Ravensbrück, Příběh Mileny Jesenské – rozporuplná žena v ještě rozporuplnější době.

Steve Sem-Sandbert, Ravbensbrück, Příběh Mileny Jesenské. Nakladatelství Paseka, 2012.

Ravensbrück je jiným románem, než jste byli doposud zvyklí. Hledala jsem ideální jednoslovné vyjádření, definující tuto charakteristiku psaní, a nevybrala bych lépe, proto si dovoluji v tomto duchu vypůjčit termín, uvedený na zadní straně knihy: „kaleidoskop“.  Ano, Ravensbrük je jakýmsi pestrým životním kaleidoskopem, životopisem Mileny Jesenské, ve kterém se prolínají různé časové segmenty jejího života, podpořené dokumenty a svědectvím jejich nejbližších.

Milena Jesenská byla českou spisovatelkou a novinářkou, překládala z němčiny do češtiny. Znala se s Maxem Brodem, Karlem Čapkem, Ferdinandem Peroutkou, Franzem Kafkou a dalšími významnými osobnostmi tehdejšího literárního, žurnalistického či veřejného života. Na žádost otce studovala medicínu, ale nedokončila ji. Brzy začala zanedbávat studium a prchala z přednášek za svými přáteli.

Ravensbrück je prolínáním vzpomínek, je snahou o hlubší pochopení, proč z tichého malého děvčete vyrostl tolik samostatný a rozporuplný živel s tragickým koncem.

I v čase, kdy Milena Jesenská je nucena pobývat v koncentračním táboře Ravensbrück, vzpomíná na svou tichou matku, živelného otce, na různé fragmenty z minulosti. Stejně tak přicházejí vzpomínky na drobné záchvěvy a „záhyby“ života, vycházející ze slov těch druhých, jí blízkých. Neprocházíte žádným hrdinským eposem od narození, dětství, dospělost až úmrtí. Čas velkých příběhů překrývají příběhy malé. Díky této skládačce pochopíte skutečný vztah Mileny Jesenské ke svému dominantnímu otci, ke stomatologovi a univerzitnímu profesorovi Janu Jesenskému, po jehož lásce a uznání zpočátku tolik toužila a od něhož se pak odvracela. Ale přesto – byl to otec. Proto v těch nejtrpčích chvílích mezi chladnými zdmi domů smrti ji muselo znovu zmrazit jeho podivné gesto. Mohla dostat vlněný svetr, aby se zahřála, ale on ji poslal lidový kroj. Lidový kroj do koncentračního tábora Ravensbrück.

Vzpomínala, jak seděla u postele své matky, jejíž bolesti byly utišované nadměrnými dávkami morfia. Cesty osudů bývají vždy zvláštně spletité. Sama Milena se mnohem později stává také závislou na morfiu.

Život Mileny Jesenské nebyl jednoduchý a napomáhala tomu značně její neklidná vzdorovitá povaha. Zamilovávala se, kradla, bojovala se svým otcem, se sebou samotnou. Nešťastné manželství s Polakem, uzavřené spíše z trucu, se rozpadalo. Ani druhé manželství s architektem Krejcarem se nevydařilo. Navíc Krejcarovy avantýry se neblaze projevily na Mileně zdravotním stavu.

I ona však podléhala mimomanželským schůzkám či platonickým láskám. Seznámila se s rakouským spisovatelem Hermannem Brochem, dopisovala si s Franzem Kafkou, jehož některé práce přeložila do češtiny. Popisovala ho jako „ostražité zvíře, které se navenek ukazuje stále stejně: úsměv zůstával když on sám přítomen nebyl, a zejména tehdy.“ (87)

Vzplanula pro komunistické ideály (a Julia Fučíka), ale po zveřejnění čistek v Sovětském svazu k nim zatrpkla. Okrádala pacienty, otce, nebo i rodinu, u níž hospodařila. Šperky odnášela do zastavárny a získané peníze hned utratila. Její dluhy neúměrně rostly. Přiznala-li se, vzápětí se u soudu obhajovala: nacházela se prý v „hluboké erotické krizi“ projevující se neovladatelným pokušením zmocnit se nových šatů (81)

Znala se s významnými muži tehdejší doby, mnozí však druhou světovou válku nepřežili. Nepřežila ji ani Milena.

Celý kaleidoskop událostí i drobných příhod je doplňovaný vydanými články a dopisy, které také dokreslují její vzpomínky a emoce. Psala emotivně.

Steve Sem-Sandberg místy Milenu oslovuje jako známou přítelkyni, jíž se na něco zeptá a odhaduje její odpověď. Doplňuje celou retrospektivní skládačku života, pochopení jejího jednání, toku myšlenek, vlivu historických okolností na její kariéru a snahu prosadit své ideály. Je to celý komplex informací, který vám nabízí něco nového.

O autorovi:

Steve Sem-Sandberg je v rodném Švédsku velmi populární spisovatel, novinář a literární kritik. Má bohatou osobní zkušenost se střední Evropou a zejména s Prahou, kde v letech 1998 až 2003 žil. Kromě práce na románu Ravensbrück pražský pobyt využil také k sepsání řady esejů, jež vyšly v souborném vydání v roce 2002 pod názvem Prag (no exit).

Je autorem vysoce ceněné románové trilogie na téma tří ženských osudů – Theres(1996) o německé teroristce Ulrike Meinhofové, Příměrem pouhým je pozemské dění (1999) o Lou Andreas-Salome a Ravensbrück (2003) o Mileně Jesenské. Za knihu Chudí v Lodži autor obdržel Cenu Augusta Strindberga, Ravensbrück byl nominován na celoskandinávskou Cenu Severské rady.(zdroj Paseka.cz)