Kdo je Kanafásek? Nejlepší „uspávač“ dětí na světě. A nyní i v nové obrázkové knížce.

O Kanafáskovi

Kdo může být Kanafásek? Jeho jméno napovídá, že má něco společného s kanafasem. Brzy se dozvíme, že je to peřinka, která má uspávat děti, co se jim ne a ne zavřít večer očka. Taková uspávací peřinka dítě zabalí do své náruče, pohoupá, zahřeje a už se spí. Jenže Kanafásek to takhle dělat nemíní! Stejně, jako malý nezbeda či malá zlobilka, které by měl uspávat, by místo hloupého ležení prožil nějaké dobrodružství. Ale to na hradě Snovízu, kde žijí Hajáčci, Usínálci, Chrupoun a všemu vládne klidný Snivec, zatím netuší…

Na Snovízu na hradě, bydlí skřítků habaděj…,

…uspávači malí na cestu se balí,

tam, kde děti dováděj.

Peřiny hned vystřelí do zlobivých postelí,

když po dětech drapnou, tak jim pusy sklapnou,

usnou, i když nechtěly.

V jednom městě žil malý Jonáš. A ten o spaní nestál vůbec. Vymýšlel si různé důvody, proč nemůže pěkně ležet. Někdy ho prý dokonce bolelo i pyžamko. Maminka s tatínkem s ním prostě nic nesvedli. Proto vyslal Snivec Kanafáska. Měl Jonáše důkladně přikrýt a ve své náruči pěkně pohoupat. Jenže Kanafáskovi se docela hodilo, že našel kamaráda, co se s ním chce potápět v moři, tančit na bále, hrát fotbal… Začal kouzlit, létal s klukem za dobrodružstvím a oba se báječně bavili. Na Snovízu nastal zákonitě poplach a uspávací skřítci museli mít pohotovost! Vlastně měli uspat oba – děcko i peřinku! Což se jim ne vždycky podařilo – spíš platilo to NE…

Jak je vidět, uspávání Kanafásek inovoval. Pochopil, že prošení, houpání, děti klimbat nepřinutí. Že je nutné dítě „utahat“! Možná to konečně Snivec a jeho podřízení pochopí! A nejen oni. Snad i rodiče zjistí, že rošťácký Kanafásek je tím nejlepším uspávačem na světě – jen to bere z jiného konce, než se dospělým a kliďasům zdá rozumné.

Obrázková kniha Galiny Miklínové O Kanafáskovi – Jonáš a zlobivá peřina v akci! přináší sedm příběhů z oblíbeného večerníčku, který výtvarnice vytvořila s Evou Papouškovou a který patří k nejoblíbenějším pohádkám na dobrou noc. Galina Miklínová ze seriálových epizod vytvořila komiksový seriál, v němž najdeme klasické „bubliny“ v ilustracích i krátké texty pod obrázkem. Krátké, věcné a lehce čtoucí věty dokáže přečíst začínající čtenář, malá nečtenáři si mohou vyprávět podle obrázků. Skvělá kniha pro chvíle rodinného společného čtení!

Galina Miklínová není pro malé čtenáře neznámou ilustrátorkou. Znají dobře její ilustrace (pověstní jsou z dalších knížek třeba její Lichožrouti), které srší nápady, jsou veselé, srozumitelné a mají v sobě velkou dávku fantazie. Rádi si je prohlížejí malí i velcí, nad jejími obrázky vytvářejí nové vlastní příběhy. S Galinou Miklínovou se velcí rádi vracejí do pohádek a malí se cítí býti velkými.  A přesně taková je její nová knížka pro děti od 3 do 100 let!

Galina Miklínová (1970) – režisérka, výtvarnice animovaných filmů, ilustrátorka. Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užitá grafika (1984–1988) a Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze, ateliér filmové a televizní grafiky (1991–1997). Během studia absolvovala stáž na Humberside University ve Velké Británii (1995). Diplomovala autorským filmem Biograf, který získal řadu ocenění doma i v zahraničí. Její filmografie dále pokračuje krátkými autorskými animovanými snímky: Bajky ze zahrady, Hra, NeŠt‘astné narozeniny Péti Fotky a Byla 3x jedna princezna. Je autorkou původního kresleného seriálu ČT pro děti O Kanafáskovi (Trilobit 2004 – čestné uznání, nominace na televizní ceny ELZA 2005, 2008) a několika animovaných znělek (např. Radio City, Cinemart, ČT2). Kromě animace se zabývá úspěšně ilustrací knih: Harry Potter I–IV, Pavouček Pája, Veliký tůdle, Verunka a kokosový dědek, Hádej, co to je?, Učila jsem se létat, Zlomená křídla, Příšerky a příšeři, Pohádky z Valašského království, František z kaštanu, Anežka ze slunečnic, Lichožrouti a další. V roce 2001 zastupovala ČR na UNESCO World–wide Workshop of Illustrators.

Zdroj foto: Edice ČT, www.galinamiklinova.cz a www.citarny.cz

zaslala: Jana Semelková

Stránka s příspěvky Jany Semelkové zde.