Recenze: Ivana Hutařová, Vražedný advent.

Ivana Hutařová, Vražedný advent. Nakladatelství JaS 2012.

Vražedný advent je pokračováním předchozího dílu – Jedna vražda stačí. Tentokrát se příběh odehrává z větší části v Praze (krátce v Německu), v Matyldině známém prostředí.

Vražedný advent na čtenáře již od začátku působí podstatně lepším dojmem, je propracovanější, důvtipnější, napínavý a nepředvídatelný. Jedna vražda stačí patřilo k poklidnému čtení o sympatické postarší dámě, která se na své dovolené na Istrii vždy jaksi neplánovitě připletla jako svědek k nějakému zločinu. Vražedný advent je již skutečně prodchnut pořádnou dávkou napětí, ale také dobré domácí kuchyně.

Velké plus autorčina stylu je jeho nadnesenost. Nikam nás netlačí, nesoustřeďuje se jen na vraždy, krádeže v knihovně a podivné události. Matyldin život se tak jako život každého běžného člověka odehrává ve vícero vrstvách. Manželství a skutečně rozšafné, láskyplně ironické rozhovory mezi manželem Petrem a manželkou Matyldou. Vztahy k jejim dvěma dospělým dětem a navazování vztahu s dceřiným novým přítelem, který v příběhu sehrává i významnější roli než jen jako Alenčin druh. Jsou to vztahy v domě (otravná sousedka a nebo její zvláštní nešťastná a přitom talentovaná neteř). Vztahy v zaměstnání, neboť i v našich životech se na tomto poli toho odehrává opravdu hodně – máme kolegy-přátele a ty, jež nemůžeme vystát, a o šéfovi si většinou také myslíme svoje.

Ivana Hutařová se výborně oprostila od drobných nedostatků z předchozího dílu, kdy Matyldě na potkání i cizí lidé vyprávěli své životní osudy. Působilo to trošku nevěrohodně, ale účel byl zřejmý. Autorka nás chtěla vtáhnout do komplexního děje, abychom konkrétní situaci chápali v širších souvislostech.

Ve Vražedném adventu nás naštěstí nechává napnuté a nevyzrazuje zbytečně nic navíc. Ty souvislosti vyplývají postupně s dějem na povrch. Sic se na straně 104 paní Tuháčková vyzpovídává ze svého smutného příběhu, nicméně se nejedná o neznámou osobu, ale o kolegyni ze zaměstnání. A takovéto svěřování mezi známými a přáteli v extrémně náročných situacích, jakou jednu z nich si byla paní Tuháčková nucena prožít, je naprosto přirozené.

Celou dobu nebudete tušit, kdo a proč podstupuje takové riziko – spojené i s vraždou – za krádeže, které mu mohly přinést ne zrovna lukrativní výdělek. Ivana Hutařová vás někdy úmyslně trošku zmate a vy si řeknete: „Už to mám! Za to může ta holka!“ nebo  „Že by dokonce pan profesor!“ Kdepak! Naprosto excelentně vám autorka ukáže, že je to jako v životě. Nutkání na první pohled z neúplných indicií, které máte k dispozici, dedukovat hbitě pachatele, je jako stavět hrad z písku. Dokud nemáte všechna fakta pohromadě, nelze manipulovat s neúplnými důkazy a postřehy. V životě nás často vedou emoce než zdravý rozum.

Řekla bych, že Vražedný advent vyjma příběhu a dobrodružství, které si užijete při čtení, přináší i dva vedlejší efekty. První je ponaučení – nikdy nedělat předčasné závěry. Matylda je inteligentní bytostí a je již v takovém věku, že se ukvapeným tvrdošíjným závěrům vyhýbá. Nicméně všichni to štěstí nemáme. A druhá je – dostanete pořádnou chuť na jídlo.

Na první pohled nic. A možná jsem jen chtěla upoutat vaši pozornost. Nicméně pravdou je, že Matylda uvažuje jako běžná žena – vyjma zaměstnání, opečovávání svých dvou fenek a starostí, které se v souvislosti s nepříjemnými událostmi v knihovně a v jejím okolí prostě jen nabalují, musí také každý den přemýšlet, co dá doma na stůl. Mezi všemi nápady jsem si uvědomila, že jsem už dlouho neměla bramboračku a popadla mne příšerná chuť. Myslím, že je zřejmé, co budeme mít zítra k obědu.