Prázdné místo: nejen křeslo v radě, prázdnota je i v jeho hrdinech
Městečko Pagford vůbec nepatří mezi idylická místa. Vzájemné vztahy mezi místními jsou až příliš narušené: plné přetvářky, nevraživosti, závisti. Snad jediný dalo by se říci kladný hrdina radní Barry Fairbrother (už to příjmení!) nečekaně při oslavě devatenáctého výročí svatby zemřel. Manžel Mary a otec čtyř dětí, ten, který chtěl zachovat léčebnu pro narkomany Bellchapel.
Rodina je z jeho nečekaného odchodu posmutnělá, děti píší dopisy a vkládají je mrtvému pod košili. Připravuje se velký pohřeb. Vše vypadá, jako by se město odělo do upřímného smutečního hávu za svého slavného radního. Skutečnost je ale daleko odlišná. Již krátce po jeho smrti se uši plní jízlivými drby. Zášť a neupřímnost svírá celé město. Motorem je touha po moci. Řada lidí ve smrti Fairbrothera vidí jedinečnou příležitost.
Kniha připomíná styl kritického realismu 19. století. Na papíře vyskakují naše nejhorší vlastnosti. Lidé jako ohniska sociálních konfliktů a nesvárů se stávají hlavním motorem románu. I Prázdné místo je rozsáhlou kritikou společnosti a rodinného soužití ve fiktivním městě Pagford. Ani ve smuteční hodině nejsou obyvatelé města schopni myslet na nic jiného než na sebe samotné.
V devět hodin ráno už byla všechna parkovací místa v Kostelní ulici obsazená. Tmavě odění smuteční hosté přicházeli po jednom, po dvou či ve skupinkách sem a tam a jako kovové piliny přitahované magnetem se shromažďovali u Svatého Michaela a Všech svatých. Chodníček ke dveřím kostela se zaplnil a přetekl. Ti, kdo se na něj nevešli, se rozestavěli mezi hroby a hledali mezi náhrobními kameny bezpečné místo, kam stoupnout. Báli se, aby nepošlapali mrtvé, ale současně se nehodlali vzdálit od vchodu do kostela. Každému bylo jasné, že pro všechny, kdo se přišli rozloučit s Barrym Fairbrotherem, lavice stačit nebudou.
Kolegové z banky kteří se shromáždili kolem nejvýstavnější hrobky rodu Sweetlovců, si přáli, kéž by se nabubřelý zástupce z vedení hnul o dům dál a odnesl si s sebou i to své neustálé žvanění a hloupé vtipy. Lauren, Holly a Jennifer z veslařského družstva se oddělily od rodičů a postávaly v úzkém hloučku ve stínu mechem obrostlého tisu. Uprostřed chodníčku důstojně debatovalo nesourodé klubko obecních radních, hrstka plešatějších hlav a tlustých brýlí, pár černých slamáků a umělých perel.
(…)
Samanta věděla, že Miles jejich nepřítomnost (Lexie s Libby, pozn. redakce) lituje, s oblibou hrál na veřejnosti roli otce rodiny. Třeba, pomyslela si s navýsost příjemném záchvěvem vzteku, ji i děvčata požádá, aby s ním zapózovaly na fotografii na volební letáky. (…) Poznala na něm, že ho překvapilo, kolik přišlo lidí. Nepochybně litoval, že při nacházejícím obřadu nemá hlavní úlohu. Byla by to ideální příležitost, jak nenápadně zahájit kampaň za získání Barryho křesla v radě, s takovou spoustou nedobrovolných diváků. Samanta si v duchu poznamenala, že až se naskytne vhodná chvíle, musí utrousit sarkastickou poznámku o promarněné příležitosti. (167-169)
Fairbrotherovi zbývaly ještě tři roky do konce funkčního období. Jeho místo je nyní volné a skýtá řadu výhod. O důležité křeslo stojí řada lidí a veskrze jsou šťastní, že zastánce chudé čtvrti a léčebny je již mrtev. Na webových stránkách se začínají objevovat k jednotlivým kandidátům diskreditující informace. Není známo, kdo je zveřejňuje, skrývá se za podpis Duch Barryho Fairbrothera
Každý podezřívá každého. Atmosféra ještě více houstne. A v té maloměstské a politické nevraživosti se odvíjí příběh dívky Krystal, která se stará o svého čtyřletého brášku a svým způsobem i matku, jež se léčí ze závislosti na drogách. Krystal často vynechává školní docházku, aby mohla doma poklidit a postarat se o rodinu, má řadu sexuálních zkušeností, je členkou veslařského dívčího klubu a její slovní zásoba neodpovídá křehké dívčině.
Touha dostat se na nové místo je velká: ale nikdo není bez poskvrny. Jako by Pagford bylo jen město plné falešných pokrytců. Má to být násilnický Simon, který se nebojí žádné krádeže, či obtloustlý Howard s vysokým krevním tlakem nebo někdo jiný? Druhým Barry Fairbrotherem město zdá se nedisponuje.
Kdo má rád dynamické příběhy plné zvratů, bude mu připadat Prázdné místo příliš rozvláčné. Hlavní děj se téměř neposouvá. Za to nám autorka barvitě nabízí popisy chování a jednání mnoha obyvatel Pagfordu: jejich nenávistné hádky, pletichy a milostné zápletky. Poznáte do detailu řadu lidí z malého městečka, souvislosti jednotlivých okolností. Námět je velmi zajímavý a aktuální – drogová problematika, politické pletichy, společenské vztahy. Na můj vkus bych příběh trochu pokrátila, aby byl čtivější a přitažlivější. Prázdné místo nebudete mít tak rychle přečtené, musíte mu věnovat více času.
J. K. Rowlingová (1965) je britskou spisovatelkou ,která se proslavila zejména řadou knih o čarodějnickém učni Harry Potterovi a nyní první knihou pro dospělé Prázdné místo.
J. K. Rowling, Prázdné místo. Nakladatelství Plus. 2013.
KJARA
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
