Příběh náhradní partnerky. Ženy, která léčí svým tělem.
Cheryl T. Cohen Greeneová, Lorna Garanová, Intimní života. Metafora 2013.
Pro mnohé lidi je toto téma až příliš citlivé. Nikoliv pro Cheryl T. Cohen Greeneovou a Lornu Garanovou. Jejich praxe v oblasti využití surogátního partnera či partnerky a zkušenosti s tím spojené se staly předlohou pro film Sezení, který se vyhrál v Sundance festivalu.
Surogátní partner/partnerka znamená náhradní partner. Jedná se o terapii náhradního partnera, ke které jsou zapotřebí tři lidé: klient či klientka, náhradní partner/partnerka a terapeut. Na první pohled se vám to může zdát přinejmenším zvláštní, nicméně obě autorky knížky už dávno odhodily plachost, nestydí se být nahé, mluvit o sexu a pomáhat svým klientům, i navzdory svému vysokému věku.
„Cheryl je přesně ten typ. Je to osoba, vedle níž chci sedět na konferencích o sexualitě, abych si mohla okamžitě vyslechnout její názory na výzkum a na to, jaký to bude mít význam pro její práci. Snadno přijímá sexuální realitu, ale halí ji do měkkého obalu optimismu a téměř neomezeného soucítění. Musí se chovat soucitně. Když je třeba s jinou nahou osobu otevřeně hovoří to tom, jak se někoho dotýkat a jak doteky přijímat, je ryzí schopnost vcítění nutná. (…) Cheryl vždy detailně vysvětlí, co mu (klientovi, pozn. MB) říkala, jako bych to slyšela poprvé a jako by to ona sama poprvé pronášela. Neexistuje způsob, jak takový zájem předstírat, ale je to důvod, proč téměř sedmdesátiletá žena dělá svou práci s takovou radostí a tak cílevědomě.“ (9-11)
Intimní život z nakladatelství Metafora není přepisem filmu Sezení v hlavní roli s Helen Huntovou. Je to vlastně sestava „příběhů“, dá-li se to tak říci, ve které se Cheryl snaží napomoci lidem, jejichž milostný život není naplňovaný podle jejich představ, a odráží se to rovněž v jejich psychice.
Jedním z nich je příběh mladého muže, který v dětství onemocněl obrnou. Je ochrnutý, má respirátor, píše na klávesnici přes tužku, jež svírá v ústech. Přesto se mu podařilo vystudovat vysokou školu. Ale nikdy nepoznal intimní vztah. Díky terapii náhradní partnerky se mu po několika měsících, v nichž se sešli jen potřikrát, podaří uskutečnit svůj plán: skončit s panictvím. Později se seznámí s dívkou přes internet, s níž je šťastný.
Jiný muž, který trpěl úzkostmi. Ačkoliv se na střední škole zamiloval do dívky, neměl odvahu ji oslovit. Po té byl povolán do Vietnamu, kde měly regulované prostitutky. Přesto od nich odcházel stále nedotčený. Po návratu domů se seznámil s jednou ženou, která ho však opustila kvůli jeho sexuálním nezkušenostem. I on zaznamenal úspěchy díky této léčbě.
Co vede surogátní partnery k takové neobvyklé práci? Co přiměje lidi, aby u nich prosili o pomoc? Neskutečně otevřené vyprávění o něčem, co mi připadá tak na hony vzdálené. Prakticky si nedovedu představit využití této služby a musím se přiznat, že jsem zprvu na obě ženy hleděla se stejným despektem, jaký je napsaný hned v úvodu z jejich vlastního pera:
Měla jsem přes devět set sexuálních partnerů. Nesouložila jsem se všemi, ale s většinou ano. Někdy to v rozhovorech, které poskytuji, prozradím, a jistě si umíte představit, že to vyvolá silnou reakci. Často se posluchačů ptám, co jim vytane na mysli, když toto číslo slyší. Zde je pár nejčastějších odpovědí: kurva, děvka, běhna. Ani jedním z toho nejsem, přestože řada lidí se mnou nepochybně nebude souhlasit. Jsem náhradní partnerka.
Prostituce patří k nejstarším řemeslům. Nicméně prostitutka za úplatu uspokojí klienta a odchází. Rozdíl v náhradní partnerce je v tom, že ta dlouho se svým klientem hovoří, pozvedává mu sebevědomí, hledá cesty, učí ho, jak při sexu postupovat, jak využít svůj potenciál, a teprve po několika sezeních odchází. Úkol je splněn – klient nebo klientka si už budou vědět rady. Nebudou mít zapotřebí si objednávat placenou dívku. Budou moci navázat plnohodnotný vztah, aniž by z něho měli strach.
Kniha otvírá citlivé téma, které je popisováno velmi detailně a navzdory tomu, že popisuje sex do detailu, máte místy pocit, že pročítáte zajímavě podanou učebnici anatomie a psychologie.
