Trhlina ve stvoření světa. Vznikl vesmír „z ničeho“? Je naše existence věcí náhody?

Marcelo Gleiser, Trhlina ve stvoření světa. Nakladatelství Dokořán a Argo. 2012

 Jak vznikl svět? Je vesmír nekonečný? Nalezneme někdy jiné civilizace? Co dokazuje existenci neviditelné hmoty? Spoustu informací na tato témata a ještě další naleznete v publikaci Trhlina ve stvoření světa. Díky řadě otázek a mnoha odpovědím si čtivou formou rozšíříte a utřídíte školou přesahující znalosti. A budete se ptát dál, neboť to už je náš lidský úděl.

Dříve lidé pátrali po první Prapříčině stvoření světa. Odpovědi hledali v náboženství či mytologických příbězích. Z evropských civilizačních kořenů je nám pak ponejvíce známá hypotéza Thalese z Milétu. „Všechny věci jsou vytvořeny z jediné substance.“ Thales věřil v existenci základního materiálního principu, jenž sjednocuje veškerou existenci.

Podle božského tvůrčího ducha však svět vznikl z Ničeho. „Podle některých moderních teorií o původu prostoru, času a hmoty existuje kvantová nicota, zpěněné moře zárodečných vesmírů zvané „multiverzum“ či „megaverzum“. V některých teoriích je multiverzum věčné, a tudíž bez prvotní příčiny. Čas od času z této kosmické prostoročasové pěny vybublají zárodky nových vesmírů. Většina hned zkolabuje zpátky do nicoty, ze které vzešly, ale některé počnou růst. Důmyslná souhra gravitace a hmoty umožňuje, aby se tyto vesmírné zárodky rodily s vynaložením nulové energie: vznikají z ničeho. Jakmile vstoupí v existenci a začnou se vyvíjet, vykazovat změny, začne v nich plynout čas.“ (16)

Možná žijeme v jedné z těch „zvětšujících se bublin“. Je naše existence věcí náhody?

V roce 1965 přišli fyzikové Arno Penzias a Robert Wilson s teorií, že na samém počátku své existence byl vesmír nesmírně horký a hustý. „Penzias s Wilsonem zjistili, že vesmír je obrovská mikrovlnka vyplněná zářením o teplotě pouhých 2,73 kelvinů (tedy mínus 270,42 stupňů Celsia). (51). Ve velkém žhavém třesku vzniklo záření, „které se po miliardách let expanze a chladnutí kosmu přetvořilo na mikrovlny…“ (51)

S tím, jak se vesmír zvětšuje, plyne čas kupředu a kupředu. Ukazuje již jen do budoucna.

Žijeme ve světě, které je plné elektromagnetických vln, ale nejsme je schopny vnímat. Jsou to rádiové vlny, které vysílá rozhlas a televize či mobilní telefony, ale také infračervené záření, které emitují zahřáté objekty. Světlo je také elektromagnetická vlna, která je schopna se šířit i zcela prázdným prostorem. Během jediného mrknutí oka dokáže světlo sedmkrát obletět celou zeměkouli.

Jsou jevy, které můžeme vidět a které nikoliv. Mezi ně patří neviditelné hmoty, jež astronomové nazývají temnou hmotou. Jak si můžeme být jisti, že existuje něco, co nejsme schopni uzřít? Neviditelná hmota se prozradila svým gravitačním působením. Netušíme však, z čeho se skládá, i když ve vesmíru jí je nepoměrně mnoho oproti viditelné hmotě.

V jeho rozpínavosti a neustálých zrodech (ale i zánicích), nacházejí se zde živé ekvivalenty? Chápeme, že život potřebuje jisté základní prvky: zejména uhlík, kyslík, vodík, dusík a další. „I kdyby někde ve vesmíru existovaly velmi exotické druhy života, nebudou se jeho základní chemické prvky radikálně lišit od našich. Dobrou zprávou je, že díky výbuchům supernov jsou tyto prvky v kosmu běžně rozšířené.“ (247). Tyto prvky se musí kombinovat do molekul (voda, čpavek…), musí najít místo pro své reakce a neživá chemie se musí vyvinout v chemii živou, což je jeden z nejzáhadnějších momentů života, jež se dále rozvíjí ve složitější schémata.

Na téměř 300 stranách vás toho čeká hodně. Vzrušující okamžiky zrodu a vývoje vesmíru, prostupování jeho tajemstvím, odhalování a přitom neustálé narůstání dalších otázek. Můžeme být někdy spokojeni s tím, co známe? Kolik toho už víme a jak hodně se můžeme mýlit? Existují meze lidského poznání? Budeme někdy schopni skutečně pochopit podstatu tvoření z ničeho a (ne)hranice vesmíru?

 KJARA/MB