Je používání svastiky trestným činem?

Svastika patří k jedněm z nejstarších symbolů. Může být pravotočivá nebo levotočivá. Navzdory mnoha výkladům, určitá právní omezení vznikají se svastikou pravotočivou.

Je to lákavý jednoduchý symbol, který při kreslení různých čar se může neúmyslně objevit na papíře kdejakého malého dítěte. Připomíná jim vrtuli, kormidlo, bludiště, mohou to být i primitivní paprsky slunce nebo u starších pocit něčeho zakázaného, „silného“, aniž by znaly hloubku smyslu daného znaku. Hákový kříž (svastika) není tedy ani výmyslem nacistů. Pouze v jejich rukách tento historický symbol získal specifický podtext, nesoucí za sebou řadu násilných činů, nenávistné myšlenky a skutky a mrtvé z oltáře Třetí říše.

Svastika se objevuje již v neolitu 5 000 let před naším letopočtem, není však známo, že by měla jiný než dekorativní charakter. Hlubší myšlenkový podtext získává v buddhistickém, hinduistickém a dharmovém náboženském učení. Nepřináší sebou podmanění, segregaci, násilí, ale většinou je symbolem štěstí. Evropský turista může být někdy v rozpacích, když spatří tento miliony lidmi nenáviděný symbol v hinduistických chrámech či na místních špercích. V buddhismu symbolizuje rovnováhu protikladů a Buddhu a rovněž ho lze spatřit na některých Buddhových sochách. V Evropě a v USA před nástupem nacismu byla svastika na mnoha místech považována také za šťastný symbol. Objevovala se u finských a lotyšských letců, u polské armády, kanadských hokejistů apod. Nicméně všechny původní znaky přehlušila v západní kultuře pravotočivá svastika německých nacistů, vykládána jejími zastánci jako prapůvodní árijský symbol.

Vystavení svastiky v západní kultuře jasně asociuje se sympatiemi k nacismu a Třetí říši a s antisemitskými a rasovými postoji. Pokud budete používat stejně pravotočivou svastiku jako buddhistický symbol inteligence a síly, nejspíš se setkáte v našich podmínkách přinejmenším zpočátku s jistým nepochopením.

Celebrita, která se objeví s hákovým křížem, si říká o mezinárodní skandál. Vzpomeňme jen na prince Harryho, který se na jednom maškarním večírku před asi sedmi lety objevil se svastikou na svém rukávu.

Samotný hákový kříž však zakázaný není; nemohly by se tak natáčet ani historické filmy, vytvářet sbírky či muzejní výstavy, tisknout publikace s historickou či náboženskou tematikou. Nutné je dokázat, že onen konkrétní symbol je používaný skutečně k podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení lidských práv a svobod (často to musí být spojeno například s adorací na A. Hitlera, hailováním apod.). V tom případě hrozí pachateli odnětí svobody.

Propagace svastiky ve jménu buddhismu či hinduismu tedy trestná není.

Svým způsobem nás však mohou mít zločinecké skupiny v hrsti. Podobně jako hinduisté, kteří před pěti lety objížděli EU s požadavkem, aby jim byla legálně ponechána svastika pro jejich náboženství, se může v budoucnu hypoteticky dostat do rozporu i jiná společnost. Představme si jen, že by si genocidní skupina za svůj znak zvolila například dvouocasého lva, sochu Svobody nebo hvězdy EU.

Přesto se lze proti tomu bránit. V Litvě například začátkem letošního roku uznali svastiku jako historické dědictví země. Závěr soudu zněl, že svastika není jen symbolem Třetí říše a nacismu, ale hlouběji souvisí s jejich zemí. Mohli se tak radovat i místní neonacisté?

Rovněž také u nás pokud svastika – i viditelná na veřejnosti – nebude nijak souviset s podporováním nacismu, nemůže mít její uživatel problémy se zákonem v případě, že nedošlo například k dalšímu jinému přestupku či trestnému činu (např. ničení cizí věci apod.)

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words‘]