Ironický román o irském veteránovi: chtěl řešit jen postupnou pleš. Postupně však řeší mrtvé kolem sebe.

Eoin Colfer, Hlubokej průser. Nakladatelství Plus ve společnosti Albatrosmedia, a. s. 2012.

Říkáte si: ztroskotanec. Z Libanonu odešel jako válečný veterán ze zdravotních důvodů – sic musel chodit půl roku k doktoru Moriartymu, aby nakonec opustil mírové sbory irské armády z jiných důvodů, než kvůli té jizvě po granátu v jedné půlce zadku. Navedl palbu bitevních vrtulníků na vlastní pozice. A myslel to dobře.

Jako všechno, co kdy udělal. Jenže ne vždy to perfektně vycházelo. Každý dobrý skutek by měl být po zásluze potrestán. Odešel ze zdravotních důvodů, neboť měl (a má) neustálé nutkání někoho chránit a zároveň není sto poslouchat autority. Stává se z něho voják solitér.

Doktor Moriarty mu doporučil, ať si najde klidné místečko, kde nebude mít nad sebou šéfa a nebude muset někoho chránit. A dopadlo to trochu jinak. Stal se vyhazovačem v baru. Nejprve pracoval v podniku pro speciální hosty, kde si tito tvrdí hoši u vchodu museli líčilt řasy a používat make-up. Po silné alergické reakci na erární řasenku místo, aby si koupil hypoalergenní, raději odešel z práce.

Mnoho si nepomohl novým zaměstnáním. Opět se stal vyhazovačem v podniku, kde mu do oka padla rozvedená servírka se dvěma dětmi. Tu však někdo nečekaně před barem zavraždí. Stává se podezřelým kvůli předchozím pletichách, ale jisté obavy jsou odůvodněné. V kufru jeho auta leží také mrtvola. Tu instinktivně klíčem, který pasoval do zámku ordinace nelegálního lékaře, odrovnal v sebeobraně. Kdo tomu ale uvěří? Není to však všechno. Smůla se mu lepí na paty. Je svědkem podivné konfrontace mezi dvěma černými policistkami, které měly na starost vyřešit případ zavražděné barmanky. A do této situace, kdy jedna druhou ohrožuje zbraní s tlumičem, zasáhne svou vlastní střelnou zbraní. Jedna rána měla útočící policistku jen ochromit a zabránit zbytečné vraždě. Místo toho však přichází na řadu spousta dalších kulek a propast hlubokého průseru se rozšiřuje.

A to je teprve slabě nakročen k tomu, aby zjistil, co se vlastně celou dobu děje.

Přitom měl na začátku našlápnuto jen na nudný život vyhazovače, který neustále řeší pouze své prořídlé vlasy. Nenáviděl zvětšující se pleš a jedině proti té chtěl zprvopočátku bojovat.

Eoin Colfer vás rozhodně nudit nebude. Máte pocit, že celý příběh prožíváte s lehce flegmatickým veteránem středního věku, který se chtěl někde zakopat, jenže se mu smůla stále lepí na paty. S vojenskou rozvahou přistupuje k jednotlivým událostem a podle toho i jedná. Autor vás vede s mírnou ironií nejen příběhem, ale i myšlenkami hlavního hrdiny, do nichž se vtírají i názory a věty nelegálního lékaře Zeba, ale i jeho vlastní, kdy pak se sebou mluví v množném čísle. Říkáte si, chlape, zase si byl ve špatnou dobu na špatném místě. Není to tvá vina, ale… musíš ji řešit. Další krok může být dalším hlubokým šlápnutím do prohnilého bláta.

Naprosto bezvadný čtení se zábavným obsahem a výtečnou stylistikou!