Malebná lyrika Konstantina Biebla, Na hrobě bubnují padající pomeranče
„Básník, cestovatel, voják na východní frontě 1. světové války, plachý elegán, student medicíny a salonní komunista“, tak je uváděn básník Konstantin Biebl (1898 – 1951) v nové knížky nakladatelství Dokořán, čítající jeho řadu nejkrásnějších básní.
Na jednu stranu to nebyla právě „šťastná doba“ – dvě světové války, hospodářská krize, převrat. Přesto Konstantin Biebl „žít“ uměl a mnohdy věděl, jak využít situace – byl synem uznávaného lékaře, oženil se s výhodnou partií, zhýčkaný a nouzí peněz netrpící vstoupil do komunistické strany, prožil si eskapády mileneckých avantýr a v novém režimu získal dobře placenou práci.
Svůj život však ukončil stejně jako jeho otec – sebevraždou.
Konstantin Biebl, Na hrobě bubnují padající pomeranče. Nakladatelství Dokořán 2013
Když mu bylo osmnáct let, jeho otec spáchal sebevraždu. Konstantina proto poslali z armády domů, kde zároveň předstíral tuberkulózu a nechal se hospitalizovat v Lounech. Při opětovném návratu na frontu bojoval v Černé Hoře, byl zraněn, zajat a odsouzen k smrti. Podařilo se mu však uniknout. V Sarajevu se znovu léčil na tuberkulózu, ale brzy byl odvezen zpátky do Loun.
Už jako student psal básně do studentského almanachu. Vstoupil do avantgardní skupiny Devětsil. Je autorem sbírek Cesta k lidem (1923), Zrcadlo noci (1939), Věrný hlas (1924), Zlom (1925), Zloděj z Bagdadu (1925) a dalších.
Po břehu dvě vrby
Po břehu dvě vrby ve stínu
jdou v závoji ze mlýna,
ve vodě zelené v oblacích leknínů
rybář sítě rozpíná.
Rozpíná rybář sítě v rybníce,
z kovových hlubin stoupá zář,
ve zvonícím čeřenu v záři měsíce
vylovil svou vlastní tvář.
Studoval medicínu, tu však nedokončil a lékařské praxi se nevěnoval. Cestoval po Francii a na Jávě. V roce 1931 se oženil s Marií Bulovou, dcerou majitele železářského obchodu s dvaceti zaměstnanci. Jejich rodina patřila k nejvyššímu místnímu společenskému kolorytu. Říká se, že o jedenáct let mladší ženušku doporučil Konstantinovi spisovatel a štamgast vináren, Karel Konrád, slovy: „Kosťo, tam budou prachy!“
Na svatbu přijela řada tehdy významných kulturních osobností jako Karel Teige, Jiří Voskovec a další. Revolucionář a básník se nechal vydržovat rodinou své manželky apanáží čtyřikrát vyšší, než byl tehdy dělnický plat. Manželka dostala milionové věno a svatební cesta mířila do Afriky. Jenže lásce nebylo na růžích ustláno: ze svazku se brzy stala formalita a básník střídal jednu přítelkyni za druhou. Po válce získal dobře placené místo na ministerstvu informací. V roce 1951 však svůj život ukončil sebevraždou.
Pro knihu Na hrobě bubnují padající pomeranče byly vybrány ukázky z vrcholné tvorby Nový Ikaros a převážně milostná lyrika. Záměrně jsou vynechány verše, ukazující jeho komunistické sympatie. Soubor básní je doplněn fotografiemi Lady Krupkové Křesadlové.
Tulácká
Putuje tulák s cigárem po světě
a všude veselo mu je
včera kráčel po horách v Tibetě
dnes zpívá a na moři pluje
Jak krásný jak modrý je boží svět
a tulák stále chvátá
Kristus Buddha a Mohamed
to byla tulácká trojice svatá
Na nebi hoří Jižní kříž
co asi dělá matka doma?
Synu můj ty se mi nevracíš
a noc je tak dlouhá noc je tak dlouhá
Rozsvítí svíčku a zhasne ji zas
knot chvíli doutná a rudě svítí
Tys jenom po vlasech synka hladila
Teď musíš za to trpět a bdíti.
MB
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
