Sestup Orfeův v Klicperově divadle
„Proč jsem na této hře tak tvrdošíjně lpěl? Vlastně celých sedmnáct let? Nic není nikomu dražší než citový záznam jeho mládí, a stopu srdce nošeného na dlani najdete v tomto dokončeném dramatu, které nyní nazývám Sestupem Orfeovým. Na povrchu to bylo a stále je vyprávění o chlapci s horkou krví, který zabloudí do konvenční jižní obce a udělá tam poprask jako liška v kurníku.“ (T. Williams)
První premiérou sezony 2013/2014 v Klicperově divadle bude 12. října 2013 na Hlavní scéně Klicperova divadla drama Tennesseeho Williamse Sestup Orfeův v režii a úpravě Martina Glasera. Po osmnácti letech se tak slavný americký dramatik vrací na prkna Klicperova divadla, naposledy se zde inscenoval jeho Skleněný zvěřinec v roce 1995. Hra Sestup Orfeův se v Hradci Králové objeví již potřetí, poprvé zde měla premiéru v roce 1967 v režii Pravoše Nebeského s Naďou Chnelařovou jako Lady a Stanislavem Junkem jako Valem, podruhé v roce 1986 v režii Jiřího Dalíka s Lenkou Loubalovou a Miroslavem Ratajem v hlavních rolích. Třetí návrat této americké klasiky připravil režisér Martin Glaser spolu se svou úpravou a vlastním novým překladem hry.
Hlavní hrdinku Lady Torrancovou, Italku žijící na jižanském maloměstě, ztvární Kamila Sedlárová, jako mladík s kytarou, pochybnou minulostí a bundou z hadí kůže Val Xavier se představí Jakub Tvrdík. Coby Dolly a Bellu, maloměstské drbny, uvidíte Isabelu Smečkovou Bencovou a Martinu Novákovou, jako jejich manžílky Čudlu a Šmejda Petra Vrběckého a Josefa Čepelku. V rolích dalších strážkyň maloměstského nedýchatelna, Sestry a Evy uvidíte Martinu Eliášovou a Marii Kleplovou, místní rebelku ze zbohatlické rodiny Carolu Cutrerovou ztvární Natálie Holíková, jejího bratra Davida Tomáš Lněnička, vážně nemocného Jabea, manžela Lady, Hynek Pech, vizionářku a malířku Vivi Talbottovou Zora Valchařová-Poulová, jejího manžela, šerifa Talbotta hraje František Staněk, jako Ošetřovatelku uvidíte Kristýnu Kociánovou.
„Divadlo je místo, kde má člověk čas na lidské problémy, kterými by se určitě nezabýval v kanceláři nebo v obchodě“ (T. Williams)
Sestup Orfeův má v bohaté tvorbě Tennesseeho Williamse přímo klíčové místo. Jeho zárodečná podoba nazvaná Bitva andělů z roku 1940 stojí jako první celovečerní hra na samém počátku Williamsovy tvorby. Mladý Williams na ni pracoval pod odborným dohledem v rámci stipendia pro autory, premiéra na konci roku 1940 však nepřinesla výrazný úspěch. Přesto to bylo drama, na němž Williamsovi mimořádně záleželo. Po zprávě, že je osud jeho hry v divadle zpečetěn, rozhořčeně prohlásil: „Vy asi nevíte, že jsem do té hry vložil celé své srdce!“ Williams se k Bitvě andělů znovu vrátil po svém prvním velkém uměleckém úspěchu, premiéře Skleněného zvěřince. Mezi další přepracovanou verzí z roku 1945 a definitivním zpracováním, které dokončil v roce 1957 a nazval Sestup Orfeův, měly premiéru všechny zásadní Williamsovy dramatické práce. Více než v kterékoli jiné hře zde autor uplatňuje motiv jižanství, určující rys Williamsova života a tvorby. Konvenční a konzervativní americký Jih se všemi nejen rasistickými předsudky se Williamsovi stal osudem, už v mládí si jej zošklivil a přece se od něho nedokázal po celý život zcela osvobodit. Williams