Plus si připomíná úmrtí Josefa Škvoreckého.
První výročí úmrtí jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů silné poválečné generace připomíná novým vydáním románu Příběh inženýra lidských duší nakladatelství Plus. Díla Josefa Škvoreckého začalo vydávat v roce 2009, kdy vyšel Mirákl, v roce 2010 následoval román Ze života lepší společnosti a o rok později snad nejznámější Škvoreckého román Tankový prapor. Všechna tato díla tvoří barvitou fresku československé historie domácí i exilové.
Jako průvodce této historie prochází romány postava Škvoreckého literárního alter ega Danny Smiřického, který se zrodil už v jeho prvotině Zbabělci, napsané v letech 1948 – 1949, ale vydané až o deset let později. To byl ostatně osud mnohých Škvoreckého knih, které si na své oficiální vydání musely leckdy počkat.
Na postavě Dannyho Smiřického je pro čtenáře nejpřitažlivější to, že ač byl svědkem mnoha hrůzných a nelidských událostí neklidného dvacátého století, nikdy se nestaly důležitějšími než jeho vlastní prožitky, city a zmatky srdce. „Troufám si tvrdit, že tento aspekt Škvoreckého vypravěče je jedním z důvodů, proč jsou jeho knihy i po desítkách let neustále čtivé a srozumitelné i současnému čtenáři, který se v historických událostech poloviny minulého století nevyzná, a které ho vlastně třeba ani nezajímají. Bezelstná vypravěčova upřímnost sama k sobě a otevřenost vůči čtenáři je odzbrojující a umožňuje autorovi pojímat dějinné události zcela novým, mimořádně přístupným jazykem,“ napsal Martin Brát ve svém dva roky starém článku Pár poznámek ke zrodu a typu vypravěče Dannyho Smiřického.
Díky Dannymu čtenáři hodně vědí i o samotném Škvoreckém – o jeho dětství a mládí v Náchodě, který v jeho díle vystupuje jako Kostelec, pobytu na vojně v 50. letech i o jeho práci v nakladatelství. Velká část jeho literární tvorby nesla buď přímo autobiografické prvky, nebo vycházela z prostředí, které mu bylo dobře známo. Velké historické fresky typu Zbabělců, Miráklu či Příběhu inženýra lidských duší tvoří jen část Škvoreckého díla. Další z velmi podstatných jsou jeho povídky, detektivky, zásadní je i jeho činnost nakladatelská, kterou zahájil po své emigraci v roce 1969 v Torontu. V nakladatelství Sixty Eight Publishers vydal společně se svou ženou Zdenou Salivarovou do roku 1989 přes 200 titulů.
Od 90. let Josef Škvorecký občas dojížděl do Česka, kde byla založena a po něm pojmenována Literární akademie Josefa Škvoreckého, kde byla mnohá jeho díla průběžně filmována (Tankový prapor režiséra Víta Olmera byl v roce 1991 dokonce první film natočený soukromou společností po roce 1989 a patří mezi komerčně nejúspěšnější snímky posledních dvaceti let) a kde mu průběžně vycházely nejen jeho starší knihy v různých nepravidelných edicích i v rámci Sebraných spisů, ale i většinou detektivně laděné novinky.
Řadou Škvoreckého knih a povídek se vine láska k jazzu, ostatně i Danny Smiřický je (stejně jako býval sám autor) tenorsaxofonistou ve swingovém orchestru. Jazz ale pro Josefa Škvoreckého nebyl jen hudebním stylem, který měl rád. Byl nepochybně i vyjádřením svobody jak v hráčské rovině, tak ve smyslu původu a životního stylu, který se k němu od nepaměti váže. Vyjádřením svobody, která pro něj jako spisovatele i člověka byla bezesporu nejvyšší hodnotou.
TITULY JOSEFA ŠKVORECKÉHO VYDANÉ NAKLADATELSTVÍM PLUS:
Mirákl, 2009 (ještě pod značkou Albatros Plus), doslov Michael Špirit, grafická úprava a obálka Lubomír Šedivý
Ze života české společnosti, 2010, výtvarná úprava Juraj Horváth
Tankový prapor, 2011, k vydání připravil Michael Špirit, předmluva Jiří Voskovec, ilustroval Jan Brychta, grafická úprava a obálka Lubomír Šedivý
Příběh inženýra lidských duší, 2012, k vydání připravil Michael Špirit, grafická úprava a obálka Lubomír Šedivý
TZ Albatrosmedia, a. s.