Rozhovor s ilustrátorkou Ivetou Autratovou. Nejen o tom, jak se rodila Statečná lvíčata

Lenka Rožnovská, Iveta Autratová, Statečná lvíčata. Grada 2013.

V nakladatelství Grada před pár dny vyšla nádherně ilustrovaná kniha Statečná lvíčata. Kouzelné obrázky namalovala Iveta Autratová.

Iveta Autratová je rodačkou z Nového Města na Moravě, v současnosti žije a tvoří v Brně. Výtvarnou činností se zabývá od dětství, ale není to tak dlouho, co se rozhodla své umění představit veřejnosti. Vystavovala či vystavuje v Zurüchu, v Brně a ilustrovala několik dětských publikací.

MB: Na Vašich webových stránkách jsem si všimla, že kreslíte převážně zvířata. Samozřejmě se zde setkáme i s postavami a krajinami, ale přesto mám takový pocit, že zvířata jsou Vašemu srdci nejblíže. Nicméně po technické stránce, není nakonec kreslení zvířat, které často znázorňujete v reálném pohybu, náročnější než třeba kresba krajiny? Jak to vnímáte?

Iveta Autratová: Máte pravdu, zvířata a příroda jsou mojí srdeční záležitostí. Jsou mými přáteli už od dětství. Už od malička jsem sledovala všechny přírodopisné dokumenty, četla knihy o zvířatech a taky jsme jich doma několik měli, jako třeba křížence foxteriera, želvu, ještěrky, rybičky, mloky. Víc mi toho naši nepovolili. No, myslím, že byli hodně shovívaví :-). Bydleli jsme v malém městě v domku se zahradou a já to měla opravdu jen kousek k rybníku nebo do lesa. Z výprav jsem si domů nosila třeba hlemýždě, pulce nebo brouky a sledovala, jak se chovají.

Kreslím co mám ráda, co mě zajímá a přitahuje a vůbec mi při tom nevadí, když je to složité téma. Mám ráda výzvy. Když se mi můj záměr podaří, mám dvojnásobnou radost.

MB: Kniha Statečná lvíčata je bohatě ilustrovaná. Malého čtenáře nebo posluchače nejspíš v prvé řadě nejvíce zaujmou právě Vaše kresby než text, který je také sám o sobě velmi hezký. Jak dlouho trvá práce na takové knížce? Máte vlastní představu, nebo postupujete podle požadavků autora či nakladatele? Můžete nám tuto práci nějak přiblížit?

Iveta Autratová: Zrod knihy Statečná lvíčata je sám o sobě zajímavý. Oslovila jsem spisovatelku Lenku Rožnovskou s nabídkou spolupráce. Velmi jsem toužila ilustrovat knihy. Dozvěděla jsem se, že ne spisovatelé, ale nakladatelství si vybírají ilustrátory. Nicméně asi po čtrnácti dnech se mi paní Rožnovská ozvala s tím, že pro mně napsala text a pokud se mi bude líbit, navrhne mě v nakladatelství Grada k této knize jako ilustrátora.  Byla jsem nesmírně nadšená a potěšená! Ten nápad se dokonce natolik V Gradě zalíbil, že poprosili paní Rožnovskou o další dvě knížky se zvířecí tématikou a nabídli  mi spolupráci! Na „lvíčatech“ jsem pracovala asi měsíc a půl, dostala jsem příležitost vytvořit knížku s mnoha ilustracemi a v nakladatelství mi nechali naprosto volnou ruku. S paní spisovatelkou jsme probíraly pár nápadů. Nejprve jsem  přemýšlela o celkovém vzhledu knihy, barevnosti stránek, technice,  jakou obrázky vytvořím. Snažila jsem se do knížky dostat co nejvíce barev, ale sladit je tak, aby byly příjemné a zároveň aby odpovídaly prostředí, ve kterém se celý příběh nachází…tedy v horké Africe. Vytvořila jsem i „zvířecí“ rámeček pro stránky a pak se dala do práce na jednotlivých kapitolách. Celý příběh je velmi zajímavě napsaný, a tak nebylo nijak složité vcítit se do děje a představovat si jej v obrázcích. Téměř všechny originály ilustrací jsou vypracované v mírně větší velikosti kvůli detailům. Použila jsem kombinovanou techniku – akvarel, pastelky, tuš, fixy.  Byla to velmi zábavná a poutavá práce. V současné době dokončuji druhou knihu z této řady s pracovním názvem Bílý tygr.

