Amnestie jako výraz smíření či zoufalé krize nebo přišel čas na nové vtipy?

Na jednu stranu to může vypadat jako lidumilný vstřícný krok společnosti, na druhou to však přineslo a přinese řadu problémů jednotlivcům. Václav Klaus, který je léta skoupí na udělování milostí, ke konci svého údobí rozdal řadu amnestií a přinejmenším jedna milost bude brzy také udělena.

Václav Klaus prý počítal s tím, že si vyslouží kritiku za svůj počin, a to je právě na pováženou, proč se nezamyslel nad důsledky svého jednání hlouběji. Nejspíš se rozhodl, že bude dějiny psát novým perem, kterému však znovu štěstí nepřineslo. Na internetu k vydaným amnestiím už kolují někdy i hodně černé vtipy. Jeden z těch méně pikantních říká: „Víte, proč Václav Klaus udělil tolik amnestií? Rozhodl se, že po odchodu z prezidentského úřadu založí novou stranu a shání do ní členy!“ Jiný poukazuje na prý jeho slabost na blondýny, kdy podle něho Klaus nevěděl, jak uchránit Daru Rollins před stíháním, a tak vymyslel amnestii.

Amnestie je a byla vždycky velmi diskutabilním gestem. Podle Klause například ukončení stíhání u těch, na něž se vztahuje odnětí svobody na dobu kratší než jeden rok, je „výraz smíření a odpuštění jako principu.“ Jinak se na přátelské gesto jistě dívají oběti trestné činnosti. Mohou si jen pokládat otázku: kam se poděla spravedlnost? Má oběť znovu menší práva než pachatel? Proč nebyla založena také nějaká „vstřícná“ instituce vztahující se na oběti?

Amnestie je totiž jen jednostranné gesto. Dává najevo, že odpouští těm, kteří se dopustili něčeho ve společnosti protiprávního. Měla by ale již z principu zahrnovat odškodnění obětí, neboť pokud nedojde k samotnému soudu a nezávislý soudce nemůže rozhodnout, na čí straně je vina a v jaké míře, vezme-li tuto moc do rukou „panovník“, pak by měl svá „vstřícná“ rozhodnutí dávat komplexně.

Negativně se vůči této amnestii staví také řada politiků a právníků. I Jiří Pospíšil pochybuje o správnosti rozhodnutí u těch kauz, kdy odnětí svobody v případě uznání pachatele vinným by mohlo být až na deset let.

V minulosti panovník uděloval amnestii nejčastěji při svém nástupu na trůn. Nicméně často se to týkalo pouze pro odpuštění dluhů. Pamatuji si také na ten chaos, kdy v postkomunistické éře udělil Václav Havel v lednu 1990 amnestii zhruba 23 000 lidem. A ani v tomto případě se nemohl tehdejší prezident setkat s díky občanů.

Současná amnestie však zprošťuje viny i takové lidi, u nichž jste nuceni přemýšlet, zdali nebylo ono vstřícné gesto formulováno právě takovým způsobem, že se věznice zavřou před jistými lidmi. Mohu jen souhlasit se slovy Jiřího Dientsbiera, který pokládá Klausovu amnestii za skandální v tom duchu, že z ní nebyli vyloučeni lidé souzení za korupci a ekonomické trestné činy. Jiří Dientstbier ji považuje doslova za „šitou na míru“ na konkrétní případy. Podle něho se tak stala amnestie dárkem Klausovým přátelům z oblasti ekonomiky z 90. let.

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]

foto legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz