Česká demokracie po roce 1989, politologická analýza prvního dvacetiletí v Česku
Publikace kolektivu autorů, J. Bureš, J. Charvát, P. Just a M. Štefek, se zabývá politickým vývojem v Česku a závěrem předestírá nedostatky, kterými trpí současná česká demokracie.
Někdy mi připadá, že to není zase až tak dávno, kdy jsme na ulicích cinkali klíči, měli pocit absolutního masového stmelení a až podezřele blízké shody názorů, mající vizi lepší konjunkturní a svobodné společnosti. Od té doby uběhlo již 24 let. Za ten čas se udála v naší společnosti řada změn. Navzdory současnému nárůstu síly komunistů a jakéhosi pokřiveného splínu na doby dávno minulé, řada změn byla skutečně nevyhnutelná v případě, že jsme se chtěli pohnout kupředu a ne jen stagnovat nebo se vracet zpátky. Na samotném začátku jsme měli pocit, že vše bude snazší a rychlejší: dveře do Evropy se konečně otevřely, jen do nich vstoupit.
„Samotný komunistický režim se v Československu ve druhé polovině osmdesátých let dostal do hluboké politické, ekonomické a morální krize a v zásadě již nebyl schopen mobilizovat masy a na základě věrohodné ideologie, ani na základě materiálně-sociálních výhod, které občanům Československa poskytoval,“ uvádí kolektiv autorů (465).
Režim nemohl v osmdesátých letech již uplatňovat silné mocenské nástroje nad občany, a tak kombinace represí a občasných ústupků vyvolávala v lidech pocit jisté slabosti a zchátralosti komunistického systému. Např. v prosinci 1988 byla povolena demonstrace u příležitosti Dne lidských práv, ale v lednu 1989 byly tvrdě potlačeny demonstrace v tzv. Palachově týdnu. Snaha o reformy v zemi byla brzděna konzervativci ve vládě, kteří se angažovali v procesu normalizace. Jakeš také v dubnu 1989 odmítl rehabilitovat Alexandra Dubčeka.
Situace se vyostřovala v důsledku pohybu v sousedních zemích, v Polsku, Maďarsku a Německu. Nedlouho po sametové revoluci Adamec podal demisi. Opoziční Občanské fórum se však nestavilo zcela vyhraněně proti KSČ. Bylo přesvědčené, že mnohé společenské politické a ekonomické změny by měly vznikat ve vzájemné spolupráci.
Následný běh událostí je nám obecně známý. Některé detaily na zákonodárném poli, průběhy politických tahanic, volebních výsledků, odraz ve společnosti a tak dále nám už v mnohém mohou po tak dlouhé době unikat.
Rozsáhlá publikace rozebírá nejen zkostnatělou poslední etapu komunistické vlády, ale tematicky pochopitelně také základy budování demokratického systému, první svobodné volby, snahu vypořádat se s představiteli minulého režimu, rozpory, které vedly k rozdělení Československa a další.
Autoři se zabývají ústavními institucemi politického systému (moc zákonodárná, výkonná, soudní…), vznikem senátu a jeho kritice. A projdete jednotlivými volebními obdobími až do roku 2010.
Navzdory tomu, že od listopadového sametového nadšení uběhlo téměř čtvrt století, současná demokracie přesto trpí množstvím problémů. Autoři upozorňují na zkorumpovanost politických stran, na politickou elitu, která od sebe odhání kohokoliv, kdo by ji chtěl změnit, jež se vzdaluje problémům občanů a snaží se ovlivňovat veřejnoprávní média. Státní správa je příliš zpolitizovaná a někteří politici překračují kompetence ústavních orgánů. Zpochybňuje se role a rozhodnutí Ústavního soudu. Nicméně kritika padá i na nás samotné: na nedostatečně rozvinutou občanskou společnost a poměrně vysokou míru politické apatie ve společnosti.
Detailně propracovaná publikace obsahuje řadu tabulek, některé teorie, vhodné ke studiu politologie, vzestupy a pády jednotlivých politických stran, výsledky jejich sjezdů, sestavování vlád a podobně. V závěru naleznete široký seznam pramenů a literatury.
PhDr. Jan Bureš, Ph. D. – je vedoucím katedry politologie a humanitních studií Metropolitní univerzity Praha. Zabývá se českými a československými politickými dějinami, dějinami komunistických režimů ve střední a východní Evropě, přechodem české společnosti k demokracii po roce 1989, problematikou vývoje českého stranického systému a parlamentarismu. Je autorem publikace Občanské fórum (2007) a dalších prací.
Mgr. Jakub Charvát – působí jako akademický pracovník a tajemník katedry politologie a humanitních studií na Metropolitní univerzitě Praha, přednáší rovněž na Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Specializuje se především na problematiku teorií volebních systémů, teorií volebních reforem, teorií stranických systémů a na českou politiku.
PhDr. Petr Just, Ph. D. – je zaměstnán jako akademický pracovník na Metropolitní univerzitě Praha, externě pokračuje ve spolupráci s FSV UK. Zabývá se politickými systémy ČR, SR a bývalého Československa, dále zemí v regionu střední Evropy a okrajově i vybranými zeměmi západní Evropy a USA.
Mgr. Martin Štefek – zabývá se teoriemi nedemokratických režimů, českými soudobými dějinami a politickou kulturou. Publikoval několik studií o problematice pozdní normalizace.
MB
[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
