Jidášovi bratři: nový Ermlův libeňský román. Víte, kdo je Jidáš?
Richard Erml, Jidášovi bratři. Libeňský román. Nakladatelství Paseka, 2012.
„Lidský život je v každém případě r o z e h r a n á filosofie“.
Dva bratři, Michal a Martin, se od sebe tolik odlišují. Michal píše a pije, Martin naopak dbá na zdravý životní styl. Každé ráno běhá z Vysočan do Libně. Na vrcholu jakési pomyslné pyramidy stojí jejich otec Salem, filosof a učitel, který studenty vždy překvapí nečekaným závěrem své přednášky – a už mu zůstalo jen pár statečných, který napsal divadelní hru o Diogenovi, nesoucí název „O psu, který neztratil stopu“, a jemuž je nejbližším přítelem kocour, „bratr“ Jidáš. Věrný druh se mu lísá u nohou i po dlouhé noci, po oslavě šedesátých narozenin.
Salem je svérázný. Rozvedený filozof se upne k mlaďounké studentce. Říkal jí Diotima. Věkem je starší nežli její otec. Jejich vztah je nejen plný filozofických diskusí, ale i vášně a podivné nečekané tragédie hodné mladické nerozvážnosti nežli moudrých profesorských šedin. V celém svém spojení si oba vykají, tím jejich vztah získává další rozměr.
Celým románem se proplétá „životní pravda“ a tragikomično. Odchod člověka vyvolává pochopitelný žal, vzpomínky a někdy i úsměv na tváři, jak jen svět dokáže být někdy nevypočitatelně ironický. Zbývá tu však poslední „bratříček“ – kocour Jidáš. Ke kterým nohám se bude příště otírat?
Do 30. 11. 2012 soutěžíme s nakladatelstvím Paseka o tyto knihy:
Prošli opět libeňským autobusovým nádražím, kvůli kterému byly brutálně vykáceny desítky pavlačových domů z nejstarší libeňské zástavby a které sešláplo několik ulic do betonové placky. Prodrali se vietnamským tržištěm před synagogou a zpustlým parčíkem s šedomodrým přílivem pobíhajících holubů na tramvaj. Bezdomovci na lavičkách se skřehotavě hádali, rozházené odpadky jim dělaly posluchače. Vystoupili na zastávce U kříže a Michal se ještě na refýži uprostřed projíždějících aut zapotácel. Martinovi stačil bratrův pohled na protější hospodu U Karla IV. Neřekl jediné slovo a následoval ho po několika schodech do výčepu. Útrpně sledoval jeho tichý zápas s pivní sklenicí. Několik dlouhých okamžiků ji Michal magnetizoval pohledem a pak vztáhl ruku, kterou vzápětí nechal zase klesnout, jako by pivo stálo v nějakém magnetickém silovém poli. (7)
S Jidášovými bratry procházíte známou Prahou. Konkrétní místa s ne vždy přívětivými reáliemi. Praha je nejen krásná, ale u kanálu se může nacházet i „lidský brloh“. Vyjma procházek stověžatou „matičkou“, prázdným bytem nebo jen opuštěným domovem se textem prolínají i ukázky z otcovy divadelní hry:
Mluvčí: Diogene, vylez ze sudu! Navštívil tě Alexandr Veliký.
Diogenes: Nevylezu.
Mluvčí: Proč ne?
Diogenes Protože by se tím Alexandr stal slavným!
(Smích všech, zvláště Alexandra.)
Alexandr: Co mohu pro tebe, Diogene, udělat?
Diogenes. Ustup mi ze slunce!
Alexandr: Copak ti stíním? Vždyť jsi zalezlý v sudě!
Diogenes: Mně nestíníš. Tvůj stín však padá na celý lidský svět. V tobě se všechny stíni vzhlížejí. Jsi jejich králem.
Richard Erml (1961) absolvoval dramaturgii a scénáristiku na pražské FAMU. Do listopadu 1989 byl zaměstnán jako topič ve vinohradské nemocnici. Později pracoval jako redaktor a divadelní kritik. Přispívá do týdeníku Reflex a do Mladé fronty Dnes, externě spolupracuje s Českou televizí jako dramaturg dokumentů. Jeho oblíbeným místem je Tibet.
.
.
KJARA
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
