Ve Spojených státech vznikl žebříček měst s nejrozmazlenějšími dětmi.

Po tři roky byl ve Spojených státech prováděn průzkum, který měl zjistit, jak se matky v různých městech této země starají o své děti, respektive zdali lze geograficky určit lokality rozmazlených dětí a naopak těch, za které se nejméně utratí.

Průzkumu se zúčastnilo na 6000 maminek. Tři ze čtyř přiznalo, že jejich děti jsou alespoň trochu rozmazlené, a 60 % z nich uvedlo, že jejich děti jsou rozmazlenější, než byly ony v jejich věku. Na serveru Bundle.com pak vyšel seznam měst těch „nejzkaženějších“ ratolestí, za něž rodiče utrácí horentní sumy peněz.

Nejvíce utratí rodiče za děti na Manhattanu v New Yorku, dále v Brooklynu (NY), Na Miami (Florida), v Mineapolis, Tulse, Dallasu, Atlantě, Los Angeles, San Diegu a v dalších městech.

Nejvíce naopak ušetří v Madisonu, Saint Paulu, Milwaukee, Indianapolis, Columusu, Tucsonu, Ralegihu, Alexandrii, Washingtonu, Phoenixu, Denveru, Pittsburghu atd.

V seznamu nejsou uvedena všechna americká města, pouze od určité velikosti a počtu obyvatel.

Vítězství New Yorku, místa nejrozmazlenějších děti, se dalo tak nějak předpokládat. Pro uvolnění atmosféry v talk show populární Oprah jednou řekl newyorský obyvatel, populární Jay-Z, manžel Beyoncé a  otec Baby Blue Ivy Carter, „…vím jen, že pravděpodobně budu mít vůbec nejhorší, nejrozmazlenější dítě.“ Sic se prý snaží být dobrým tátou, přesto jsou slavní rodiče z Baby Blue natolik unešeni, že ji zasypávají drahými luxusními dárky, i když je to zatím jen malé batole. Koupili ji mimo jiné postýlku za 3500 dolarů a růžovou vaničku osázenou diamanty za 5200 dolarů.

Podobný výzkum by byl jistě zajímavý i na evropské poměry.

Měřítko co nejvyšší útraty za různé dárky a zážitky pro své děti není však vůbec tím nejlepším hodnotovým měřítkem skutečné péče a lásky o své děti. To, kolik rodiče utratí, ještě vůbec neznačí, kolik děti a rodiče spolu stráví společného času a jak zdravě se dítě vyvíjí.

Odborníci doporučují, aby děti i dospělí spolu aktivně sportovali alespoň půl hodiny třikrát do týdne. Není to však nic náročného a neřešitelného. Stačí jít na chvíli s potomkem na hřiště, házet si míčem, hrát na honěnou, třicet minut uteče jako nic. Děti často bývají na hřišti podstatně delší dobu. Devadesát minut za týden je skutečně velmi nízké doporučení, které musí zvládnout každá rodina.

Před třemi lety v Česku proběhl výzkum mezi téměř 6000 žáky pátých tříd základních škol, z něhož vyplynulo, že 43,6 % dětí tráví svůj volný čas pasivně; tj. sezením u počítače, sledováním televize apod. Stále dokola jsou opakována varování před pasivitou, která vede k obezitě, diabetes druhého stupně a dalším zdravotním problémům. Jsou to naštěstí neustálé tlaky po lepší životosprávě a zdravotním životním stylu, že věřím, že v příští generaci mají přinejmenším fastfoody pro většinovou společnost odzvoněno.

Jak ale nahradit dětskou touhu sedět u počítače? Mnohé hry ani nejsou škodlivé, ba naopak, dítě se při nich spoustu naučí, ale stále má přilepenou zadnici na židli a nepohybuje se. V tomto směru fandím kinectu a podobným technologiím, kdy si – nejen děti – zahrají úžasnou hru a přitom vlastně sportují. Technologie není jen pásmem pro skeptiky, kteří v ní vidí zhoubu v lidské pasivitě, lenosti a ústupu fantazie. Jde jenom o tom umět technologii správně využít.

Každý rodič by si měl být vědom, kde jsou hranice „rozmazlování“ dětí v utrácení za zbytečnosti, které se nakonec doma hromadí a nikdo si jich nevšímá, a stávají se nakonec jen „odpustky“ za to, že rodiče nevěnují dostatek času svým dětem. Děti pak ve „smetišti“ super nových hraček si nakonec neumí hrát. I když se ze všech stran na vás valí samé úžasné a ty nejlepší věci, je těžké si pak v klidu sednout a pustit uzdu své fantazii.

zelená dítě legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz