Pan Burák: nejen o třech mužích, prahnoucích po smrti svých manželek
Adam Ross, Pan Burák. Nakladatelství Plus, 2013.
S Panem Burákem se vám dostává do ruky přes 460 stránek napínavého a kvalitního čtení: v příběhu s kriminální zápletkou se prolínají tři manželské páry a jejich přátelé. Děj se vine do minulosti, ve vzpomínkách, nadchne vás stylistikou, detaily, popisy emocí, vztahů, životních strastí…
David Pepin stále sní o vraždě své ženy, miloval ji, a přitom fantazíroval, jak podléhá jeho vražedným plánům. Představoval si, jak ji na pikniku zasáhl blesk, jak ji rozdivočelé děti srazily v metru, jak se dusí ořechy, na něž je alergická… Byli spolu třináct let: on dobře placený programátor a spisovatel, ona se starala o problémové děti, ale vlastní neměla. Nabírala na váze, nakonec přece otěhotněla. Malého buráčka se nedočkala. Kynula a hubla, trpěla depresemi, David ji miloval, ale sžírala ho žárlivost. Pak otevřela jeho knihu…
Ani druhý pár nemá lehké manželství. Sobě si stanovila diagnózu invalidy, leží v posteli a odmítá vstát. Manžel policejní detektiv Hastroll radostně přichází domů a svou hypochondrickou manželku opečovává, nosí jí jídlo a ona ani nevnímá, když se spolu milují. Hastrollovi zůstávají jen vzpomínky na krásné časy, kdy spolu chodili do kina a divadla. Jeho nateklá manželka jen slibuje: zítra už vstanu. Ty kroky, které pak následovaly, směřovaly spíš do pekel…
Vražda vyvolává v lidech jejich základní pudy, pomyslel si Hastroll. Zredukuje lidské vlastnosti na nejprimitivnější touhy.
Například ženy téměř vždy zabijí svého chotě v sebeobraně. To je dokázané. Samozřejmě existují výjimky, ale v devíti případech z deseti, kdy žena zastřelí, otráví nebo ubodá svého manžela, se ukáže, že si to ten chlap nějakým způsobem zasloužil.
Muži naopak obvykle zabíjejí své ženy pro jeden z následujících čtyř důvodů: peníze, sex, pomsta nebo svoboda. První tři není třeba příliš objasňovat, protože se mezi detektivy staly už tak rutinní záležitostí, že když se najde vdaná žena mrtvá u sebe doma, zkontrolují nejprve tyto tři příčiny. Šoustal podezřelý s někým jiným? Nebo to dělala jeho žena a on se o tom dozvěděl? Měla žena velkou pojistku nebo svěřenecký fond, jehož dědicem byl její manžel? A pokud ano, bylo jeho alibi neprůstřelné? A tak dále a tak dále.
Ale svoboda byla nejméně častým a nejkomplikovanějším motivem k vraždě manželky, i když by ho pochopil snad každý ženatý muž. A přestože by se dalo namítat, že touha po svobodě je vlastně zahrnuta ve všech předchozích třech motivech jako určitý vnitřní popud, jako společný znak, Hastroll ze zkušenosti věděl, že vražda z touhy po svobodě jako takové byla něco úplně jiného. (57-58)
Přesmyčkou jeho jména Ward Hastroll získáte Lars Thorwald. Milovníci Hitchcockových thrillerů v něm poznají vraha své ženy z filmu Okno do dvora (1954).
P
oslední z trojice, doktor Shepard, vůbec nepatří k poslušným manžílkům, kteří se snaží napravit narušené vztahy. Střídá milenky, ale jeho rozervané vztahy nejsou jeho vlivnému otci po chuti. Dostane ultimátum, buď se rozejde se ženou Marylin, nebo s milenkou Susan. Ale znáte to: dokud nás smrt nerozdělí…
Ross dokáže zaujmout čtenáře už od samého začátku, příběh se komplikuje, provazují se souvislosti a přesto ho nenechá, aby vydechl a od knihy se odtrhl. Budete procházet stíny na první pohled běžných manželství. Všichni tři manželé mají však jedno společné – touží se ne právě přátelsky zbavit svých žen. Jak nebezpečná nakonec mohou být manželství! Jak je někdy snadné propadnout iluzi a nerozpoznat, co je ještě realita. Nutí vás také přemýšlet o mnoha otázkách. Například co kniha Davida Pepina? Není nakonec tou, jež je vlastně jakousi součástí Pana Buráka? Vždyť v obou případech jde vlastně o vraždu své manželky. Jako by to prolínání procházelo i skrze knihu.
Bylo to úplně jiné než navrhování počítačových her. Hráči si mohli vybírat z nekonečného množství různých činností, ale řádků herních kódů, ať už jakkoli rozsáhlých, byl omezený počet. Člověk tak vytvářel jakousi hračku na klíč, jejíž fungování mohl sledovat na vlastní oči. Když se ale člověk propíše až doprostřed románu, zdá se mu, že mu kniha přerůstá přes hlavu. Zíral na stránku, čekal a pak zase zíral. Byla tu teď taková pohoda; dům byl tak dokonale tichý a klidný, ale Alicina nepřítomnost zabíjela jeho soustředěnost a umrtvovala jeho představivost. Jako by kniha najednou ztratila na důležitosti, jako by neexistoval žádný důvod, proč by měla vzniknout. Seděl u kuchyňského stolu a zíral do jedné stránky tak dlouho, až se mu rozplynula před očima a on v myšlenkách vrátil k jejich poslednímu rozhovoru a k jejímu nápadu, brát jejich společný život jako experiment – jako cíl bez ohledu na postup. Nevěděl, co přesně tím myslela, ale byl si jist, že psaní knihy je vlastně takový cíl bez ohledu na postup. (392)
KJARA/MB
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
