Jak hodně jsme na internetu nevědomě klamáni?

Brouzdáte internetem a narážíte na různé zajímavé články. Necháváte se inspirovat tím, co si přátelé vyvěsí na zdi Facebooku. Kliknete, čtete a třeba i sdílíte. Pokud se nasdílí článek sám bez vašeho záměru, pak se jedná o vir.

Internet je zaplavený mnoha magazíny, a tak si můžete najít cokoliv, co vás zajímá. Hitem jsou hlavně tak zvané „radírny“. Ovšem vše to má svá skrytá úskalí.

Provoz magazínů se musí z něčeho zaplatit. Čím silnější periodikum, tím více inzerentů prahne, aby v něm mohlo vyvěšovat své reklamy. Platí za klik či pronájem prostoru. Prolinkovávají se slova v textu, nad nimiž, když přejedete myší, se objeví reklamní bublina. Forem, jak na sebe upozornit, je hodně.

Ale nejsou to jen blikající obrázky a bubliny nad slovy. Mnohdy čtete článek, který se tváří rádoby odborně, ale ve skutečnosti se jedná jen o propagační příspěvek, tak zvaný PR. Na internetu se s nimi roztrhl pytel. Nemusíte je na první pohled poznat. Ve skutečnosti se vás snaží  jen „nevinně“ nasměrovat tam, kde byste měli utrácet své peníze.

V kvalitních PR se nejmenuje firma, ani konkrétní produkt. Mluví se o trendech, dávají se rady, jak co volit a vybírat, a shodou okolností na té stránce je také reklama nebo link již na konkrétní produkt. Jaké štěstí! Tady zrovna píší, jak je výborné to či ono, a já si ještě ušetřím čas hledáním po internetu. Mám to rovnou po ruce.

V horších levnějších příspěvcích jsou konkrétní názvy. Dnes jsem zrovna narazila na jeden velmi špatný. Nadpis lákavý – výzkum zjistil, že navzdory tomu, jak je snídaně důležitá, mnoho procent Čechů snídani vynechává. A po té již následuje název firmy, která průzkum provedla. Shodou okolností výrobce jogurtů. A samozřejmě s doporučením, co je nejlepší snídat. Jejich jogurt.

Většinou je to však velmi neprůhledné. Často vidím, jak na zdech na Facebooku přátelé vedou dlouhé komentáře ke konkrétním článkům. Různé vášnivé názory a přitom si vůbec neuvědomují, že reagují jen na reklamní čili zaplacený příspěvek. A šíří jeho myšlenky dále. Vůbec již možná ani netušíme, kolik toho je skutečně v nás – co jsou skutečně naše myšlenky a názory a co vyvěrá z radíren mnoha propagačních příspěvků.

Často PR neboli reklamní článek vzniká z pera studenta vysokoškoláka. Najme si ho reklamní agentura přes pisálské internetové trhy. Lidé, kteří si chtějí přivydělat psaním, je strašně moc. Vysoká gramotnost a nadšení snižuje ceny. Firmy tak zaplatí za článek v průměru 45-80 Kč a podstatně výše ho dále přeprodají. Částky se pohybují většinou od 200 Kč, ale mnohdy jsou podstatně vyšší. Umístěný PR článku může totiž vyjít i na mnoho tisíc.

Většinou se firma holedbá, že sepisuje PR článek přesně na míru zákazníka. Vysokou náročnost sepsání si pak může účtovat za 1500 Kč či klidně i 5000 Kč. Často ale i takový článek skončí u studentíka, který ho musí ideálně téhož dne (čím dřív, tím líp) odevzdat a je rád, když dostane maximálně 80 Kč. Nejednou se tahá se zadavatelem, aby těch pár korun vůbec dostal.

Jsou to snadno vydělané peníze, nikoliv však pro studenty nebo maminky na mateřské. Jsou to také báječné zisky pro weby, neboť další důležitou položkou je cena za umístění a délku archivace, eventuelně za aktualizaci textu. Některé (často ženské) magazíny jsou pak celé jen prošpikované PR články. Svoboda slova či kultura projevu už není podstatná. Vše se přepočítává na zisky a hodnotí se počty zobrazení. Čím vyšší návštěvnost (alexa rank), pagerank a srank, tím vyšší cena.

Úspěšnost firmy velmi záleží na reklamě. Možná by někdo jiný dokázal to samé vyrobit kvalitněji a levněji, ale mnohdy třeba nemá peníze na silnou reklamu, která by přehlušila konkurenci, nebo jen potenciál být i dobrým manažerem.

Víte, které weby jsou výlučně PR nebo „jen“ dominantně obohacené PR články? Možná byste se i divili…

foto legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz