Vražedný advent. Matylda na stopě 2. Podívejte se na ukázku.
Podzim se pomalu sune k zimě a Matylda Pekárková je doma. A stále si neujasnila, co bude celé dny, kromě příprav na Vánoce a procházek s fenkami Dorotkou a její novou kamarádkou Madlou, dělat. Z rozjímání o volném čase a bezradnosti, co s ním, ji vytrhne někdejší kolegyně Lenka s nabídkou brigády. Matylda by mohla utřídit zanedbaný archiv na svém bývalém pracovišti.
Manžel Petr není dvakrát odvázaný, dcera Alena se také diví, proč maminka nechce odpočívat. Jen syn Filip vše lakonicky zhodnotí slovy: „Alespoň nám nezesenilníš!“ Jak se však dá předpokládat, pohodové třídění archiválií vyústí v nečekané záhady a zapeklitá propojení zdánlivě nesouvisejících událostí. A nebyla by to Matylda, aby všem záhadám nepřišla na kloub – jak by také ne, když už má dvě psí pomocnice, které jí v pátrání ochotně pomáhají!
Mohlo by vás zajímat: Jedna vražda stačí. (Ne)detektivka pro volné chvíle. Ještě je čas získat tuto knížku zdarma.
Skladník Bárta někam zmizel, manipulační místnost byla opuštěná. Sklad působil v pozdním odpoledni poklidným, i když trochu opuštěným dojmem. Sluníčko ještě na chvíli vylezlo a přes zamřížovaná okna vytvořilo zajímavé obrazce na podlaze. Dorotka šlapala nadšeně v čele následovaná opatrnou Madlou a průvod uzavírala hekající Matylda. Najednou Dorotka zabrzdila a natáhla ocásek dozadu. Větřila.
„Copak, že by myška?“ zeptala se jí panička.
Pes nic. Stál a větřil. Pak se tázavě otočil, nerozhodně zavrtěl ocasem a vydal se ke dveřím se starými knihami. Zůstal stát a velice soustředěně je očichával.
O AUTORCE
Ivana Hutařová (1945) vystudovala Fakultu sociálních věd a publicistiky a na celý život zakotvila pracovně v knihovnách. Měla to štěstí, že mohla dlouho dělat to, co ji nejvíce zajímá – zabývat se problematikou literatury pro děti a mládež a dětské četby nejen u nás, ale i ve světě. Zároveň si pro radost píše povídky a fejetony, které jí občas otisknou noviny nebo časopisy. Je také autorkou životopisných knížek o dětech našich prezidentů, o slavných zpěvácích a hercích Národního divadla šedesátých let dvacátého století a o herečce Slávce Budínové. Se ženou spisovatele Františka Nepila řadu let pořádala a redakčně zpracovávala knihy ze spisovatelovy pozůstalosti. V roce 2011 vydala v JaS nakladatelství svou první knihu ze série Matylda na stopě Jedna vražda stačí, kterou nazývá detektivkou-nedetektivkou. Její hrdinku s malým psíkem si čtenáři oblíbili, a tak nyní vychází další případ, ve kterém Matylda Pekárková přijde na kloub dalším záhadám, které jí přicházejí do cesty.
„Jo, jo, přesně tam jdeme,“ pochválila fenku a začala odemykat. Dveře nebyly zamčené. „To je binec,“ uvažovala Matylda polohlasně, „vidět to Tuháčková, zblázní se.“
Překročila Dorotku, které se dál nechtělo, a vešla dovnitř. Sáhla po vypínači a v tu chvíli dostala přes ruku takovou ránu, že bolestí vykřikla. Vzápětí ji někdo popadl za rameno a smýkl s ní, až upadla na schůdky opřené v rohu. Rychle se snažila vydrápat na nohy a rozsvítit, ale dveře od skladu se zabouchly a přes ně slyšela Dorotčino vrčení, poštěkávání a nakonec zapištění. Vzpomněla si na nevítanou návštěvu na Istrii, kde Dorotka málem přišla o život, a v panice křičela přes dveře nesmyslné pokyny: „Fuj je to! Zůstaň! Sedni!“
Konečně se postavila a vyrazila ven. Za dveřmi seděla navztekaně se tvářící Dorotka. Po Madle ani stopy. Dveře na dvorek byly zase otevřené a přes něj běžela známá postava v modré bundě pronásledovaná Madlou, která jí šla po patách. Muž se zjevně psů musel bát, protože místo aby utíkal přímo, kličkoval, uskakoval a otáčel se. Podařilo se mu rozrazit dveře protějšího domu a zmizet. Madla chvíli stála za dveřmi, a pak se pomalu vydala na cestu zpátky. Přišla k paničce a k nohám jí složila oslintaný chomáček niti, patrně z ponožky. Dorotka se taky nechtěla dát zahanbit, zvedla se a pod jejím zadkem se objevil cucek ze stejného materiálu.
Matylda se třásla jako osika. Prohmatala zběžně Dorotku, jestli nemá nějaké zranění. Chvíli se odhodlávala, než vstoupila znovu do skladu, kde ji čekalo tak nemilé překvapení. Opatrně otevřela dveře, pomalu vešla dovnitř a rozsvítila. Místnost byla na první pohled v pořádku. Nikde nic vytahaného z regálů, žádný nepořádek. Nic dalšího Matylda zjišťovat nehodlala, zhasla, zamkla a vydala se se psy na zpáteční cestu.
„Vy jste jako vítr,“ hlaholil nezvykle bodře Bárta, „to už jste hotová?“
Matylda neodpověděla a zmizela ve dveřích k úzkému schodišti. Ruka ji bolela tak, že se nemohla přidržovat zábradlí. Obě fenky ji předběhly a čekaly netrpělivě na horní podestě.
„Tos to vzala rychle, myslel jsem…,“ začal Ondráš, ale umlkl, jakmile se na Matyldu podíval. „Co se ti stalo?“ chtěl vědět a přisunul jí židli. Matylda mu všechno podrobně pověděla. Koukal na ni s nevěřícným výrazem. „Je ti jasné, že to nemůžeme přejít jen tak?“ ujišťoval se.
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
