Co bylo veverče a kdo byl houžvař? Co ještě nevíte o životě našich předků?
Stanislava Jarolímková, Co ještě nevíte o životě našich předků. Nakladatelství Motto. 2013.
Co ještě nevíte o životě našich předků navazuje na předchozí díl Co možná nevíte o životě našich předků a je také volným pokračováním knih Co v učebnicích nebývá, které přinášely zajímavosti o českých panovnících a přibližovaly život obyčejných lidí po nástupu Habsburků na český trůn.
Kniha začíná rokem 1526 a pokračuje až do současnosti. Místy máte pocit, že se zbytečně přeskakuje v časech: od habsburských vládců probíráte současné prezidenty a pak najednou v další kapitole šup, už jste zase u šlechty v 16. století. Ale je to zábava a také pořádný kopec informací, díky nimž si mohou čtenáři nejen rozšířit své znalosti, ale hlavně – a to se týká zejména dnešních mladých lidí a žáků základních škol – uvědomit si mnohé souvislosti s minulým režimem: vysvětlují se tu principy výjezdní doložky a devizového příslibu, oslovování učitelů soudruhu, podpultové zboží, svoboda slova a tak dále.
Běhá-li prase po hřbitově, budiž snědeno na místní škole
Prasátka v 16. století na statcích byla ještě pořádně chlupatá se zahnutými zuby nahoru, ale už začínaly první pokusy o jejich šlechtění. Zápach jak v prasečím chlívku se však linul i městy, která zrovna nepřekypovala hygienou.
„…takže nebylo divu, že bohaté dámy se nechávaly nosit v nosítkách, „obyčejní“ lidé si tvořili z prken provizorní chodníčky a domů si kupovali květiny, které měly alespoň částečně „maskovat“ nepříjemný zápach linoucí se z ulic. Bývalo také zvykem budovat v horní části domů vížky, kde mohli majitelé v létě sedat a dýchat přece jen čistší vzduch.“
Přicházely i rozličné vyhlášky, některé jsou skutečně z dnešního pohledu půvabně vtipné. Např. z Litoměřic 1545, podle níž jestliže studenti z tamní školy zahlédli, že po hřbitově pobíhá vepřík, měli ho zajmout a ve škole sníst.
Brabenáři, cankáři a neckáři
Lidé používali různé nástroje a věci, jejichž názvy vám dnes nic neřeknou a budou působit přinejmenším záhadně. Například lokomobil byl parní stroj, který byl zdrojem mechanické energie zejména pro mlátičky, pluhy apod. Ruchadlu se přezdívalo veverče podle jejich strůjců z počátku 19. století, bratranců Veverkových. Ruchadlo se stalo tak oblíbené, že i jeho název se přenesl do mnoha jazyků, anglicky the ruchadlo, německy der Ruchadlo, a francouzsky le ruchadlo.
A lidé se živili rozličnými profesemi; byli tu bednáři, brabenáři, cankáři, cajkšmídové, čamrdáři, češíři, čižbaři, dřevěnkáři, ertepláři, harfeníci, houžváři, hutníci, husáci, jehelníci, kaštanáři, krtičkáři, neckáři, ohánečníci a další.
Neckáři dodávali necky dlabané z kmene či sbíjené z prken, ohánečníci vyráběli vějíře z ptačích per, sloužící původně k odhánění much, a peciválové opravovali pece po vesnicích; bývali proto většinou drobné, malé postavy, aby se snadno vsunuli do kamen a vymetli z nich saze a popel. Ševci se dělili na prťáky, kteří opravovali obnošené boty, a novotníky specializované na výrobu nových bot ze všech kůží s výjimkou koňských; zvládali boty vysoké (tzv. škorně neboli dílo dlouhé), nízké, ale např. i střevíce nosaté, se špicemi až jeden metr dlouhými.“ (47)
Kdo má židli, ten bydlí, a nejen o tom
Dozvíte se, jak to chodilo při robotě (a proč museli robotníci půjčovat své peřiny), jak vypadaly a co znamenaly tulácké značky (mimochodem ta, která mi asociačně připomněla pirátskou vlajku: kulatá hlava s překříženými hnáty, značí „tady je lékař“). Budete vědět, kdy se města zbavují opevnění, jakým trestem bylo odevzdat klíče od brány do města, kdy se začal používat hromosvod nebo kanalizace, a jak to třeba bylo se židlemi.
