Recenze: Václav Klaus, Zápisky z nových cest.
Před lety jsem jako studentka Vysoké školy ekonomické využila příležitosti a zúčastnila se přednášky Václava Klause. Aula byla plně obsazená, dokonce v uličkách a na schodech bylo zabrané každé možné místo. Nepřišli jsme si poslechnout prezidenta, tím ještě tenkrát nebyl a těžko někoho napadlo, že se jím za nějakou dobu stane. Přišli jsme si poslechnout jednoho z nejvýraznějších polistopadových ekonomů a politiků; člověka, který má své názory jasně srovnané, srozumitelně formulované a podložené rozsáhlými znalostmi. Takového člověka si vždy ráda poslechnu a stejně tak mě baví číst jeho texty.
Ani Zápisky z nových cest nejsou výjimkou – baví mě. Nečekejte klasický cestopis, je to spíše soubor osobních zápisků, neobvyklých postřehů a drobných úvah, které Václav Klaus zaznamenával ve volných chvílích při svých prezidentských zahraničních cestách. USA, Libye, Argentina, Chile, Ázerbajdžán… to jsou jen některé z oblastí, kterých se prostřednictvím této knihy dotknete. Všechny jsou okořeněny specifickou atmosférou politických jednání, setkání státníků nejvyšších úrovní, zajímavostmi z politiky či ekonomie. Máte jedinečnou příležitost nahlédnout do míst a do situací, o kterých by většina z nás jinak neměla ani ponětí, protože jsou přístupné jen prezidentovi a nejbližšímu okruhu jeho spolupracovníků.
Patagonie je nesmírně krásná ale prázdná! El Calafate a národní park Los Glaciares (což jsou španělsky ledovce) je určitě jedním z nejkrásnějších mist na světě. Obrovská jezera, polosuché pastviny, zasněžené vrcholky hor, fjordy, 47 (!) velkých ledovců, téměř žádní lidé a žádná lidská obydlí. Trochu si tu člověk připadá jako na Islandě, trochu jako v Kirgizii u jezera Issyk-kul, možná i v Mongolsku, asi je to takové v něčem i Aljaška a nejpřesnější se mi zdá, že tak asi vypadalo Grónsko za Vikingů (ve středověké teplé periodě) a tak by asi Grónsko vypadalo, kdyby měl pravdu Al Gore a došlo by ke globálnímu oteplení.
Příroda je tu drsná. Celý den strašlivě fouká. I náš hotel se jmenuje “Casa Del Viento”, Dům větru. Střídavě prší a svítí slunce. Je to dubnová proměnlivost počasí, ale duben máme my, oni mají počátek podzimu. Nikdy v životě jsem tolikrát za den neviděl tak překrásnou duhu.
Václav Klaus je osobou poněkud kontroverzní. Jedni ho obdivují, druzí ho nesnáší. Přesto bych oběma „táborům“ vřele doporučila, aby si tuto knihu přečetly – pokud možno – bez předsudků. Možná u vás vzbudí úsměv nápadně nenápadné poukazování na vlastní úspěchy, ale možná také oceníte určitou pokoru a snahu nalézat u jiných národů to, čemu bychom se mohli přiučit a vzít si příklad.
Potěší vás jistě také kvalitní barevné fotografie, které nasnímalo hned několik profesionálních fotografů. Předmluva byla zveřejněna na oficiálních stránkách Václava Klause. V dalších ukázkách z knihy můžete postupovat zde.
Soňa
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
