Matka na koštěti: na chlapy jsme krátký!

Říká se, že Matějové jsou lidé velmi aktivní, temperamentní, neustále v pohybu. Děti nesoucí toto jméno se obvykle někam nekontrolovatelně a rychle řítí, zřejmě v jakési podvědomé touze se přizabít. Náš Matěj je svého jména opravdu hoden. Pamatujete se na reklamu s králíčkem Duracelem? Tak to je náš syn. Jakmile se ocitne na zemi (nebo kdekoliv jinde), vydává se nejkratší možnou cestou k nejméně vhodnému objektu.

Takže já jako správná matka trávím většinu dne v předklonu s rukama připravenýma v záchranné pozici podél boků našeho potomka, který se právě snaží vyšplhat na postýlku (z vnější strany), nebo se ve stoje přidržuje vratké židle a hopsá v rytmu „já mám koně vraný koně“. Kterýžto hit nám dnes již po sedmé burácí z reproduktoru. Nebo ho vytahuju z pračky, z krabice, z lavóru na prádlo, z psího pelechu, na poslední chvíli mu beru z tlapiček psí granule a odnáším už po stopadesáté šesté na jeho kreativní hrací deku, která má dítko jeho věku příhodně rozvíjet a stimulovat. Ale které si samozřejmě ani nevšimne a opět se nejkratší cestou řítí k psí misce.

S těmi kreativními, stimulujícími, úžasnými hračkami je to celkově podivné. Matěj jim obvykle věnuje maximálně pět sekund svého času. Zřejmě mají víc stimulovat nás rodiče a ještě více prarodiče, aby opět otevřeli peněženky a pořídili drobečkovi další nový krám… Tedy pardon – nové, mnohobarevné, inovativní, šustící, pískací, hrající a celkově převratné, pro rozvoj dítěte naprosto nepostradatelné cosi, bez čeho by potomek zřejmě zakrněl a utrpěl celkové nenávratné škody. Ale co nadělám. Desetiměsíčnímu děcku neporučím, s čím si má SPRÁVNĚ hrát, a tak u nás frčí ovladač, starý tlačítkový mobil, petflaška, zubní kartáček a vařečka se spoustou barevných provázků.

Nedávno mě realita blížící se dovolené přiměla sebrat manžela a Matěje a vyrazit do obchodního centra. Staršího potomka jsme odložili u babičky, tři chlapy na nákupech bych už opravdu nezvládla. Domnívám se, že stejně jako mají muži ve své genetické výbavě motoristický gen, případně geny „fotbal“, „pivo“ a podobné další, tak mají i gen „nesnáším nakupování“. Přesněji „nesnáší fungovat jako doprovod, když žena nakupuje“. I Matěj se v tomto ohledu projevil jako správný chlap. Tvářil se patřičně otráveně, morousil a vztekal se. Ovšem jen do doby, než jsme navštívili obchod, kde zřejmě vybírají personál z řad mladých a hezkých studentek. Postupně se zvládl seznámit se všemi pěti prodavačkami a okamžitě si je získal na svoji stranu. Neodolatelně na ně kulil svoje hnědé oči a cenil čtyři zuby v širokém úsměvu. Když si radostně zavýskl, nadšení prodavaček neznalo mezí a začaly shánět hračky, kterými by ho mohly obdarovat (což v obchodě s dámskou módou není jednoduchá záležitost). Půl hodiny si tam takhle vesele konverzoval, načež jsme se přesunuli do jiného obchodu, kde se opět zachoval jako správný chlap – krátce si zaflirtoval s další prodavačkou a následně usnul na jejím bujném poprsí. Takový klid při nakupování jsem už dlouho nezažila :-).

Soňa

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]
figuríny legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz
koupit legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz