Marcelo ve skutečném světě: kdyby celý svět byl stejně „nemocný“ jako on, byl by lepší. Jeden z nejlepších románů u českých knihkupců.
Marcelo je jiný než ostatní mladí lidé. Bude mu osmnáct roků. Poslouchá svou vnitřní hudbu, která je jen v jeho hlavě. Možná to jsou hudební interpretace jeho vnitřních pocitů a zážitků, ale sám s jistotou nemůže říci, zdali to, co slyší, lze definovat hudbou, neboť ne vždy má melodii a nelze ji přezpívat. Nicméně je s ní šťastný a často ji cíleně vyhledává.
Marcelo je jiný. Žil léta oddeleně od vnějšího světa. Jeho životní prostor byla škola pro mentálně a zdravotně postižené. Byl šťastný, když se mohl starat o poníky, když byl ve svém domě na stromě. I přes blížící se dospělost prchal tam jako do svého doupěte, aby tu rozjímal a „rozpomínal se“.
Přitom Marcelo netrpí příliš závažným postižením. Má jistou formu autismu – Aspergerův syndrom, ale je schopen zvládat mnoho běžných životních situací. Jen chtít a nevyhýbat se jim.
Marcelo má vysoké logické uvažování, problémy spočívají v jeho útěcích do vnitřního světa, nerozumí všem slovním a zejména abstraktním výrazům. Mnohé ustálené výrazy bere vždy doslova stejně tak, jako to dělají malé děti, jimž je obecně přijatý význam skryt. Vyhýbá se přímému očnímu kontaktu, cizím místům a konverzacím s cizími lidmi. V neznámém prostředí snadno zabloudí a pak je schopen třeba dlouhé hodiny sedět na bedně, obrubníku, čemkoliv, kde si lze odpočinout. A rozjímat.
Miluje i normální hudbu. Je šílený sběratel „cédéček“. Vlastní od jedné skladby několik různých variant. Stačí, že vyšla znovu od jiného interpreta, s jiným přebalem, prostě ji musí mít.
Byl tak šťastný ve svém světě, ale jeho otec usoudil, že by měl vstoupit do normálního světa, bavit se s normálními lidmi, potýkat se s normálními úkoly a překážkami všedních dnů. Otec to myslel dobře, Marcelo to tak necítil. Děsil se všeho nového a neznámého.
Otec syna zaměstnal ve své právnické firmě. Marcelo dělal druhořadou práci – kopírování, třídění pošty a podobně. Přesto to bylo pro něho – přinejmenším zpočátku – značně složité. Bylo to prostě jiné, než co dosud znal. Stýskalo se mu po přírodě a ponících. A navázal přátelství s Jasmine.
Marcelo je jiný, protože na rozdíl od ostatních mužů, ho Jasmine sexuálně nepřitahovala. Postupně z chladného postoje se stala jeho velkou přítelkyní, které mohl maximálně důvěřovat. Jeho důvěra však byla později nalomena.
Marcelo chápe abstraktní pojem láska ve své ryzí podstatě – milovat někoho, vzít si ho a mít s ním děti. Aniž by tušil, jak všechno tohle dohromady lze praktikovat. Spát se ženou na jednu noc je pro něho odporná představa, která se příčí bohu a která ženě jen ubližuje. Marcelo je velmi pobožný. To je jeho další „vášeň“ hned vedle sbírky CD.
V právnické firmě pozná různé charakterové rysy, setká se s neupřímností i cílenou lhostejností vůči lidskému utrpení. Nechápe, že peníze a moc mají přednost před člověkem. A tak při pátrání po znetvořené dívce, jejíž fotografii náhodně nalezl v krabici s materiály určenými ke skartaci, zažije ty největší životní zkušenosti, bolesti a nepochopení.
Marcelo je perfektní; jeho „vada“ ho dělá lepším, než jsou ostatní lidé. Je prostší a čistší. A možná kdyby celý svět byl stejně „nemocný“, byl by lepší.
Marcelo ve skutečném světě je jednou z nejlepších knih současné doby.