Když se řekne Jo Nesbø, doplní se Harry Holy

Severské detektivky jsou poslední dobou velkým hitem. Můžeme spekulovat, proč tomu tak je. Z mého pohledu vítězí dobře volenými tématy, prostředím, přesahem do společenského života všech postav a charaktery detektivů. Všichni totiž jsou svým způsobem „nedokonalí“. Nehrají si na superhrdiny, mají vlastní problémy, které řeší spolu s případy, jsou svým způsobem obyčejní, jedni z nás. Jen se mi zdají být přesmíru smutní, zamlklí až nekomunikativní. Bručouni.

Norský spisovatel Jo Nesbø vytvořil také jednoho z těchto osobitých detektivů. Jeho Harry Hole je svérázný muž středního věku, kterému vše tak nějak vychází. Trochu ho bolí duše, protože zavinil díky svému velmi silnému vztahu k alkoholu smrt kolegy, přesto mu to u policie prošlo celkem snadno – nikdo nemíří do vlastních řad. Na duši však vrásky zůstaly. Složité to má i se ženami. Harry Hole je dobrý detektiv, jen mu některé věci naskakují později, než by sám chtěl. Mnohdy se nechá nést vírem událostí, veze se, než se mu otevřou oči a naskočí spojitosti. Alespoň tak působí v prvním příběhu, který o něm autor napsal.

Netopýr je příběhem, který nás zavede do Sydney, kde našli zavražděnou a znásilněnou norskou dívku. Osloské policejní ředitelství vysílá do Austrálie svého kriminalistu, který má sledovat místní policii při vyšetřování. Je tak trochu ulit k ledu – má si tu odpočinout od problému s alkoholem a psychických potíží. Jenže Holy jen přihlížet a radit nedokáže a začne se, přestože se jeho počínání australským kolegům moc nezamlouvá, angažovat v pátrání čím dál tím víc. Vlastně je první, kdo naznačí, že smrt dívky nemusí být ojedinělá, že jde pravděpodobně o řádění sériového vraha. Tak se Holy velmi brzy dostane do prostředí pasáků, drogových dealerů, prostitutek, transvestitů, cirkusáků i boxerů. Průvodcem mu je černý kolega Andrew Kensington. Zdá se, že ví o případu mnohem víc i z druhé strany bariéry, že norského detektiva směruje k určitému cíli, že legendy původních Austrálců Holymu nevypráví, jen aby mu objasnil vlastní původ a dějiny země, ale že ho mají někam popostrčit…

Jde o celkem napínavý příběh, plný nečekaných zvratů, zlomů, obrátek v chování lidí. Je zalidněn barvitými postavami, nejen co do barvy pleti. Velmi zajímavá je osobnost samotného detektiva, který se dokáže smažit ve vlastním nitru, přestože navenek působí chladně a někdy až odměřeně. Hřejivým prvkem je postava černého policisty, jehož cesta k policii byla velmi klikatá. Andrew to nemá vůbec jednoduché – nepatří ani mezi původní Austrálce, není ani Australanem – je mimo, vykořeněný, celý život vlastně hledá vlastní kořeny, své místo ve společnosti.

Nesbø dávkuje čtenářům informace postupně, pěkně podle řádu, občas odbočí do nitra té či oné postavy, posune děj rychlým zlomem dál, aby se zarazil u zdánlivé maličkosti, která k pátrání jako kdyby ani nepatřila. Všechny cestičky, po kterých putuje, nakonec proplete do jedné autostrády, která vede k vrahovi. Zákeřnému, bezcharakternímu, zrůdnému.

Román je velmi dobře koncipovaný, překlad slušný. Jen jsem nepochopila, proč některé dialogy zůstaly v angličtině. Zprvu jsem se domnívala, že jde o zkomoleniny norského detektiva, že užil nesprávný výraz či promluvil nečekaně norsky, ale nebylo tomu vždy takto. Takže mi tento prvek přijde zbytečný.

Netopýr odstartoval v roce 1997 autorovu kariéru i sérii detektivních případů, v kterých pátrá Harry Holy. V Norsku již vyšlo devět svazků a letos vyjde desátý. Romány byly přeloženy do více než čtyřiceti jazyků a doposud se jich prodalo po celém světě přes sedmnáct milionů výtisků. V češtině je vydává výhradně nakladatelství KNIHA ZLÍN.

Rusovláska se jmenovala Birgitta Enquistová, žila v Austrálii už čtyři roky a rok pracovala v The Albury.

„Samozřejmě jsme si v práci povídaly, ale jinak jsem s Inger neudržovala žádné blízké kontakty, žila si většinou sama pro sebe. Máme tady v baru partu a občas jdeme na tah do města. Stávalo se, že se k nám přidala, ale nepatřila k nejhorlivějším. Když tu začala pracovat, právě se odstěhovala od nějakého týpka z Newtownu. To nejosobnější, co o ní vím, je, že už na ni byl ten vztah moc dlouhý. Asi potřebovala nějaké nové podněty.“

„Víte, s kým se stýkala?“ chtěl vědět Andrew.

„Ani ne. Jak jsem říkala, povídaly jsme si, ale nikdy mi nevyprávěla o svém životě všechno. Já jsem to po ní taky nechtěla. V říjnu jela někam do Queenslandu, potkala tam nějakou partičku ze Sydney a od té doby s ní udržovala kontakt. Myslím, že se tam setkala i s nějakým chlápkem, jednou večer sem zašel. Ale to všechno jsem vám už pověděla,“ pronesla tázavě.

„Já vím, drahá slečno Enquistová, chtěl jsem jenom, aby si to můj norský kolega vyslechl přímo od vás a současně se podíval, kde Inger pracovala. Harry Holy je totiž považován za nejlepšího norského kriminalistu a je možné, že sydneyská policie přehlédla něco, co on odhalí.“

Harryho přepadl mocný záchvat kašle. (strana 35-36)

Jo Nesbø: Netopýr

KNIHA ZLÍN, 2013

Překlad: Kateřina Krištůfková

Jana Semelková

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]