MB: Kterou činnost preferujete? Myslím tím: raději ilustrujete knihy, portrétujete, pořádáte výstavy, malujete pro blízké? Co Vás osobně nejvíce baví?

Iveta Autratová: Malovat mě nesmírně baví, a když pár dní vynechám, nejsem ve své kůži. Vymýšlet a malovat ilustrace do knih je pro mě  velmi zábavné a často se stává, že se mi vůbec nechce opustit atelier. Když mám pocit, že potřebuji změnu, pustím se do malování obrazů, je to úplně jiná práce. Už jenom kvůli tomu, že obraz je mnohem větší než ilustrace. Také používám jiné techniky, a tak je střídání těchto činností velmi osvěžující a zábavné. K tomu se přidávají i jiné krátkodobé zakázky. Samozřejmě každá práce vyžaduje svůj čas, energii kterou do ní vkládáte a nápady. Někdy se stane, že přijde „tvůrčí krize“, prostě není ta správná nálada, pak raději všeho nechám a jdu se bavit s přáteli, nebo vyjedeme do přírody, zažít něco nového, zajímavého, nebo jen tak lenošit a nechat se unášet krásami kolem. Nová chuť a nápady na sebe nenechají dlouho čekat. Co se týče pořádání výstav, to je úplně něco jiného a stojí mě to hodně úsilí. Musím připravit většinou úplně všechno od popisek k obrazům až po reklamu apod. Naštěstí mi v tom výrazně pomáhá manžel, což je pro mně velká úleva. V současné době připravuji výstavu V Brně, v Galerii DÍLO, mé obrazy tam budou k vidění i ke koupi od 5. do 30 června tohoto roku.

MB: Pamatujete si na svou nejoblíbenější knížku (nebo více knížek) z dětství? A co Vás na nich přitáhlo? Byl to děj, či ilustrace? Myslíte si, že by zaujala i dnešní malé čtenáře?

Iveta Autratová: Milovala jsem všechny knížky ilustrované Helenou Zmatlíkovou, ale nejvíc se mi líbila knížka Děti z Bullerbynu od spisovatelky Astrid Lindgrenové. Už ani nevím kolikrát jsem ji četla! Vím, že je stále v prodeji a nepochybuji o tom, že ji milují i další generace dětí. Krteček Zdeňka Milera a Dášenka, čili život štěněte mi také přirostly k srdci. Hltala jsem obrázky, četla a prohlížela je do nekonečna. Obrázky, barvy, vůně papíru, pro mně magické zaklínadlo! Když jsem trošku povyrostla, oblíbila jsem si překrásné knížky o přírodě a zvířatech od spisovatele Jaromíra Tomečka a Geralda Durrella. Nepochybuji o tom, že dnešní děti mají stejnou touhu prožívat příběhy, doba je daleko hektičtější a zastavení nad poutavou knihou zdobenou krásnými obrázky je přímo léčivé.

MB: Trochu nesmělá otázka: čím jste si přála být jako malé děvče? Bylo Vaším snem už od raného dětství věnovat se právě kresbám?

Iveta Autratová: Malovala jsem vždycky, už jako malé dítě a nejčastěji právě svoje domácí mazlíčky. Můj nejoblíbenější dárek pod stromečkem byly pastelky nebo fixy a blok bílých papírů, nebo krásně ilustrovaná kniha. Moc jsem si přála studovat na výtvarné škole, ale rodiče neměli peníze na placení podnájmu ve velkém městě a ani tomu nebyli příliš nakloněni, chtěli mi zajistit „pohodlný život“, a tak jsem nakonec vystudovala ekonomii. Nedovolila jsem si příliš naléhat, věděla jsem, jak tvrdě pracovali, a byla jsem vděčná za to, co mi mohli dát. Byla „trošku“ jiná doba.

MB: Váš největší úspěch?

Iveta Autratová: Moje první autorská výstava v Brně v roce 2010 na popud mého kamaráda a za vydatné pomoci mé rodiny a v nedávné době získání hned několika smluv na ilustrování dětských knih. Nesmírně si toho vážím! Mám velikou radost z každé pochvaly či potěšeného diváka …i to je skvělý hnací motor.

MB: Děkuji za rozhovor. Moc se mi vaše kresby líbí, mám pocit, že přesně takto by měly být dětské knížky ilustrované!

Iveta Autratová: I já mnohokrát děkuji a přeji malým čtenářům i jejich rodičům, či prarodičům, aby se jim Statečná lvíčata líbila a přinesla radost ze společně prožitých chvil právě nad touto knihou.

MB

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]