Není židle jako židle. První se objevují v zámožných vesnicích až v 16. století, a to jen výjimečně v počtu jeden až dva kusy a stávaly u pece nebo u okna. Zároveň se začaly vyrábět první jarmary (skříně); lidé však stále s oblibou používali truhly. A jak to vůbec vypadalo doma? Kdy lidé oblékli noční košile, povlaky a prostěradla, či jak se zdobily interiéry? Věřili byste, že pyžama přivezli do Evropy kolem roku 1870 britští vojáci? Při kolonizaci Indie je totiž zaujalo dvoudílné oblečení tvořené kalhoty a horním dílem; i samotné slovo pyžamo pochází z hindštiny a znamená „oblek pro nohy“.
Veverky k obědu
Od téhle knížky se neodtrhnete. Určitě budete zvědaví, co jedli naši předkové (dali byste si veverky?). Zámožní předkové strávili obvykle u stolu dvě hodiny, jídlo bylo o deseti až patnácti chodech. Za to měšťané se museli spokojit jen s šesti chody. Z Asie se od 15. století dovážela rýže, okurky se pěstují na Znojemsku od počátku 16. století, po té co přivezl z Indie semena planých rostlin Šebestián Freytak z Čepihor. A okurkám se na Znojemsku dařilo. Brambory se u nás poprvé objevily v roce 1618, kdy je jistý rytíř dostal z Branibor. Z upražených brambor se vařila také káva a dokonce se používaly jako lék (například strouhané se přikládaly na spáleniny). Od 16. století známe pomeranče a melouny. Kostkový cukr se u nás vyráběl od roku 1841 v Dačicích. A tak dále, pokračovat bychom mohli nejen o tvarohu a tvarůžkách, cukroví, dortech, sýrech, ovoci a zelenině, knedlících a polévkách…
A perlička na závěr
Na plovárnu nosily ženy plavky, které zakrývaly téměř vše, a ještě k tomu měly oblečené černé vlněné koupací punčochy. Nebylo to příliš pohodlné, takže se hledaly cesty, jak se toho brnění zbavit.
Emancipační snahy ženské dosáhly opět nového úspěchu – ač-li to tak vůbec nazvati lze. Plavecké costumy našich dam zkracují spodky pod kolena! Moda tato, jak jistě každému jest zřejmé, přispěchala k nám z Paříže a jen dokazuje, když frivolnost dá se do pohybu, zastavili ji nelze. Podlehnou jí i dámy zcela seriosní a dobrého jména dbalé. Ještě že zůstaly solidní vlněné punčochy, které se na lýtka natahují – ale ptáme se, jak dlouho ještě? Vždyť se už na plážích Biaritz objevily i costumy s neslušně hlubokými výstřihy, které na štěstí místní prefekt rychlým napomenutím zakázala a tím ze světa sprovodil. Jinak zůstávají plavecké costumy zhotoveny i pro letošní saisonu z pevného flanellu, kolem krku se našije řasnatý límec, který se složí v záhyby a ozdobí prýmky.“ (240, článek z roku 1881)
Bavte se, stojí to za to 😉 S touhle knížkou se rozhodně nudit nebudete. A máte šanci „zaperlit“ nejen ve škole, ale i ve společnosti. Víte, jak se zdravili rytíři? Kdy se zavedly vězeňské oděvy? A že detektivka nemusí být jen kniha s kriminální zápletkou?
MB
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
