Kostýmy, pomůcky a triky pro orientální tance.

Iva Czyžová a kolektiv, Kostýmy pro orientální tance. Nakladatelství Grada, 2012.

Zájem o orientální (nikoliv jen břišní) tance rok od roku roste, ale pořídit si skutečný originální kostým je často velice nákladné. Navíc mnohá tanečnice chce vlastnit více než jen jeden.

Nová publikace Ivy Czyžové a kolektivu ukazuje ženám – neboť právě ony jsou středem pozornosti pro své svůdné vlnění – přehledy tanečních stylů, jaký si pořídit šatník, pomůcky a doplňky a jak se připravit na vystoupení.

Podstatným rozdílem mezi naší evropskou a arabskou taneční kulturou je to, že orientální tanečnice jsou ženy bez mužských protějšků. V této kultuře není dovoleno, aby se muž ženy na veřejnosti dotýkal. Žena tančí před publikem. Tanečnici hudebně doprovází loutna, citera, tamburina, flétna a arabský buben. Mohou zde být i housle, arabský hoboj a akordeon.

V přehledu tanečních stylů nabízejí autorky ty, se kterými se v našem prostředí a na kurzech ženy setkají nejčastěji. K folklorním stylům tedy jmenujme baladi, saidi, khaleegy, alexandrijský tanec, núbijský tanec, ghavazee, hagalla, shaabi a shamadan. Ke klasickému orientálnímu tanci je přiřazený též pop orient. Styl Fusion s prvky tance fantazie, bollywoodský tanec, tribal, tribal fusion a tak dále. K tanci je možné použít různé rekvizity a pomůcky (mohou to být hůlky, křídla Isis, ale i tanec s hadem). K typickému tanci s hůlkou patří Saidi z jihovýchodního Egypta. Pro tanec s hadem je věnována samostatná kapitola, která se zabývá i převozem a choreografií.

Ne na každý tanec se hodí penízkové šátky, nejčastěji známé a dostupné v obchodech. Například k tanci „baladi“, k egyptskému tradičnímu folklornímu stylu, se používá jednoduchý oděv, který obepíná tělo a v současné době také prohlubuje živůtek téměř do pasu, aby vynikla zdobná podprsenka.

Mnohé šaty z různých stylů odhalují ženská ladná těla, některé naopak ženu spíše zahalí do velkého sytě barevného a zdobného „pytle“. Tak by se dal zjednodušeně popsat oděv k tanci Khaleegy, jehož tvoří dlouhá široká rovně střižená tunika, jež skryje všechny nedostatky těla.

K jedněm z těch, které přilákaly mou největší pozornost, je oděv pro tanec zvaný shamadan, jehož nedílnou součástí je na hlavě na čelence umístěný vysoký svícen s hořícími svíčkami. Tento tanec v Egyptě nejčastěji tančili cikánské tanečnice na svatbách, kdy uváděli nevěstu a ženicha při svatebním průvodu.Pro laika v orientálních tancích, který si představuje sexy lehké oděvy, musí být rovněž překvapující šaty pro hagallu, které se skládají z mnoha na první pohled zcela nesourodých částí. Žena má na sobě tradiční beduínský oděv, přes něhož má uvázaný nařasený kus látky.

Mezi skupiny orientálních tanců autorky zařadily i charizmatický ruský cikánský tanec.

Vrcholem jejich kultury bylo Rusko za vlády Kateřiny Veliké (18. století), tehdy se stal cikánský styl módním trendem.

Jejich kostýmy jsou sytě barevné a květované. Zpočátku tanečnice tančily na boso. Doprovázela je hra na housle, sedmistrunnou kytaru a zpěv.

Autorky se detailně věnují výbavě šatníku, tréninkovému oblečení, botám a trikům, jak si upravit kostým, aby nejlépe seděl a slušel. Dokonce dostanete i lekce, jak si vybrat správnou podprsenku – rada nad zlato i do běžného života. Poradí vám, jak se vyvarovat některým chybám, jak ozdobit příliš jednoduchý kostým, a tím připoutat větší pozornost diváků.

Pokud se vám líbí orientální tance, naleznete v této knížce řadu inspirací. A to nejen pro tanec samotný, ale i pozvednutí svého půvabu. Některé rady se totiž hodí i do běžného života – nejen ohledně výběru správné velikosti podprsenky, ale také využití optických klamů, zejména pro plnoštíhlejší dámy.