Nesmrtelné hry Agatha Christie: Past na myši, Svědkyně obžaloby a Pavučina

Detektivní romány a povídky Agathy Christie jsou nesmrtelné. Napsala jich pěknou řádku a vycházejí v nových a nových vydáních. Stále se netenčí řada čtenářů, kteří louskají případy jejích bystrých detektivů. Agatha Christie napsala také patnáct divadelních her, z nichž některé se staly legendárními jako knižní případy Hercula Poirota či Jane Marplové.

Knižní klub nelenil a vydal tři z nich. První – Pasti na myši – byla uvedena poprvé v roce 1952 a dodnes zaznamenala více než dvacet tisíc repríz. O rok později, v roce 1953, se začala hrát Svědkyně obžaloby, která je adaptací stejnojmenné povídky ze sbírky Smrtonoš. Tuto divadelní hru považují kritici za nejlepší všech, které Agatha Christie napsala. Je zajímavé, že rozuzlení hry je odlišné od její knižní předlohy. Trojlístek pak doplňuje Pavučina z roku 1954 – komediálně laděný kus se záhadnou vraždou.

V knize Detektivní hry opravdu čteme příběhy v podobě scénářů. Jednotlivé repliky jsou uvedeny jménem hrdiny. Děj se odvíjí v kurzivě, je stručný a v přítomném čase. Stejně odhalujeme i popis místa, kde se ten který případ odehrává. Na tento způsob si čtenář musí navyknout, aby byl neustále v obraze. Kurzíva totiž láká k přeskakování řádek, člověk má tendenci ji vnímat jako poznámku pod čarou, kterou až tak nemusím číst.

Ale pojďme k jednotlivým kusům: V Pasti na myši se ocitáme v domě U Klášterní studny, jenž je nečekanou vánicí odříznutý od světa. Mollie a Giles, kteří dům nově vlastní a rozhodli se provozovat penzion, se snaží hostům připravit pohodové prostředí. Ne každý z hostů je však je příjemný, ne každý sem přišel s čistým svědomím, ne každý je očekávaný. A vánice řádící v okolí uvěznila všechny pod jednou střechou.

V Svědkyni obžaloby se dostaneme do kanceláře královského rady a k ústřednímu kriminálnímu soudu. Řeší se případ vraždy staré dámy, který je pěkně zapeklitý. Vlastně je velmi těžké odhadovat, zda obviněný skutečně zabil, či nikoli – vše je zahaleno tajemnem, které na chvilku odkryje neznámá žena, která přišla za soudcem. Nebo případ ještě víc zamotává?

Třetí hra Pavučina je rozverná, odehrává se v salonku usedlosti Copplestone Court, kentském sídle rodiny Hailsham-Brownových. Poklidné místo, do kterého se přestěhovali Clarissa se svým manželem a jeho dcerou Pippou z prvního manželství, nečekaně navštíví Oliver Costelo, nový muž první ženy Henryho Hailshama-Browna. Návštěvník je sám překvapen, koho v sídle našel, přesto vystupuje suverénně. Pak se jeho mrtvola objeví za lenoškou a kolotoč vyšetřování začíná. Vše by bylo asi hotovo raz dva, kdyby paní Clarissa trošku nefabulovala a nemátla ostatní svými výpověďmi.

Všechny tři hry jsou vtipné přemýšlivé, plné zvratů – tak jak jsme u autorky zvyklí. Musíme bedlivě sledovat vše, co se děje, nesmí nám nic uniknout, abychom drželi s vyšetřovateli krok a spolu s nimi odhalili zločince. Detektivové Agathy Christie přece vždy vše řeší především pečlivým rozborem indicií a jejich logickým propojením v celkovou kostru. Většinou se doberou k nečekanému rozuzlení. Ale dává-li čtenář pozor, pak s nimi dokáže držet krok a nemůže být překvapen.

Je pravda, že v tištené podobě se zpočátku detektivní hry Agathy Christie čtou složitěji. Čtenář si musí navyknout na popisy děje a prostředí odtržené od replik, ale brzy si na tento rytmus zvykne a příběh se před ním začne odvíjet ve velmi svižném tempu. Všichni, kdo rádi čtou autorčiny romány, určitě ocení i tyto divadelní případy. Případy, které zvou na představení – věřte mi: když jsem dočítala poslední z nich, měla jsem velikou chuť vidět tyto kusy v některém z našich divadel.

Agatha Christie: Detektivní hry

Vydal Knižní klub, 2012

Obálka: www.bux.cz

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]