Záplaťák, skoro lidský tvoreček z laboratoře šíleného profesora
Záplaťák není obyčejný kluk, vlastně s lidskou bytostí toho má společného jen pramálo. Žije si svůj „skoroživot“ díky šílenému profesorovi Erasmovi, jenž stvořil nejen Záplaťáka, ale také mnoho dalších podivných příšerek. A právě tenhle malý špunt byl jeho prvním výtvorem. Poskládal ho z hadříků, útržků a různých zbytků. Na hlavě má řada nepříliš půvabných stehů. Ani oči nemá obě stejné. Zbytky jsou zbytky. A tak dostal jedno černé a druhé třpytivě modravé.
Záplaťák ani netuší, z jakých kousků je poskládaný. Ba dokonce, nemá-li to modravé oko něco společného se strašlivým pirátem kapitánem Střeloprachem. A tak není divu, že při bližším zkoumání při čtení knížky dojde i na pirátskou loď, pirátský deník a dobrodružnou výpravu.
Tahle bytůstka žije v hradě jménem Groteskin, na kopci nad městem Drbákov. Není tak úplně sám, jeho kamarádkou je Stvůra, mnohem větší kreatura než Záplaťák. A najít zde můžete ještě obrovitější příšeru, která když dostane chuť na lidi, musí být omámena uklidňujícím elixírem.
Záplaťák zkusí také sám, jaké to je být stvořitelem a z různých dílů vymodeluje modrošedé stvoření. Připomíná opici, jen má rozpláclý nos a ploché uši a místo předních nohou netopýří křídla. Je to spíš taková netopice.
Vedle těch podivnůstek se po boku Záplaťáka objevuje i holčička Arabela, normální lidská bytost s odvážnou povahou.
Záplaťák, Pirátovo oko je druhým pokračováním předchozí knížky, nesoucí název jen: Záplaťák. V něm se teprve spřátelí s postavami, které se poté objevují již ve druhém díle po jeho boku, a hlavně se snaží uklidňovat příšery pomocí elixíru, aby nepožíraly lidi.
Trailer z YouTube (bohužel není v češtině)
„Záplaťák seskočil z Bludáku II a převzal dopis. Když se podíval na přední stranu obálky, klesla mu čelist.
ZÁPLAŤÁK, hrad Groteskin, Drbákov
„Pro mě?“ zašeptal vyděšeně. „Ale vždyť ani nikdo neví, kde – tedy chci říct, nikdo o mně neví. Kromě..“
„OTEVŘI TO!“ zapištěla Stvůra. „Je to MILOSTNÝ dopis? Nebo ZLATÁ vstupenka do země plné ČOKOLÁDY? Tohle NAPĚTÍ mě úplně DRTÍ!“
„Milý Záplaťáku (i ti ostatní obludy, nestvůry a šílenosti na hradě Groteskinu),
Píšu, abych Vám sdělil, že jsem ve Světě Za Hradbami objevil život slávy, bohatství a spolkokjenosti. Všichni mě tu považuji za náramně úspěšného a vyhlašují, že jsem nejlepší a nejšílenější ze všeh šílených profesorů.
Jsem slavný!
Musím vám proto sdělit, že s životem na hradě končím.
Na Groteskin už se nikdy, nikdy nevrátím.
Nikdy!
Sbohem, groteskinská stvoření! Nechť se hrad ještě dlouho tyčí nad Drbákovem… anebo ať se klidně zhroutí v trosky. Co mi je po tom? Už teď jsme na Vás zapomněl!
Ze srdce Váš
šílený profesor Erasmus“
Záplaťák na ta slova zíral a úplně mu to vyrazilo dech. (104-106)
Na Záplaťákovi opravdu upřímně chválím grafické vyvedení. Jako by se jednalo o starou začouzenou knihu, kterou jste náhodou nalezli v komíně: stránky jsou našedlé jako by špinavé, okraje načernalé jako by ohořelé. Publikace je černobíle ilustrovaná, aby nenabourávala onen dojem zanedbané zaprášené a ohořelé knížky. A mění se i písmo, které je dostatečně velké pro malé čtenáře, často vyplněné caps lockem, nebo změnou fontu, pokud se jedná o citace, úryvky, či dopisy.
Guy Bass, Záplaťák. Pirátovo oko, nakladatelství Albatros 2013.
MB
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]