Čínští staříci se mohou domoci návštěv svých dětí soudní cestou.

Čína patří ke společnostem s nejrychleji stárnoucí populací na světě. Zákon, který omezuje mít v rodině jen jedno dítě (s některými výjimkami), zúžil dříve početné rodiny do malých jednotek.

Brzy po porodu musí často čínská matka nastoupit zpátky do zaměstnání a péče o miminko přechází do rukou prarodičů, popřípadě jeslí. Jakmile vnuci vyrostou, prarodiče zestárnou, jejich „užitečnost“ v čínské společnosti rapidně klesá.

Zemí, ale i světem otřásají příběhy velmi starých lidí, kteří žijí v osamění nebo jsou svými dětmi zneužívány, ponižovány a okrádány.

Před půl stoletím se Číňané dožívali v průměru 41 let. Aktuálně statistika mluví o věku dožití 73 let a není tedy výjimkou, že v Číně žijí i starci devadesátiletí. V roce 2000 žilo v Číně lidí nad šedesát let jen 10 procent. V roce 2050 jich však bude celá třetina.

Staří lidé často bydlí v osamění na vesnicích, jejich děti se odstěhovaly za prací do města. Vzdálenosti jsou dramaticky odlišné oproti českým měřítkům. Jen jedna cesta za návštěvou rodiny může zabrat i téměř celý den jízdy.

Tradiční čínská rodina se rozpadla. Dospělé děti se přestaly starat o své rodiče a prarodiče. Na vesnicích již dříve vznikly komunity podporující osamělé lidi jako prevence proti depresím a úzkostem. Nyní mají opuštěné babičky a dědečkové také legislativní podporu. Čínská vláda schválila novelu rodinného zákona, která umožňuje donutit děti soudní cestou, aby své opuštěné rodiče navštívily.

Frekvence návštěv není v zákoně nijak stanovena, hovoří se pouze o „častých návštěvách“. Navíc zaměstnavatel je povinen za tímto účelem zajistit mladým lidem dovolenou v souladu s příslušnými právními předpisy.

Čínské soudy v provincii Šan-tung již začátkem prosince podpořily matku, která musela své dceři měsíčně platit příspěvek ve výši v převodu přibližně 1000 – 1420 Kč, jinak ji odmítala kontaktovat. Tiskem ale proběhly i horší případy zneužívání starých lidí, bydlících někdy v neúnosných životních podmínkách.

Slečna X. Wang z Číny říká, že situace je opravdu špatná. Díky obrovským vzdálenostem a povinnostem k zaměstnavateli, který doposud neměl důvody propouštět zaměstnance na dovolenou za účelem návštěvy rodiny, sama může navštívit na pár dní své několik set kilometrů vzdálené rodiče maximálně třikrát do roka. Jedna cesta jí zabere 16 hodin, přestupuje několikrát vlakem a autobusem. V moderní době by ráda byla v kontaktu s rodiči přes internet, jako je se svou sestrou. Přes čínský chat QQ Messenger mohou spolu komunikovat každý den. V některých domech na vesnicích však není zavedena elektřina nebo připojení na internet; větší problém však je, že staří lidé neumí s počítačem a internetem pracovat. Na otázku, zdali tento nový zákon zlepší situaci v čínské společnosti, krčí rameny. „Nevím, žádný zákon podle mého názoru nemůže změnit lidské myšlení. A nevěřím tomu, že opravdu staří lidé se budou domáhat svých práv soudní cestou. Žalovat rodinu je prostě ostuda. Je však dobré, že mi zaměstnavatel bude muset umožnit tuto dovolenou a budeme se moci vidět i v jiných dnech než o hlavních svátcích.“