdu Martina na bílém koni“ (první sníh), první ochutnání mladého tzv. Svatomartinského vína z podzimní sklizně, martinské pečivo a – jak jinak – i martinská husa. A proč martinská? Existují hned dvě legendy, jak k tomuto spojení došlo. První vypráví o tom, že husy svatého Martina rušily při kázání a zato odpykávají svůj  trest na pekáči. Podle druhé legendy se svatý Martin (ze skromnosti) schoval před volbou biskupa do hejna hus. Husy ho však svým kejháním prozradily a tak musel Martin biskupský úřad přijmout.

„Martinské“ pranostiky:

Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.

Půjde-li husa o Martinu po ledě, bude dlouhé léto.

Martin a Kateřina na blátě, Vánoce na ledě.

Taková pořádná duchna byla naplněna třemi až pěti kilogramy peří. A to už je nějakého peří! Jen si představte té práce, co s tím bylo. Každé pírko musela hospodyně pečlivě po celý rok střádat, na dvorku sbírat a husy podškubávat. I přes ten plot skočit, bylo-li třeba.  Za dlouhých podzimních a zimních večerů se pak scházely ženy kolem stolu a takto nashromážděné peří zpracovávaly tak zvaným draním. Každé jednotlivé pírko musely vzít do ruky a oddělit měkkou část pera (prapor) od tvrdého ostnu. Divíte se ještě, že mít peřinu ve výbavě znamenalo pro nevěstu bohatství?

Draní peří neboli dračky se neobešly bez vyprávění. Předávaly se tak nejrůznější pověsti, historky i pohádky. Dětem bylo často dovoleno, aby z pece naslouchaly často i strašidelným příběhům. Avšak nikdo nesměl kýchat, běhat, okna otvírat, či jakkoliv jinak průvan vyvolávat.

A jaké další pověry draní peří provázely? Tak například se do světnice přineslo vždy jen tolik peří, kolik stihly ženy za večer sedrat. Pokud by něco zbylo, hospodyni by se další rok nepovedla housata. Zbytky z peří se nesměly házet do kamen, protože by se hospodyni nedařilo husy dobře vykrmit. A konečně – trochu peří musel sedrat každý muž ze stavení i každý návštěvník.

Jsou-li ještě na podzim bouřky, neuhodí brzo mrazy.

Kdo na podzim šetří, toho zima nevyhladoví.

Je-li mnoho žaludů, přijde dlouhá a tuhá zima.

Podzim bohatý na mlhu věští v zimě mnoho sněhu.

Čím dříve listí opadne, tím úrodnější příští rok.

Jaký listopad, takový březen.

Soňa

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]