Začala jsem horní částí a ukázala mu předkožku klitorisu, klitoris a malé stydké pysky. Pak jsem ho upozornila na zevní vyústění močové trubice. Brian se zeptal, zda jsem tam citlivá. Odpověděla jse, že já si stimulaci tohohle místa neužívám, což ale u všech žen neplatí, takže je vždy dobré se partnerky zeptat. Připomněla jsem mu rovněž, že si má předtím, než se začne dotýkat partnerčiných genitálií, umýt ruce, aby do nich nezanesl bakterie, a že má mít také ostříhané nehty, aby nebyly ostré.
Pak jsem ukázala pod vývod močové trubice a řekla mu, že tady v pochvě je tzv. bod G. „Je to uzlík nervové tkáně na přední stěně vagíny, asi dva a půl centimetru za ústím.“
Předvedla jsem mu poševní předsíň, oblast těsně za štěrbinou poševní, a zbytky panenské blány, které vypadaly jako čtyři malé útržky kůže na vrchu a spodku předsíně.
Intimní život ve vás vyvolá řadu otázek. Nakonec nejde tu pouze o sex a potažmo o lidskou duši, příběhy náhradní terapeutky jsou prolínány její autobiografií, a tak máte možnost hledat smysl, nalézat pochopení, souvislosti a okolnosti, které Cheryl přivedly k tomuto stylu života.
Vypráví o své rodině, o dětech, o chemoterapii. O své katolické výchově, mládí, kdy se poprvé milovala s Billem, jak byla mladá…
Po milování jsme se s Billem často bavili o tom, v co v životě doufáme. Bill se vždy vracel k jedné věci. Chtěl by si mě brzy vzít. Sehnali bychom si nějaký byt a měli spolu dítě. On by chodil do večerní školy a pak bychom si koupili dům s velikou zahradou. (…) Bylo mi patnáct a sama jsem byla ještě dítě. Chtěla jsem si ještě něco užít. Věděla jsem, že se nechci vdávat tak mladá. (59)
Rozešli se, pak přišel jiný mladý muž a maturita. Po střední škole nastoupila na Bay State Academy v Bostonu. Pokračování ve studiu však její otec odmítl dále platit, a tak nastoupila do zaměstnání. Bzry zde našla spřízněnou duši, vysokého muže, který se o sexu bavil bez ostychu, který ji vášnivě políbil ve výtahu již před první schůzkou. Pro její matku však ztělesňoval ďábla. Navzdory tomu se Cheryl s Michaelem vzali. Jí bylo devatenáct let a brzy otěhotněla. V červnu 1965 porodila dceru Jessicu. Za dva a půl roku čekala druhé dítě, Michael se vrátil na univerzitu a po večerech pracoval. Školu ale nedokončil. Přestěhovali se do Kalifornie, kde si Cheryl začala přivydělávat jako modelka pro studenty umělecké školy. Nové místo přineslo výrazné změny v jejím životě. Nejprve přišlo na řadu první zklamání. Možná se budete smát, ale Cheryl byla šest dní bez sexu se svým manželem a propadla v úzkostný pláč.
„Šest dní bez sexu, to už byl problém. Je to snad první stadium konečného rozchodu? Michaelův způsob, jak se vyvléknout ze vztahu?“ (123)
Michael ji navrhl otevřené manželství, které prakticky započalo večírkem pro náhodné sexuální zkušenosti. Cheryl se tam však necítila dobře. Sledovala svého manžela, jak na zemi obšťastňuje jinou ženu. Odešla, aniž by se s někým rozloučila. V roce 1973 se účastnila debaty o sexu v kostele v Berkeley, kterou vedly ženy ze Sanfranciského střediska sexuální informovanosti. Tím se blíže seznámila s projektem náhradní partnerky a rozhodla se, že to taky zkusí.
„V čem je vaše práce jiná než práce prostitutky?“ Tohle je jedna z nejčastějších otázek, které dostávám. Někdy mi ji pokládají nesměle, jindy je to prostě útok, obvinění maskované jako dotaz. Na začátku své pracovní kariéry jsem pořádně nevěděla, jak mám odpovědět. (…) Steven Brown, náhradní partner, se kterým jsme se úzce spřátelili na konci sedmdesátých let, za mě tento problém vyřešil podobenstvím, které používám dodnes. Když jdete za prostitutkou, je to, jako byste šli do restaurace. Vyberete si z jídelního lístku, najíte se a při odchodu majitel doufá, že se vrátíte a doporučíte jeho restauraci známým. Jít za náhradním partnerem nebo partnerkou je jako chodit do kursů vaření. Naučíte se připravovat různá jídla podle nových receptů, zlepšíte své kuchařské dovednosti, rozšíříte škálu chutí a s nově získanými poznatky vyrazíte do světa. Jde-li všechno dobře, vytváříte pak pro své partnery nebo partnerky stále znovu a znovu lahodné pokrmy. (173)
Tím ale příběh nekončí, spíše začíná. Intimní život je šokující, je otevřený, nutí vás pokládat otázky. Když ho čtete, říkáte si: Cheryl pomohla hodně lidem. Jak ale budete hledět na Cheryl, jestliže bude vaší sousedkou nebo příbuznou? Přeci jenom pohled společnosti k tak otevřenému pojetí volných vztahů i za účelem terapie není všude příliš nakloněný. Nechám to na vás: nechte se šokovat a přemýšlejte 😉
MB
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
