Jaké tajemství skrývá Dutá jehla? Stojí za to riskovat život?

Maurice Leblanc, Dutá jehla. Nakladatelství X.Y.Z. ve společnosti albatrosmedia, a. s. 2012.

Česko má svého geniálního vynálezce Járu Cimrmana, Francie zase nepolapitelného gentlemana, lupiče, který se před výskokem z okna své oběti uctivě ukloní, zejména jsou-li to půvabné dámy.

Je to Arsène Lupin, fiktivní super zločinec či hrdina, jemuž paradoxně i přes jeho lstivé podvody a prokazatelné kriminální zločiny fandí půlka Francie (přinejmenším ta knižní). Nespočet populárních příběhů, v nichž účinkuje lupič gentleman, vyšla z pera Maurice Leblanca, který  mu ve své spisovatelské dráze téměř zasvětil život.

Příběh se odehrává v době, kdy už silnice brázdily vozy, ale jejich šoféři ještě nosili klobouky, neboť nebylo slušností vyrazit do ulic bez pokrývky hlavy. A muži mohli propadnout k ženě hlubokými city – vždyť ani Arsène Lupin nebyl muž z kamene a kvůli vášni, jíž nečekaně podlehl v nehostinném úkrytu, v temné kobce v podzemí románské stavby, podstoupil další ze svých plejád falešných stop a lstí, aby tak svět přesvědčil o tom, že je mrtev. Přitom byl v plné síle. Možná ale Francie nechce slyšet, že by nesmrtelný Arsène Lupin mohl kdy zemřít. Co by pak četli ve svých oblíbených novinách? Arsène Lupin se stal již „za svého života“ legendou a přinášel pravidelné vzrušení do řad běžných lidí, podněcující debaty a spekulace o jeho schopnostech a vychytralosti.

Příběh Dutá jehla však začíná neobvyklým zločinem. V místnosti je jeden mrtvý muž a druhý zraněný, ale co se tu stalo? Proč byli přepadeni? Na první pohled se vůbec nezdá, že by z domu bylo něco ukradeno. Výpovědi svědkyň jsou také rozličné a soudce Filleul k tomu přistupuje se svou typickou ironií:

Zdá se, že vyšetřovatelé nechápou, co se děje. Mezi ně se však vmísí nadprůměrně inteligentní sedmnáctiletý student Isidore Beautrelete. S překvapivými deduktivními schopnostmi, s málem důkazů a několika drobnými náznaky dokáže téměř jako z vody zjistit, kdo je pachatelem tohoto zločinu i co bylo ukradeno. Ba co víc! Ačkoliv je jeho život ohrožen samotným už nervózním Arsènem Lupinem, který ztrácí díky němu svůj náskok, přesto postupuje dál. Chce přijít na kloub, proč je tolik důležité ono „zaklínadlo“: dutá jehla.

Leblancovy romány s lupičem gentlemanem mají svou specifickou ironii a téměř komiksový příběh rozvržených rolí. Je psán hbitou stylistikou, která se nezadrhává v nudných stagnujících popisných pasážích, naopak nás stále překvapuje obratem v ději. Pátrání po jednom zločinu otevírá další kostlivce ve skříních. Nestane se jeden zločin, do něhož jsou zapojeni vyšetřovatelé (a po jejich boku nejen intelektem překypující Isidore, ale také špičky detektivního světa, jako unesený Herlock Sholmes nebo Ganimard), aby se hledaly pouze důkazy k usvědčení pachatele. Děj se dál posouvá – zločinec není neznámý a nečeká vyděšený v ústraní na náramky, nýbrž koná další kroky ve svém velkolepém plánu.

Mnoho knih, které když čtu, mi v mysli vytváří film s konkrétními herci a prostředím. Někdy mám pocit, že jsou určité postavy daným hrdinům doslova šité na míru. (Ale také jsou absolutně němé knížky, hřích je pak s nimi plýtvat časem!)

Když jsem četla Dutou jehlu, slyšela jsem v uších hlas Jiřího Krampola či Jana Třísky v hereckém obsazení francouzského gentlemana Belmonda z dob někdy kolem roku 1962, jak se prezentoval například v roli Cartouche. Je to skutečně jen takový fiktivní úlet představivosti. Není to Arsène Lupin, ale živě si ho dovedu v této roli představit.

A opravdu – některé příběhy s Arsènem Lupinem se dočkaly skutečného zfilmování, avšak nikdy si jeho postavu, pokud je mi známo, Belmondo nezahrál. Poslední kritiky však odpískané filmové zpracování zloděje gentlemana proběhlo v roce 2004. Poprvé vstoupil Arsènem Lupin na plátno v roce 1932. K dalším zpracováním byl například také oblíbený televizní seriál z roku 1971.

Plus dávám také obálce tohoto vydání Duté jehly, která je podstatně vydařenější než české vydání z roku 1969 (nakladatelství Mladá Fronta). V popředí je v kruhu Arsène Lupin, zatímco tmavé pozadí ukazuje noční Paříž i s Eiffelovou věží v pravém horním rohu.

Dutá jehla byla původně vydávána na pokračování v novinách Je sais tout mezi lety 1908-1909. Knižně vyšla v několika jazycích.