Deset let otcovy „lásky“ – deset let týrání a zneužívání. Recenze: Imámova dcera.
Hanah Shah prožívala od pěti let něco, co si mnohá z žen neumí a ani nechce představit. Poté, co se jí podařilo utéct z rodiny, v níž nepoznala pocit bezpečí a lásky, rozhodla se pomáhat obdobně postiženým ženám a svůj příběh napsat. Pravdivě napsat. Ze stránek knihy Imámova dcera tryskají prostá slova bez příkras. Ale tady nejde o stylistiku, tady jde o život takový, jaký také může být.
Toto je pravdivý příběh – i když některé detaily, které by usnadňovaly identifikaci, byly kvůli bezpečnosti změněny – a není v žádném případě znevažováním islámu všeobecně… Jde o osobní líčení, jsou to tedy mé vlastní životní zkušenosti, a zabývá se způsobem, jakým je islám praktikován v mé komunitě, jak jsem toho byla svědkem během dospívání…
Autorka vyrůstala v pákistánské komunitě žijící v Anglii, její otec v této komunitě byl a dosud je uznáván a ctěn. Jako zbožný imám (islámský duchovní, znalec koránu) požívá veškerých výhod – všichni očekávají, že bude spravedlivý a podle svatého písma dobře rozhodne, dobře poradí. Navenek se tento muž opravdu jevil jako lidumil. Jakmile však zavřel dveře svého příbytku, stal se z něho násilník a hrubián. Svůj neskonalý a vždy přítomný vztek si vybíjí na ženě a později na nejstarší dceři. Ta se mu totiž postavila, se vzdorem pětiletého dítěte ho požádala, aby maminku nebil. Od té doby jeho pěsti a nejen ony, patří už jen tělíčku malé dívenky. A maminka? Ta jako kdyby se stáhla a byla vděčná za to, že rány neschytá ona.
Hannah je zmatená, chtěla by lásku otce a dělá vše pro to, aby s ní byl spokojen. Přesto ji čekají jen nevlídná slova, urážky, bití a znásilňování. Otec tvrdí, že vše, co dceři dělá, je trest za její bezbožnost a hříšnost. Jak si s tímto faktem má poradit malé dítě? Je jasné, že dívka brzy přijme tuto „pravdu“ – cítí se být špatnou, poznamenanou. Ale Hannah se nikdy nezlomila úplně. Pořád věří, že se něco stane, že její utrpení skončí…
Autorkou příspěvku je Jana Semelková, nakladatelství JaS
Mohlo by vás také zajímat:
„04826 Jirous“ – nový film dokumentaristky Moniky Le Fay.
Vznikla kniha o literární historii města. Putujte po Praze se jmény spisovatelů.
Karel Gott má svou pohádku! Pojďte se podívat blíže.
Dějiny pro nejmenší podpořila Eva Decastelo a Divadlo Spejbla a Hurvínka.
V šestnácti letech dívka našla azyl v naprosto odlišné komunitě. Pomohla jí učitelka náboženství ze střední školy. Dívka najednou viděla, jak jiné mohou být vztahy v rodině. Konečně si přečetla korán v angličtině (do té doby se učila z paměti jeho pasáže tak, jak jí byly předříkávány) – jak zjistila, mnohé neznala, o mnohém její otec nehovořil, mnohé zamlčel či překroutil. Uvědomila si hrůzu demagogie a zároveň už nechtěla být muslimkou. V okamžiku, kdy se přimkla ke křesťanství, přijala víru svých zachránců a konvertovala k němu, rodina se jí zřekla a celá komunita se postavila proti ní. Vždyť uvrhla rodinu do hanby. A hanba ta je víc než rodinné násilí!
Dnes pomáhá podobně týraným ženám žijícím v uzavřených komunitách v Anglii. A není jich málo. A také napsala knihu – knihu, která má pomáhat ostatním, která pomohla i jí. Díky tomu, že vypověděla vše o hrůzných deseti letech svého života, dokázala odpustit tomu, který ji nadosmrti poznamenal. Dokázala odpustit svému otci. Tyranu, dogmatikovi, odpůrci demokracie žijícímu z demokratické pomoci hostitelské země – jak typické pro řadu fanatiků.
Na mne nejhrůzněji zapůsobila ona bezbřehá soudržnost komunity. I když někdo v ní žije běžný život z pohledu lidí mimo komunitu, v okamžiku „ohrožení“ zmlkne i on. Všichni v komunitě považují pravdu za hanbu a najednou uznávají tyranii za výchovu. I ti, kdo se zdají být rozumní, najednou „zhloupnou“. Přes oči a uši se jim přetáhnou klapky – nevidí, neslyší! Spravedlnosti se týraný nedovolá. Hanba rodiny, víry je nad zločin.
Hannah byla statečná. Unikla a dnes je sama oporou těm ženám, které to nemají v takových komunitách lehké. Jenže svou zpovědí si pěkně zavařila. Jde jí o život…
Jak to napsat, aby to nevypadalo jako scény z hororu? Možná to nedokážu. Dokážu to jen vylíčit tak, jak to bylo, a doufat, že mi uvěříte, že takový byl doopravdy můj život.
Kniha Imámova dcera je velmi náročná na čtení. Autorka si na nic nehraje. Nejde jí o senzaci. Poctivě líčí vše, co se jí stalo v prvních šestnácti letech života, konstatuje, vysvětluje, odpouští… její vyprávění je nestylizované, často opakuje myšlenky, vrací se dokola k některým událostem. Rozhodně to není stylisticky uhlazený román. Je to výpověď – výpověď, která varuje před fanatickými dogmatiky. A je jedno, k jaké ideologii se hlásí. Jsou totiž nebezpeční úplně všichni!
Hannah Shah (jméno je pseudonym) se narodila v islámské rodině žijící ve Velké Británii. Vystudovala religionistiku, v roce 2008 se provdala a žije v jižní Anglii. Pomáhá ženám, které se stejně jako ona staly obětí týrání.
Název: Imámova dcera. Pravdivý příběh dívky, která unikla hrůzám minulosti
Autor: Hannah Shan
Překladatel: Marcela Nejedlá
Vydáno: 2012
Vydalo nakladatelství: Ikar
Zdroj foto: Euromedia group