transformoval tento Jih jako uzavřenou společnost, urputně se bránící jakýmkoliv změnám a možnosti narušení zvenčí, do opozice k němu staví autor své milované hrdiny, neocejchované tuláky bez domova a příslušnosti, citově bohaté jedince, kteří v sobě nesou zárodek vzpoury proti světu nenávisti a přetvářky ve jménu lásky a života a kteří, pokud ještě nejsou schopni činu, hledají alespoň únik v iluzi a fikci. Jsou to postavy s přirozeným a hlubokým vzdorem vůči prostředí, v němž jsou nuceni žít. Tento obecný princip Williamsovy dramatiky vykrystalizovalo právě v Sestupu Orfeově coby pokusu o vysvobození člověka a uskutečnění přirozených lidských tužeb uprostřed nenávistného a citově mrtvého prostředí. Williams se ve hře opírá o spojení dvou mýtů – již z názvu odkazujícího mýtu o Orfeovi v podsvětí, který kombinuje s křesťanským mýtem spasitelským, ne náhodou se jeho hrdina jmenuje Xavier, což znamená také spasitel a zachránce. Sestup Orfeův proslavil i film Sidneyho Lumeta z roku 1959 s Marlonem Brandem a Annou Magnani v hlavních rolích. Není bez zajímavosti, že rebelský motiv saka z hadí kůže použil i David Lynch ve své Zběsilosti v srdci.
Proč sis vybral právě tuto hru od Tennesseeho Williamse?
Mám Williamse jako autora rád, ačkoliv řada kolegů pokládá jeho vnitřně rozbolavělé texty už jen za plesnivinou obrostlé sentimentální kousky. Měl jsem chuť zkusit ho číst dnešníma očima, jako zprávu o dnešním světě. A zkusit, co s touhle hrou udělalo půl století, které uteklo od jejího prvního uvedení.
V čem je Sestup Orfeův současný? O čem přesně hru inscenuješ?
O tom, že cynismus není cesta a ve zlu a negaci se nedá žít. Jenomže najít v sobě sílu otevřít se tomu jedinému smysluplnému, co na světě máme – tedy lásce – může být někdy neskutečně těžké. A pokud se dlouho “kurvíme”, jak říkají postavy hry, tak už přes veškerou snahu může být i pozdě.
Hru jsi přeložil a razantně upravil. V jakém smyslu?
Když jsem začal připravovat inscenační text, tak jsem zjistil, že Tennessee toho na dnešní dobu napsal zkrátka moc. My jsme bohužel hrozně otupěli, doba se zrychlila, ale hlavně můžeme všechno říct naplno a otevřeně. Tedy všechno to, co on musel složitě šifrovat do náznaků a nebo do dlouhých obrazivých monologů, protože explicitní pojmenování bylo neakceptovatelné. Původně jsem chtěl hru zhustit a to podstatné zvýraznit osekáním všeho zbytného, ale postupně jsem došel k tomu, že účinnější bude otevřít originál a zkusit z něj vydestilovat jakousi esenci toho, co se Williams snažil otevřít.
Uchopit Tennesseeho Williamse nadčasově, zbavit ho patosu a sentimentu, ale zachovat sílu i bolest hrdinů v plné míře, vyprovokovat otázky, kterou nejsou zakonzervované v americkém Jihu padesátých let, ptát se po smyslu rebelství, útrpné pasivity i možnosti přežití v citově mrtvém světě, hledání odvahy i osobní odpovědnosti k zaprodání se konvencím i vlastní minulosti a konečně odvaha k vykročení a cestě – to jsou motivy, ale i úkol, který mě na hře Tennesseeho Williamse Sestup Orfeův velice lákal a věřím, že pokud naše inscenace nepřinese přímou odpověď, alespoň donutí diváky se ptát…“
Tennessee Williams
SESTUP ORFEŮV
Režie: Martin Glaser
TZ Klicperovo divadlo, Hradec Králové
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
