Hledám společnou řeč aneb Jak se ne-ztratit v překladu. Rozhovor s Tomášem Řízkem

Ti, kteří podle názvu hádají, že jsem si k rozhovoru přizvala některého z našich překladatelů, budou překvapeni. Můj host je sice svého druhu tlumočníkem, ale ne ledajakým. V překladu jej neomezuje žádná cizí řeč, neboť hovoří oním prapůvodním jazykem obrazů, barev a tvarů. Své umění komunikovat, aniž by jej omezovaly jakékoliv hranice, ať státní či věkové, si letos v září vyzkoušel při své výstavě a workshopu na tchajwanské univerzitě daleko v Asii. O výstavě, workshopu a nových knihách se budu bavit s ilustrátorem Tomášem Řízkem.

Koncem září byla na jedné z prestižních univerzit na Tchajwanu – National Taiwan Normal University v Tchajpeji zahájena vaše další výstava ilustrací. Těšil jste se na návrat do subtropů?

Těšil jsem se doslova jak malý kluk, co si po nocích pod peřinou čte rodokapsy a čeká, až na jeho dveře zaklepe kapitán Silver a pozve ho na velké dobrodružství. Tentokrát jsem se nechal pohltit městskou džunglí a neutichající vřavou Tchajpeje.

Byla příprava výstavy náročná? 

Každá příprava je časově náročná, ale já měl štěstí, že jsem se mohl zcela spolehnout na organizátora výstavy. Díky mé dosavadní spolupráci s nakladatelstvími na Tchajwanu, jsem mohl také část příprav nechat přímo na nich. Další roli zde asi hrají též mé osobní vazby a vztahy, které se vyvíjí již dlouhý čas a díky nimž považuji Tchajwan za svůj druhý domov, a rád se sem vracím. Pokud má výstava alespoň trochu přispěje k utužení vzájemných vztahů a k ještě většímu sblížení obou států, bude to pro mě dostatečné zadostiučinění.

Stávající výstava má za partnery, kromě nakladatelství, které vydalo podstatnou část knih s mými ilustracemi na Tchajwanu, také Státní fond kultury ČR a Českou obchodní a kulturní kancelář v Tchajpeji. Při této poslední výstavě jsem kladl větší důraz také na knihy s mými ilustracemi, které vyšly poslední dobou v ČR.

Součástí výstavy byl bohatý doprovodný program a vzhledem k akademickému prostředí to byly workshop pro studenty a přednáška o ilustraci ke studentům univerzity. Obsahem přednášky byla práce ilustrátora a druhým tématem byl „Český krásný sloh – středověká malba – povídání o madonkách“ – toto téma bylo zvoleno právě kvůli workshopu. Na něm jsme malovali mou oblíbenou technikou vaječné tempery.

Jak se ukázalo v diskusi, studenti přišli velmi pečlivě teoreticky připraveni… takže bylo co rozvíjet. Vznášeli konkrétní otázky a sám jsem byl překvapený vysokou kvalitou jejich prací.

Co Vás tak fascinuje na Asii a konkrétně na Tchajwanu?

Určitě příroda. Hory, moře. A také lidé. Jsou tak hraví, bezprostřední, milí přátelští. A to si myslím, že mají život v mnoha ohledech mnohem těžší než my v Evropě.

Na počátku rozhovoru jste vyslovila větu – Jak se ne-ztratit v překladu. Přiznávám, že v době mých prvních návštěv na Tchajwanu byly mé pocity obdobné, jako měl Bill Murray ve vynikajícím filmu. Můj první střet s asijskou kulturou byl obdobně silný.  Myslím si, že ta moje „ztráta v překladu“ ke mně přišla jako osobní výzva, kterou jsem přijal. Soudím tak podle množství přátel a spolupracovníků na Tchajwanu. Jsou mezi nimi ilustrátoři, editoři dětských knížek, spisovatelé, ale taky obyčejní lidé, s nimiž se na svých cestách potkávám. A s nimiž udržuji čilé vztahy.

Mám také samozřejmě rád čínskou kulturu. Sám již mnoho let praktikuji Taiji-Chen. Kdysi v Pekingu jsem viděl jakéhosi pána v parku jak „honí“ rukama vzduch, přišlo mi to velice kuriózní. Dnes se cvičení taiji stalo neoddělitelnou součástí mého života.

U mne však není vztah k Asii jednostranný. To proudění u mne jde, myslím, oběma směry. Evropské kořeny ve svých ilustracích rozhodně nezapřu.

Ale upřímně – kdybyste mi před deseti lety řekla, že budu z roku dva měsíce trávit na Tchajwanu, tak vám nebudu vůbec věřit.

Jaké knižní novinky s vašimi ilsutraci nás právě teď mohou těšit?

Tak doslova novinkou na knižním trhu je knížka na text Jana Vladislava O Černé Karolíně a Bílé Karolíně jsou to pohádky z celého světa a já se snažil, aby knížka vypadala jinak, než jak zatím děti v Čechách znají mé ilustrace. Jsem velice rád, že jsem krásné texty mohl pro nakladatelství Albatros ilustrovat.

Nedávno vyšlo v nakladatelství Práh nové, ale celkem přepracované vydání klasické knihy nejen pro mládež Poklad na ostrově. Ilustrace jsou již staršího data, ale v pojetí právě čerstvě vydané knížky působí naprosto jinak, než ve vydání s mými ilustracemi v jiném nakladatelství kdysi před časem. Nyní má nový text, který převyprávěla paní PhDr. Anna Novotná a svým pojetím kniha více připomíná knihy z našeho dětství.

A do třetice, na listopad se chystá další novinka: Kluk a měsíc. Tato knížka je klasická obrázková, s krátkými texty. Chtěl jsem si již dlouhou dobu udělat čas na takovýto milý projekt a konečně se mi to poštěstilo. Dostali jsme s autorkou textu od nakladatelství Baset absolutně volnou ruku. Aniž jsem se o to nějak cíleně snažil, ač to není námětem knížky, cítím, že ilustrace odráží též mé tchajwanské zkušenosti. Vzpomínky, prožitky, prostě věci, které se do vás otisknou.

A jaké máte další plány?

Výstava na NTNU v Tchajpeji není poslední výstavou tohoto roku na Tchajwanu. Výstav bude ještě několik. Z nich bych vyzdvihl společnou výstavu s místní ilustrátorkou Yuhan Lin v National Taichung Library. Mám harmonogram výstav na Tchajwanu až do roku 2015. Žije si to tak nějak celé svým vlastním životem. Samozřejmě každá výstava bude mít svůj vlastní doprovodný program, včetně workshopů a besídek s dětičkami. A samozřejmě, že pokud se nacházím na Tchajwanu, tak se vše koná přímo pod mým vedením.

Ani čeští čtenáři nebudou o nic ochuzeni. Příští rok v lednu bude zahájena výstava v Krajské vědecké knihovně v Liberci a je pravděpodobné, že pak poputuje po dalších knihovnách v dalších regionech. Na této výstavě budou k vidění samozřejmě poslední moje ilustrace. Ale také obrazy a fotografie z mých cest.

Připravuji samozřejmě ilustrace do dalších knížek a mám rozpracovaných několik věcí též z mé volné tvorby. Plánů mám spousty. Ve hře jsou také mé další aktivity, které se ale netýkají jen Tchajwanu.

 A něco závěrem?

Rozhodně nezapomenout na ten kousek dítěte, co je v každém z nás… To je velice důležité, a bohužel se na něj zapomíná…

Děkuji za rozhovor

Jana Semelková

Zdroj foto: Tomáš Řízek

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]