O mayském kalendáři, konci světa a budoucnosti za 40, 50, 90 let…

Domorodci amerického kontinentu, jak jim přezdíváme „Indiáni“ díky zajímavému historickému přehmatu, nebyli jen Mayové, o tom žádná. Díky fenoménu „konce světa“ pár dní před letošními Vánocemi nás však právě tato kultura najednou zajímá více než obvykle. Je škoda, že „až“ a „jen“ kvůli jejich kalendáři, vztahující se k naší blízké budoucnosti.

21. 12. 2012 – magické datum, už svým zápisem budí pozornost. Ono magično právě přináší ten fakt domýšlení se, pídění a přidávání si dalších barvitých přívlastků. Až to nakonec s tím koncem světa, jak známe z katastrofického filmu 2012, nevyjde, záhy se objeví další revidované datum nejbližší apokalypsy. Neustále se vynořují noví a noví tak zvaní proroci, kteří jsou jedněmi považováni za blázny, ale pravdou je, že mnohdy dokážou právě oni „pobláznit“ řadu lidí, kteří následují jejich kroky a připravují se na pozemskou zkázu (a svůj nástup mezi vyvolené). Dalším datem nabíledni je třeba 14. 12. 2116 –  podle aktuálního přepočtu mayského kalendáře, zdá se, že jsme se o nějaké to století „sekli“.

Mayové neměli v úmyslu vyvolávat v nás paniku, prostě jen počítali a počítali a vytvořili si propracovanou strukturu, která v jejich společnosti bezvadně fungovala. Základní matematika byla ve dvacítkové  soustavě. Zajímavé je, že u Mayů neznamenala nula prázdnou množinu, ale paradoxně celek, něco, co je komplexní, celistvé, naplněné. Nula se značila různými obrazci květin, lastur, dlaní.

Mayský solární rok měl 365 dní po 18 základních měsících, které byly po dvaceti dnech. První den v měsíci začínal nulou, respektive to znamenalo, kolik dní uplynulo v daném měsíci. Dále měli sakrální kalendář po 260 dnech, ve kterém se stále střídaly očíslované pojmenované dni. Oba tyto kalendáře pochopitelně spolu systémově neseděly. Přesmýkaly se mezi sebou jako zvláštní ozubená kolečka, každé jinak velké. A ozubená kolečka se spolu setkala na tomtéž místě vždy jednou za 52 let. Počítali však i jinak delší cykly, třeba něco jako náš týden trvalo devět dní.

Nicméně už jen to samotné uběhnutí 52letého kola mohlo znamenat nějakou katastrofu, proto bylo například pro Aztéky důležité, aby na konci této periody uskutečnili nějaké důležité rituály, aby se svět mohl dále navázat a čas pokračovat.

Mayové měli podstatně delší cykly než Aztékové. Katun tvořilo přibližně našich dvacet let a baktum 400 let.  Aby se dospělo „ke konci světa“, je potřeba také znát nějaký začátek. Ten si Mayové stanovili na dobu, kdy ještě jejich civilizace neexistovala, nicméně toto datum považovali za důležité. Podle propočtů k našemu kalendáři vycházejí různá data, jedno z možných je rok 3114 před naším letopočtem.

Vazby s tradiční kulturou byly již přetrhané, přesto po americkém kontinentě stále chodí potomci tehdejších Mayů a ti upozorňují – nepanikařte, konec světa se konat nebude, dojde jen k významnějším světovým změnám. Jakmile skončí jeden světový cyklus, můžeme podle jejich kalendáře začít znovu počítat od nuly. A jak bylo výše řečeno, nula neznamená pouhé „nic“.

Záleží prý jen na nás, s jakými myšlenkami a postoji vstoupíme do nového řádu.

Jaká je nakonec skutečnost? Podle mého je to úhel pohledu. Můžeme říci, žádný konec světa nepřijde. Ale také třeba, že za osmdesát devadesát let miliardy dnes žijících lidí tu nebudou, zmizí. Co se s nimi stane? Jaká je jejich budoucnost? Podívejte se na video… a usmívejte se.

A my jsme neváhali, abychom se některých známých osobností převážně z literárního světa zeptali, co v tomto období „před koncem světa“ budou dělat. Další série otázek pokračuje.

Všechny odpovědi naleznete zde.

Nebo si vyberte z jednotlivých titulů:

Na konci světa nás určitě nesežerou Sauronovi nazgúlové. A přijde nový začátek.
Konec světa? Jiří Holub ho prospí a projí. Monika Petrlová ho přivítá s kelímkem punče.
Konec světa? Někdo bude možná mýt skleničky, jiný vypadat sexy. Jako obvykle.