Znovu vyšla Pravidla českého pravopisu s gramatikou a slovníkem.

Školní pravidla českého pravopisu, nakladatelství Fragment.

Důležité změny v Pravidlech českého pravopisu sice proběhly už v roce 1993, ale mít je doma, nejen jako pomůcku při zvládání základní školy, by mělo být naprostou samozřejmostí. Čeština je obtížný jazyk a není snadné ho úspěšně zvládnout. Někdy může být bazírování na pravopisných zásadách však otravné, nicméně jejich „dodržování je projevem kultivovanosti, jazykové vytříbenosti, dobrého stylu a přispívá k porozumění v písemné komunikaci.“

Dostat milostné psaní s hrubkami je trapas, poslat úřední dopis s chybami je opravdu velká ostuda.

Rozdíl oproti předchozímu vydání školních pravidel pravopisu je zejména v tom, že původní dodatky MŠMT ke změnám byly uváděny až na konci publikace a nebyly přidány automaticky do slovníkových hesel, což mohlo uživatele vést k nedorozuměním, že platí pouze jedna forma – nikoliv že jsou adekvátní obě. Například: možnost psát obě varianty u slov končící na –izmus nebo –ismus (kapitalizmus, kapitalismus), krátké i dlouhé samohlásky (balkon, balkón) apod.

Pravidla uvádějí jako první tvar ten, který je novější a více frekventovanější. Také některé dříve nespisovné tvary jsou již nyní považovány za spisovné. Typickým příkladem postupného přecházení do neutrální podoby jsou například slovesa 4. třídy (vzor „sázet“). Dříve byla za adekvátní formu považován pouze tvar ve 3. osobě mn. č. „sázejí“, nyní je tolerovaný i kratší tvar „sází“. Dalším příkladem jsou slovesa 3. třídy (vzor kupovat, krýt). V současné době již běžně říkáme v první osobě „kupuju“ (místo „kupuji“) a ve 3. osobě mn. č. „kupujou“ (místo „kupují“).

U pravopisných dubletů (např. filozofie, filosofie, analysa, analýza) jsou akceptovatelné obě varianty. Je však potřeba mít na paměti, že v textu musíme užívat vždy jednu z nich a nekombinovat novější a starší tvary.

Přiložený slovník s hesly vám vždy napomůže psát správně konkrétní slova. Kniha je navíc doplněna základní českou gramatikou.

–          Kokrhat jde s měkkým i s tvrdým „y“ – obě varianty kikirikí a kykyryký jsou správné. „Chichotat se“ píšeme s měkkým „i“.

–         Písmeno „c“ patří sice k měkkým souhláskám, ale objeví-li se na konci slova a skloňuje-li se podle vzoru „hrad“, pak píšeme zde tvrdé „y“, např. hicy, kecy, tácy, trucy… Slovo „skica“ skloňujeme podle „žena“, „paňáca“ podle vzoru „předseda“ – obě však mají v množném čísle měkké „i“ = skici, paňáci.

–         Shoda přísudku s podmětem má také své zvláštnosti. Například životné tvary neživých věcí mohou mít v příčestí měkké i tvrdé „y“, záleží na tvaru. Podívejte se na příklady:

Slanečci nám chutnali.   X   Slanečky nám chutnaly.
Ledoborci vypluli.   X   Ledoborce vypluly.
Po obloze pluli bílí beránci.   X    Po obloze pluly bílé beránky.
Bacili způsobovali nemoci.  X   Bacily způsobovaly nemoci.

–          Ani se dny a dni to není tak jednoduché. Srovnejte – Dni se krátily. Dny se krátily. Dnové plynuli.

–          Nezapomínejte též psát správně zkratky. Nejčastější hrubkou, která je patrná z mnoha úředních korespondencí, je zkratka pro „paní“. Správně „pí“ (bez tečky). Takto se píší slova, k jejichž zkrácení je užito první a poslední písmeno, dále „bři“ – bratři, „fce“ – funkce, „fa“ – firma apod.

Nejen zajímavosti, ale mnoho podstatných detailů ke správné české gramatice a kultivovanému psanému projevu naleznete ve Školních pravidlech českého pravopisu.

Znáte online verzi pravidel českého pravopisu?