Svoboda, demokracie a upřímnost

Názor:

Demokracie ještě neznamená úplnou svobodu, jak si někteří lidé tyto dva pojmy omylem spojují. Filozofové nad termínem svobody strávili mnoho času, staletí a popsaných knih.

K demokracii se přidružuje mj. svoboda projevu, která ve své podstatně znamená vyjadřování se bez cenzury a omezení. Ale i když je právo na svobodu projevu zakotveno v 19. článku Všeobecné deklarace lidských práv a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech (ICCPR), nikdy to neznamená absolutní bezmeznou svobodu.

Svoboda projevu je i beztak silně oktrojována. Je to kousek po kousku, co se z ní ubírá, a ne vždy pro lepší, tj. morálnější cíle. Jedna stránka jsou například nenávistné výpady, kdy svým vlastním projevem, vyjádřeným názorem, bychom mohli někomu dalšímu ublížit.

Nicméně omezení svobody projevu navzdory legislativě dennodenně běžně zažívá každý člověk. Jsou to někdy trpké okamžiky v zaměstnání, kde často právě svoboda projevu dostává nejvíce na frak. Málokterá společnost je tak otevřená, aby přijala v pracovněprávním vztahu negativní konstruktivní názor. Zlaté pravidlo říká: odporovat šéfovi rovná se podřezávat si pod sebou kariérní větev.

Jakou hypotetickou vzdálenost pak mezi sebou zažívají termíny svoboda projevu a upřímnost? Skeptici upozorňují, že svoboda slova jako taková neexistuje. Jsou to jen určité hranice, tolerance a kompromisy.

A v krátkém časovém horizontu jsou vidět její největší posuny za posledních třicet let. Před rokem 1989 existovala jakási „meziřádková“ pravda; ve filmech, představeních, v knihách se hledal skrytý názor, který by měl odporovat či zesměšňovat tehdejší režim. I na mnoha místech, kde nic úmyslně skrytého nebylo, lidé s oblibou „to něco“ hledali. Zásadně se nesmělo mluvit proti režimu a jeho představitelům, ideologii a vůbec celému systému. Trošku uvolněná nálada perestrojky byla také ošemetná.

Zlaté období pro svobodu projevu nastalo na začátku 90. let. Divoká doba Divokého Středovýchodu otevřela zamčená ústa a nahlas se mluvilo o všem. Krásným televizním dokladem je sarkastický pořad Česká soda, která –  a o tom nepochybuji – by v plném znění určitě dnes již nemohla být odvysílána. Některé scénky by v současné době mohly působit „urážlivě“ vůči některým skupinám.

Jaká je svoboda projevu na internetu? Zdánlivě otevřená a vstřícná. Většinou, pokud je anonymní. Můžeme si říkat, že máme štěstí, že náš internet není tak blokovaný jako v některých jiných zemích. V Číně se například nepřihlásíte na Facebook, ale pokud víte, jak to udělat přes tchajwanský server, pak se lze (ne)legálně připojit ke globální sociální síti. Nicméně i v našich „svobodných“ podmínkách často zjistíte po otevření některých zahraničních médií nebo videí na YouTube apod., že daný subjekt je pro vaši zemi/lokalitu blokovaný. Většinou se jedná o ochranu autorských práv. Omezení ve vyjádření přichází také v tematice daného webu; některé stránky nejsou stavěné na kritiku, mají přinášet „radost do všedních dnů“. Omezení může být i ve sponzoringu webu, v reklamách (nelze tedy kritizovat v tom samém webu firmu, která je dominantním sponzorem média) apod.

Dokážeme žít ve své „svobodě“ šťastně dlouhé dny, dokud „nezakopneme“. I nekonfliktní povaha se může dostat do palčivé situace, kdy její upřímnost sebelépe formulovaná může být ničivá. Svoboda projevu totiž potřebuje k sobě také prostor a správné načasování.

Máte pocit, že v naší zemi vládne otevřená svoboda projevu? A jsou-li zde nějaká omezení, nejsou v zásadě na překážku k vyjádření vlastního názoru?

foto legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz