Recenze: Na CO se ptají ženy. O mužích.

Přiznám se, že než se mi dostala tato kniha do ruky, tak jsem o PhDr. Novákovi nikdy neslyšela. Je to jistě škoda. Po prostudování různých materiálů se mi zdá být nesmírně zajímavým, inspirativním a moudrým člověkem a také zkušeným a – řekla bych – lidským psychologickým poradcem, jakého by si mohl každý přát.

Tomáš Novák, Na CO se ptají ženy O mužích. Grada, 2013.

Abych pravdu řekla, nejsem zrovna příznivcem knih, kde jsou muži „představováni“ ženám (nebo ženy mužům). Tuto jsem však přečetla se zájmem. Vzešla z pera českého autora, který zná dobře naše prostředí, kulturu a problémy a má za sebou bohatou praxi psychologa a (nejen) partnerského poradce. Jádro knihy je postavené jako rozhovor ženy s psychologem, což dodává knížce neotřelý ráz a zároveň nic neubírá na čtivosti. Nemusíte se probírat dlouhými kapitolami, snadno si vyberete právě ty otázky, které vás zajímají. Třeba i „Proč jsem ho zatím nezabila?“. Na úvod v knize najdete „20 + 1 skeptických úvah o partnerském výběru, jakož i o soužití…“. Jako bonus na závěr vás čeká nové přepracované vydání novoročenky manželské poradkyně od PhDr. Evy Gbelcové. A nejen ženy zaujme (a pobaví) kapitolka Proč žena musí být anděl aneb co opravdu a skutečně vadí mužům?

Publikace mi připadá vážnější a věrohodnější, než napovídá její obálka a než je celá řada podobných (zejména zahraničních) rádoby vtipných textů. Avšak nebojte se, že se budete nudit. Někde se zasmějete (troufám si tvrdit, že každý jinde), někde zvážníte, nad jinou odpovědí se zamyslíte, možná si dokonce pro sebe řeknete „aha!“. Ať tak či onak, určitě vás tato kniha obohatí a pomůže leccos pochopit, nebo aspoň trochu změnit úhel pohledu.

Zajímá vás, co se můžete dozvědět? Zde máte malou ukázku…

On by se jistě probudil, kdyby to bylo třeba. Pokud ovšem deleguje pravomoc vstávat k dítku na jeho matku, pak v souladu s manažerskými poučkami nechce do již předané kompetence zasahovat. Potenciální argument o hlubokém spánku je relevantní snad v případech těžkého obluzení (drogy, alkohol). I při útlumu mozkové kůry zůstávají bdělé tzv. strážné body zajišťující možnost probuzení. Je ovšem třeba chtít, respektive probuzení považovat za důležité.

Prostě proto, že se cítí bídně a nejraději by plakal. Jen si to nechce připustit. Přesněji: nechce to za žádnou cenu dopustit…. Namátkou má pocit, že mu lidé házejí klacky pod nohy, podezírá je z nepřátelských intrik, občas si uvědomí, že přestřelil, a mrzí ho to, což si ovšem nechce přiznat, neb chybují druzí, ne on….

A namátkou ještě pár dalších otázek, na něž se v knize dočtete odpovědi:

Proč muž pořádně neposlouchá to, co mu říkám?
Proč mě manžel dovede tak rozčílit?
Proč mi manžel řekl: „Mám tě sice rád, ale nemiluji tě.“? Co je za tím sdělením?
Proč se muži nechtějí ženit?
Proč se muž hroutí, má-li docela obyčejnou chřipku?
Proč jsou muži nevěrní i s hloupou a ošklivou ženou, nesrovnatelnou s manželkou?
Proč je manžel na dovolené i o prodloužených víkendech nesnesitelný?

.Soňa

.

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]