Milovníci starých časů, pojďte blíž!

Mnohý z nás při slově reklama zrudne, je naštván, odchází od rádia či vypíná zvuk u televize. Reklamy na nás útočí ze všech stran – některé jsou povedené, jiné méně. Na malou procházku i do světa nejen reklamních sloganů nás pozval Gabriel Gösel v pořadu Dvojky Českého rozhlasu, který nese název Fonogram. Z tohoto pořadu pak vzniklo CD Pojď jen blíž, uvidíš… Autor Fonogramu vybral pětadvacet humorných písniček a zvukových reklam z dvacátých až čtyřicátých let minulého století.  Zároveň obohatil CD rozsáhlým průvodním slovem, ve kterém představil všechny protagonisty nahrávek.

Hodinu a čtvrt můžeme naslouchat, co vše seženete v Tetě, že je Baťa prima švec, který když uvidí desítku, udělá z ní devítku…, že Sana je nezbytně nutná v každé kuchyni a zná ji každá panna… Většina textů je parodií na známé šlágry té doby. Jak tak posloucháte, okamžitě vám naskočí filmy pro pamětníky – míním ty s Gollovou, Baarovou, Mandlovou, Novým, Marvanem či Plachtou. Ty, v kterých se zpívá a velká láska většinou vítězí a porazí lež a nenávist.

Na CD si kromě reklamních popěvků poslechnete kuplety, humorné scénky – ty se mi zdají nejméně zdařilé, ale je třeba je nahlížet s nadhledem a dobrosrdečně. Na druhou stranu, v konkurenci se současným trendem vulgarity v humoru si tyto scénky nezadají a jejich naivnost jim vlastně sluší.

S kým se na CD setkáme? S dobře známými Jindřichem Plachtou, Járou Pospíšilem, Járou Kohoutem, Ferencem Futuristou, ale z dnešního pohledu i méně známými interprety – třeba s písničkářem a konferenciérem Slávou Grossmannem či skladatelem, textařem a zpěvákem Ivo Rubinem.

Ačkoliv jsme se dostali do časů minulých, obsah mnoha textů – míním především kuplety a povedené rozhovory na téma fotbal, hokej, daně, politika – je nadčasový a platný do dnešních dnů. I tenkrát se třeba z poslanecké židle ozývalo, že by se měly zlepšit podmínky ve věznicích. Sláva Grossmann na tento požadavek trefně v písni odpovídá: nebudeme se s ním přece hádat, on to zná, on to ví, on tam byl… Stejně povedené je i Přiznání k dani, kdy v rytmu hitů se dozvídáme, jaké to je jít na berňák, včetně velmi odvážného přiznání: já nemám nic, jen svoji krásnou líc… Poplatník Sláva Grossmann neuspěl tehdy a neuspěl by ani dnes. Nicméně jeho kuplet bych pouštěla po celý březen, třeba by se nám ta halda papírů vyplňovala lépe a na finanční úřady bychom ji zaslali včas, kdo ví?

Doba minulá zdá se být rozpustilá, rozšafná, naivně erotizující. Z nahrávek na nás dýchá stejná atmosféra, kterou známe z mnohokrát opakovaného vysílání filmů třicátých a čtyřicátých let minulého století. Tehdy nebylo do skoku – Československo se radovalo ze samostatnosti, avšak poválečné období nebylo jednoduché a narůstala nezaměstnanost. Časem se nespokojenost v celé Evropě přelila do další, ještě hrůznějšího válečného střetu. Snad i proto se na filmovém plátně a vlnách rozhlasu vesele zpívalo, tančilo a švitořilo. Nebyl chléb – byly hry.

Je třeba se zmínit ještě o reklamních sloganech, které na CD najdeme. Vychvalování různých výrobků či značek je jaksepatří podbízivé. Netřeba je hanět, ani chválit, jsou naprosto odpovídající těm, které známe dnes, možná v nich není tolik agresivity, na kterou jsme si již časem zvykly. Poslouchají se dobře, pobaví, neboť punc doby minulé jim dodává určitý šmrnc.

Jak tedy hodnotit nové CD – jako perličku doby minulé, jako ukázku dobové reklamy, meziválečného humoru a hudby. Největším překvapením pro každého tak zůstane značná nadčasovost některých textů, jenž v podání velmi zdatných humoristů uslyšíte.

Tak tedy: Pojď jen blíž…

Název: Pojď jen blíž, uvidíš…

Podtitul: Originální nahrávky humorných písniček a zvukových reklam z let 1927–1943

Edice Fonogram

Vydavatelství: Radioservis, a. s., 2013

Zdroj foto: www.radioservis-as.cz

Jana Semelková

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]