Přišel Tupac Shakur, přijde i Marilyn Monroe. Holografická budoucnost celebrit je teprve na začátku.

Jaká je budoucnost zábavního průmyslu? Budeme ještě sledovat živé hvězdy na živém koncertě zpívající bez playbacku? Kdo ví…

V Japonsku „normálka“, za to západní svět se teprve přiučuje. Začalo to holografickou show se zemřelým Tupacem Shakurem, o pár dní později prohlásil Brian May, že připravuje podobné „zjevení“ na pódiu ( Freddie Mercury) a nyní se pořadatelé akcí zcela rozhodli, že pokoří smrtku a chystají show například s Marilyn Monroe, která „živě“ vystoupí na konci letošního roku na koncertě, nesoucí pracovní název „Virtual Marilyn Live“. Stále ještě není rozhodnuto, kde a přesně kdy se vystoupení bude konat, ale už nyní je zřejmé, že tohle je teprve začátek.

Jako lidi přestali bavit němé filmy, černobílé filmy, klasické barevné filmy, podle statistik se prý již nudí i u 3D filmů (respektive výdělky nejsou takové, jak by se předpokládalo) a chtějí od filmů více, smyslové vjemy, rychlost, více dramatu.

Tak dramatické změny nastaly i v pěvecké sféře. Zpěvák již řadu let nemůže být toporný a „ošklivý“, pohybuje se,  tančí nebo je to téměř akrobat. Je spoře oděný s šílenými účesy a vyzařuje kolem sebe „šílenou“ magickou auru. Jak je možné, že čím více zpěvák vypadá podle běžných měřítek lidského života „nenormálně“, tím více po něm šílíme? Skvostným příkladem je Lady Gaga. Když měla dlouhé hnědé vlasy, minimální líčení, téměř nikdo ji neznal. Sotva prudce změnila vizáž, vypadající téměř jako figurka z počítačové hry či jako potenciální klient psychiatrické léčebny, lascivně se vlnící ve videoklipu, netrvalo to dlouho a stala se celebritou zeměkoule. Vydělává horentní sumy, je populární, její twítování ovládá sociální síť. Je to určitý stupeň geniality a šílenosti zároveň, protože navzdory všemu takovou odvahu, sílu investovat a nepřestávat (nejedná se o jeden „crazy“ večer), to nezvládne každý.

Virtuální Marilyn plánuje divákům zprostředkovat Becky Altringer, generální ředitel a spoluzakladatel společnosti Digicon Media. Marilyn pobláznila svět před mnoha desítkami let a její „počítačový avatar“ možná poblouzní dnešní generaci. Možná je ale už pozdě.

Nikoliv na novinky a inovace.

Kdo bude následovat? Vrátí se Elvis Presley do Las Vegas? Podstatně dramatičtější a lukrativnější podle mého názoru by však byl holografický Michael Jackson. Fanoušci by si rvali trika z těl a otírali si jimi slzy z tváře. A což teprve kdyby k jeho blízkosti nepřišel žádný obyčejný chlapec, ale právě ještě jeden Michael, malý Michael Jackson z Jackson 5. Takový nápad si doslova říká o narvanou pokladnu.

Je to úžasné nebo děsivé? Vždyť přece na celebrity prostřednictvím videí koukáme stále. Zůstala nám po nich krásná a znovu se replikující vzpomínka. Jenže tohle je jiné. Je to „vytržený“ člověk z jiného kontextu a vsazen do nového. Vznikají nové interakce, neboť na pódiu bývá spolu s živými lidmi, jejichž tváře jsou současné. Je zřejmé, že Freddie Mercury by se jistě ukázal ve své holografické podobě krásný a silný, ve svých nejlepších letech. Brian May vedle něho pak zestárlý by rozhodně musel vypadat, jako by patřil do jiné generace.

Vzhledem k tomu, že jsou tu zde i možnosti počítačové modulace hlasu, budoucnost může být otevřená zcela novým událostem. Zemřelá celebrita přijde s novými pohyby a novými slovy. Už to nebudou její vlastní věty, myšlenky, ale autora show a scénáře. Avšak jak hodně to budou diváci vnímat? Když se vrátí z akce domů a řeknou: „Eh, víš jak Amy Winehouse dneska řekla na závěr toho koncertu ta nádherná slova – lidi nepodléhejte alkoholu a drogám, vždyť vás to  může zabít!“

Nakonec pokročíme-li ve fantazii dál, mohou vzniknout i nové „ideálnější“ avatary, zcela nepodobné žádné živé celebritě. Jako v Japonsku šílí po kreslené figurce, neexistující bytůstce, stejně tak se může vytvořit člověku dokonale podobný hologram, který zcela zastoupí živé moderátory a herce. Je ideální – je vždy k dispozici, nikdy neonemocní a nikdy nezemře (pokud si to nebudeme sami přát), nevyžaduje měsíční mzdu, nemusí se mu platit ani sociální pojištění. Prostě perfektní!

Ale to je ten „skeptický“ pohled zkraje 21. století. Dnes to možná vypadá jako děsivá budoucnost, ale nakonec se to vyvine vše průběžně a přirozeně a budeme to s vysokou pravděpodobností také vyžadovat. Jako se to stalo již mnohokrát v minulosti.