Návrat kapitána Johna Emmeta: Román nebo krimi? Především skvělé čtení!
Mám ráda historické romány, je pro mne příjemné „osahat“ si doby minulé prostřednictvím příběhů. Také mám ráda tajemství – vždyť co jiného podněcuje čtenáře k hltání dalších a dalších stránek? Proto volba přečíst si Návrat kapitána Johna Emmeta od Elizabeth Spellerové byla pro mne jasnou záležitostí. Příběh mne nadchl svou hloubkou, citem pro situaci, výtečným popisem postav a také stupňováním napětí. Autorka dokázala navodit a udržet atmosféru tajemství zamlžováním, překvapivými odhaleními, nečekanými zvraty.
Dalším přínosem volby bylo téma. Uvědomila jsem si, že románů vztahujících se k první světové válce či k období těsně po ní jsem skutečně mnoho nepřečetla – ať už psychologicky či historicky laděných. Elizabeth Spellerová se přenesla právě do této doby, do doby, kdy houfy mladých mužů hledaly své místo ve společnosti, snažily se vrátit do normálního života, zbavit se hrůzných zážitků, které jim čtyřletý válečný masakr přinesl. Autorka se věnuje nejen oněm mladým mužům, kteří moc viděli, moc zažili a své štěstí, že přežili, vykupují nočními můrami či pomatením, ale i těm, kdo je doma vítali nadšení, „že jejich syn, manžel, snoubenec se vrátil z pekla“. V rodinách nikdo nevěděl, jak navázat na doby „před“, jak znovu „jen tak v poklidu žít“.
K této velmi poutavé psychologické sondě do pocitů těch, které válka poznamenala, přidala autorka ještě záhadnou smrt mladého kapitána Johna Emmeta. On, pacifista, odešel dobrovolně do války. Chtěl snad splnit sen svého otce? Na frontě se něco stalo, cosi divného, děsivého, něco, co narušilo Johnův pohled na svět a schopnost návratu. A v okamžiku, kdy se zdá, že našel cestu zpět k rodině, že se pomalu, ale přece uzdravuje, přijde nečekaný zlom a mladého muže najdou zastřeleného. Sebevražda? Vražda? Kdo ví…
Příběh kapitána Emmeta nám vypráví jeho někdejší spolužák Laurence Bartram, který žije svůj osamělý život v Londýně, vyrovnává se se ztrátou ženy a syna i traumaty západní fronty. Právě jeho navštíví Emmetova sestra Mary, která nevěří, že bratr spáchal sebevraždu. A tak Laurence opouští svůj poklidný život. Při odhalování spolužákovy smrti se musí vrátit zpátky, musí znovu vstoupit do temných dnů válečného běsnění, musí otevřít dveře, které on sám otvírat nikdy nechtěl…
V následujících letech se Laurence Bartram často ohlížel do minulosti a pokaždé došel k závěru, že ve skutečnosti vše naruby nepřevrátila válka, útok v Rosières, dokonce ani ztráta jeho manželky, nýbrž návrat Johna Emmeta do jeho života. Než k němu došlo, snažil se Laurence soustředit na psaní knihy o londýnských kostelech. (strana 11)
Historický román Spellerové plyne zdánlivě v poklidném tempu. Přesto je nabitý událostmi. Autorka dokáže navodit atmosféru doby se všemi jejími klady i zápory. S ní se přenesete do Londýna dvacátých let velmi snadno. S dobou souvisí i způsob vyjadřování všech aktérů. Stáváte se součástí vyprávění, spolu s Laurencem pátráte po osudu jeho spolužáka, překvapí vás další nečekaná úmrtí a vraždy, které jako by souviseli s frontou, pomáháte mu odhalovat tajemství.
Nelze napsat, že jde o strhující román, přesto každého čtenáře strhne, omotá svými chapadly a nepustí. Je třeba tolik toho objasnit! Zvídavější asi otevřou i encyklopedie, aby si ujasnili, kde kapitán Emmet se svou rotou ve Francii bojoval.
Pak je zničehonic konec, příběh se uzavřel s osudem nešťastného hrdiny, i když není zcela jisté, zda se vše stalo tak, jak se zdá!
Vzal jí obrázek z ruky. Fotografie měla oslí uši a středem se táhl vrásčitý přehyb. Vojáci na ní byli vyfoceni z krátké vzdálenosti. Snímek nebyl příliš kvalitní a v jednom rohu byl přeexponovaný. Skupinka vojáků nepózovala, naopak – ti lidé vypadali, že si přítomnosti fotografa vůbec nejsou vědomi. Většinou byli mladí a neusmívali se. Někteří stáli v hloučku a kouřili. Vojín v popředí byl ve srovnání s ostatními nápadně drobný a malý a jevil se spíš jako chlapec než jako muž. O hromadu polen se opíral jakýsi osamocený četař a mhouřil oči, působil však mnohem uvolněnějším dojmem než ostatní. Kousek od něj postávali dva důstojníci – jeden výrazně starší, podle Laurence neměl daleko k padesátce. Mladší se od fotoaparátu odvracel. Mohl to být John? (strana 37)
Elizabeth Spellerová se narodila v hrabství Gloucestershire. Studovala na londýnské univerzitě a v Cambridgi (zaměření na historii starověku), žila v Alassiu, Paříži, Římě a Aténách. Nyní se živí jako spisovatelka, učitelka, novinářka a básnířka. Je autorkou knihy Following Hadrian (Po stopách Hadriána, 2002), věnované rekonstrukci cesty římského císaře Hadriána napříč jeho říší; dvou turistických průvodců — po Aténách a Římě — a pamětí své rodiny The Sunlight on the Garden: A Family in Love, War and Madness (Sluneční svit v zahradě: Rodina v časech lásky, války a šílenství, 2008). Návrat kapitána Johna Emmetta (2010) je její první beletristickou knihou. V roce 2011 vyšel Spellerové další román The Strange Fate of Kitty Easton (Podivný osud Kitty Eastonové), o záhadě, která se udála roku 1924 ve starobylé krajině mezi Stonehenge a Savernake Forest. V současnosti žije na řeckém ostrově Paxos.
Elizabeth Spellerová: Návrat kapitána Johna Emmeta
Překlad Radka Knotková
Nakladatelství Host, 2013
zdroj: www.hostbrno.cz
Jana Semelková
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
