Zatraceně dobrý zabiják má krycí jméno Tesseract

Nikdy by mne nenapadlo, že budu fandit nájemnému vrahovi, že mi bude natolik sympatický, až nebudu chtít, aby byl někdy dostižen. Mé sympatie vzbudil již v první části s podtitulem Lovec. Už tady se choval tak nějak zodpovědněji než výzvědné služby několika zemí. Přinejmenším tak to cítím.

Hlavní hrdina špionážního románu Toma Wooda Krycí jméno Tesseract – Nepřítel Viktor už není nájemným vrahem, který na vlastní pěst zabíjí na objednávku a bere kšefty jeden po druhém. Po anabázi lovce, kdy se hříčkou náhod stal nástrojem pomsty určitých vojenských uskupení, jimž posléze hodlal vytřít zrak, byl bohužel odhalen a stal se najatou tajnou prodlouženou rukou svého někdejšího nepřítele.

Měl splnit několik misí, pak prý bude volný a jeho identifikační údaje budou z databáze CIA definitivně vymazány.

Je řízen (nebo zneužíván?) zástupcem ředitele státní tajné služby Rolandem Procterem, jenž velí utajované akci proti ruské a libanonské skupině překupníků zbraní. Procter se rozhodl, že tyto skupiny proti sobě poštve, a tím zničí dokonale a snad dokonce nadobro jejich sítě. Bohulibý plán!

Ovšem sám Procter netuší, že jeho souputník v boji proti terorismu – Clarke (který zastupuje zájmy Pentagonu) – si vede svůj vlastní boj, boj o peníze. Clarke nesdílí Procterovo nadšení Tesseractem, chce ho jen využít a následně nechat zlikvidovat. O tom se před Procterem pochopitelně nahlas příliš nezmiňuje.

Netuší však, že Viktor je víc než dobrý. Jeho nedokážou zlikvidovat ani krutí ruští mafiáni obchodující s tanky, ani skupina kolem libanonského překupníka s malými zbraněmi, a dokonce odolá nástrahám samotného Mossadu. Je vskutku hodně dobrý a na rozdíl od těch, co prý hájí právo a nic než právo, zdá se být přímý a nezáludný. Plní zadání, zabíjí bez emocí, je přesný a velmi zodpovědný. Snaží se o minimální ztráty, aby nemusel likvidovat svědky, a současně si dokáže velmi dobře uchránit vlastní krk. Tentokrát opět unikl. Jenže nepřátel přibývá a na jeho straně, zdá se, zůstává už jen starý profík Procter.

Velmi dobře napsaný román Toma Wooda nás zavede mezi špiony a nájemné zabijáky. Je jiskřivý, má spád. Nic není ponecháno náhodě. Jednotlivé akce logicky na sebe navazují, temná atmosféra ukazuje, že po skončení studené války neskončilo vzájemné soupeření špionů a tajných služeb. A jejich spolupráce je účelová – velkou roli v ní hrají prachy. Při četbě vás bude mrazit v zádech, a přestože stokrát si řeknete, je to jen fikce, stále máte pocit, že něco takového se muselo stát a není všemu konec. Smutné zjištění.

Tom Wood zná zřejmě dokonale prostředí (odhaduji to, nikdy jsem členkou zpravodajské služby nebyla), jeho postavy jsou velmi pečlivě propracované – pěkně do detailních podrobností největších nuancí psychologických typů. Napínavé scény plné střelby střídá s chvilkami uvolnění a jakési pohody. V těchto okamžicích si Viktor dopřává iluzi obyčejného života zbohatlíka s krásnou, vtipnou prostitutkou Adriannou (z jeho strany dokonale prověřenou). S ní se cítí jako každý dobře vydělávající obchodník cestující po evropských městech, navštěvující muzea, divadla a biografy, chodící na večeře do honosných restaurací… Ona netuší, kým její sponzor doopravdy je. Nezná ani jeho jméno. Vzájemně strávené příjemné chvilky jsou však narušeny jeho „prací“. Kvůli záchraně života (svého i Adriannina) ji musí od sebe tvrdě odehnat. Jedině tak může čelit velikému nebezpečí.

Dokonalé vygradovaný příběh s otevřeným koncem dává znát, že s Tesseractem – Viktorem se ještě setkáme. Jeho příběh zcela není u konce. Jsem zvědavá, zda i nadále bude on – nájemný vrah – mým hrdinou: bude tím, komu budu držet palce. Zdá se, že ve světě zla tomu jinak nebude…

Autor: Tom Wood

Název: Krycí jméno TESSERACT. Nepřítel

Překlad: Hana a Martin Sichingerovi

Nakladatelství: Metafora, 2013

Jana Semelková

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]