Mazec v Pardubicích přinesl hluboce trapné chvilky.

Názor:

Nastal konec prázdnin a brzy přijdou běžné školní povinnosti. V těchto dnech se můžeme setkat na mnoha místech s různými akcemi, které nesou podtitul rozluček s letními prázdninami. Chcete udělat dětem radost a mile je připravit na začátek školního roku.

Ne však všechny akce stojí za to. Někdy máte pocit, že vydělávat se dá už skutečně na všem možném.

Také jsem neodolala a vzala své děti na jednu z nabízených atrakcí. Kvůli deštivému dni jsem zvolila tu nejblíže domovu. V AFI Palace v Pardubicích v úvodu celé show vystupovalo divadlo Mazec.

A byl to skutečně „mazec“. Rodiče si skrývali tváře, protože jim bylo mírně řečeno trapně. Děti však lákala hudba, mohly tančit a vyhrát lístky na pojízdný vláček v prvním patře obchodního centra.

Atmosféra, vytvořená představiteli divadla, dávala jasně najevo, že je vlastně pochopitelné zklamání dětí z toho, že končí prázdniny a musí se vrátit do školy. Nebyl prostor pro nic jiného než jakési deklasování těch, kteří by snad uznávali školu za místo, kam se mohou těšit. Které z dětí to ještě nevědělo, tak si mohlo doplnit slovník, že mít samé jedničky, je jen pro šprty. Žádná podpora pro vzdělávání. „Otrkané“ starší děti mohly chápat tento primitivní sarkasmus, nicméně hudební show láká spíše mladší děti a hlavně prvňáčci a také druháčci se do školních lavic většinou opravdu těší. A mezi nejstaršími tázanými byli maximálně čerství třeťáčci.

Trapně volené dialogy a podivné závěry uváděly kdekoho do rozpaků. Může být možná na první pohled lehce úsměvné zeptat se místních malých školaček, zdali mají už chlapce, ale pokračování v dalším vyptávání s tím, že přece „můžeme mluvit o tom, kdo tu není“ (!!), se znovu vrhlo do zoufalého trapasu. Nezná dívka povolání svého spolužáka? Co je to za tupou otázku? Nicméně školník má na ni odpověď: Nejspíš bude kasař (!!). Další jeho výpady o jeho zkušenostech z hospody u piva či že musí dělat školníka, protože se špatně učil, patřily znovu k těm „mizerábl“.

Pokud zde byly děti přímo s rodiči, často s nimi rodiče odcházeli pryč. Všem bylo neskutečně trapně: hloupě kladené otázky, atmosféra, která má radostně připravit děti na školu, byla na bodu mrazu. Malý zájem byl zřejmý už ze samotného pohledu. Jen málo dětí zůstávalo u pódia. Jediné plus představení byly rytmické písničky a touha něco vyhrát.

Po této zkušenosti si budu dávat bedlivý pozor, než na nějakou akci pozvu své děti. Předem si – pokud to bude jen možné – prověřím danou organizaci na internetu nebo podle doporučení přátel.

Vydělávat se dá, jak vidím, úplně na všem.