Němci – úžasný román Jakuby Katalpy
Jak začít? Nejlépe ukázkou z úvodu románu, která velmi dobře navozuje směr příběhu a jeho styl.
Otázkou je, zda na pohřeb pozveme také příbuzné z Německa.
Záhy se ukáže, že to trápí pouze mě, bratři v tom mají jasno.
Martin, který ráno přiletěl ze Států, vypadá unaveně. Na sobě má obnošené džínsy a plátěnou bundu, oči mu opuchly z nedostatku spánku. Upíjí kávu, ruka mu spočívá na bílém listu s černým lemováním, který přinesl Daniel.
„Nemůžeme je pozvat,“ řekne. „Táta by si to rozhodně nepřál.“
„Jak to můžeš vědět?“ zeptám se.
„Stejně už je pozdě,“ řekne smířlivě Daniel. „Nestihli by přijet.“
V hotelové restauraci jsme sami. Hosté už posnídali a číšníci tiše sklízejí ze stolů.
„Měli by se dozvědět, že otec zemřel,“ řeknu.
Otcův pohřeb zajišťuje Daniel, který jako jediný z nás zůstal v Čechách. Vystudoval medicínu a pracuje na ortopedickém oddělení ve fakultní nemocnici; když jsem zjistila, že Dorotka se narodila s kloubní vadou, uklidňoval mě dlouhými telefonáty.
„Dozvědí se to od právníka,“ odpoví Martin.
Měl s otcem bližší vztah než my ostatní. Z Kalifornie, kde žije, mu posílal lahve červeného vína na posílení srdce. Otcova srdeční arytmie ho děsila, bál se, že na ni zemře, což se nakonec stalo, navzdory kardiostimulátoru, který mu před několika měsíci voperovali.
Mlčím; vím, že s Martinem nemá cenu bojovat, pokaždé zvítězí. Už když jsme byli děti, musel mít poslední slovo. (strana 10)
Autorka nás uvádí do děje v okamžiku, kdy Konrád Mahler zemřel. Vychovala ho Hedvika Mahlerová, kterou roky považoval za svou matku. Teprve v dospělosti se od ní dozvěděl, že jeho biologickou matkou je Němka Klára Rissmanová. Prý ho opustila, nechala po válce v Praze a sama se vrátila do rodného Německa – od toho okamžiku je vykolejený, uzavřel se do sebe, chová se nepředvídatelně – k sobě i vlastním dětem. Od té doby odmítá balíčky, které od konce čtyřicátých let až do roku 1987 pravidelně přicházejí z Německa. Konrád ty balíčky začne nenávidět. Stejně nenávidí ženu, která ho podle všeho odložila. Svou nenávistí očkuje i vlastní děti, přestože jim laskominy, které pravidelně z Německa přicházejí, neupírá.
Ale je to všechno skutečně tak, jak předestřela babička Hedvika? Konrádovi synové mají jasno, jejich sestra je na pochybách. Začne hledat pravdu o svých předcích, začne odhalovat minulost babičky Kláry, babičky, která se tak nečekaně objevila a o které se tatínek vždy vyjadřoval nelichotivě.
Jakuba Katalpa nás zavedla do prostředí německé rodiny, která prošla útrapami první světové války, prožila nástup Hitlera, zasáhly ji události druhé světové války a poznamenal ji poválečný život. Její hrdinka Klára Rissmanová měla krásně nalajnovaný život – vdát se a mít děti. Jenže těsně před svatbou je její ženich odsouzen k smrti, ona posléze ztratí zaměstnání Říši. Proto se po čase stěhuje do Sudet, kde učí v malé vesnické škole. Žije mezi Němci, ale ti ji jen těžko přijímají – bojí se jí, jako by byla němečtější než ostatní, ona – říšská Němka. Přesto nehodlá Rzy, přes prosby rodičů, opustit, dokonce ani v době, kdy je jasné, že Hitlerovo Německo padlo. Po válce je osud Kláry ještě těžší. Sudetští Němci jsou odsunuti, ona ne, neexistuje, její „papíry“ se ztratily. Těhotné Kláře nabídne pomoc její předchůdkyně Anna, která se po válce vrací z Prahy. Ale je pomoc její sestry a švagra skutečnou pomocí?
Konrádova dcera po tatínkově smrti začne s pátráním. Chce vědět, jaká byla babička Klára a jaké jsou tatínkovy sestry. Touží se dozvědět, proč babička Rissmanová opustila vlastního syna. Jak vůbec může matka opustit své dítě? Co ji k tomu vedlo? To chce zjistit. Ale dá se po tolika letech pravda dohledat?
Jakuba Katalpa předestřela čtenářům velmi barvitou mozaiku příběhů několika lidí. Před očima se nám valí velké a bolestné dějiny první poloviny dvacátého století z pohledu malých osudů. Osudů, které válka vykolejila, zničila jejich směr, zhatila touhy a přání. Autorka nám vypráví, jak těžké je sžít se s novým okolím, jak těžké je navázat na zpřetrhané vazby. Vidíme svět té doby v naprosto jiném světle, než jak je zaznamenáván v učebnicích dějepisu a historických publikacích. Jakoby před námi vyskakovaly jednotlivé obrazy, které se propojují v jeden velký a členitý celek.
Románem prochází celá řada postav. Přesto se neztratíte a vždy víte, ke komu kdo patří a co právě prožívá. Jde o vzpomínky, proto minulost není odhalována přísně kontinuálně. Díky autorčině promyšlené koncepci se však nezatouláte, nenamíříte špatným směrem, stále doplňujete a vrstvíte poznané.
Velmi vzrušující román, který bych charakterizovala jako „komiks tvořený slovy“. Čtenář si obrázky vykresluje sám, spojuje jednotlivé korálky příběhů, aby na konci před ním stál v celé své bohatosti příběh o velké životní ztrátě, vykořenění a hledání nové cesty. Cesty, která se díky minulosti klikatí a přináší radost ve smutku a smutek v radosti.
Jedinečně rozehrané osudy, skvěle vystavený příběh, výtečně vykreslené charaktery jednotlivých postav, vytříbený jazyk – to jsou hlavní atributy, které z románu Němci tvoří skvost české literatury minulého roku. Není divu, že si jeho kvalit povšimli porotci jak Magnesie Litery, tak Ceny Česká kniha za rok 2012. Jsem velmi napjata, zda nominace v obou literárních soutěžích tento román přetaví v cenu.
Jakuba Katalpa (vlastním jménem Tereza Jandová, nar. 1979) je spisovatelka a výtvarnice. Vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii. Její románový debut Je hlína k snědku? byl v roce 2007 nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku a Hořké moře získalo v roce 2009 nominaci na Cenu Jiřího Ortena.
Jakuba Katalpa
Němci
Nakladatelství Host, Brno, 2012
Zdroj foto: Nakladatelství Host
Jana Semelková
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
